Postoj Církve Adventistů sedmého dne k ostatním církvím a k ekumenismu určuje Řád, Výklad věroučných článků a také několik dokumentů přijatých na generálních konferencích CASD.

Ježíš Kristus je Pán a Spasitel

Nejdříve se zastavme u adventistické eklesiologie. Církví je v adventistickém pojetí podle 11. článku víry "společenství věřících, kteří vyznávají Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele." Je společenstvím víry, povolaným k společné bohoslužbě, vzdělávání se v Písmu, slavení večeře Páně, k evangelizaci a ke službě. Neviditelná církev "zahrnuje věřící církve viditelné i mnoho lidí, kteří ačkoli nepatří k žádné církevní organizaci, cele následují světlo, které dostali od Krista." Boží Duch však působí na svůj lid, aby se jeho neviditelná církev spojila s církví viditelnou, kde mohou plně prožívat Boží pravdu, lásku a společenství. Boží viditelná církev se pak vyznačuje Kristovou vírou a poslušností Božích přikázání, což plní podle pojetí adventistického nejlépe právě CASD, statut církve však ostatním křesťanů CASD neupírá.

"Církev ostatků"

Samu sebe však CASD vnímá jako "Církev ostatků", tedy společenství, které v době rozsáhlého odpadnutí zachovává věrnost Božím příkazům a kterému bylo  svěřeno zvláštní poselství pro celý svět. Tímto odpadnutím je jakékoliv vzdálení se od biblického učení a náboženský formalismus. Úkolem církve ostatků je pak konečná obnova pravdy evangelia. Vlastní sebepojetí CASD je tedy silně exklusivní a tím je dosti určen i její vztah k ostatním církvím a k ekumenismu.

Úcta k ostatním křesťanům

Tyto základní články však byly v průběhu času doplňovány dokumenty generálních konferencí, které se k problémům vyjadřovaly. Jedním z nich je dokument "Vztahy s ostatními křesťanskými církvemi a náboženskými společnostmi" z roku 1926, který prohlašuje: "Považujeme takové organizace, které vyzdvihují Krista před lidmi, za součást Božího plánu na evangelizaci světa a chováme ve velké úctě křesťany a křesťanky z jiných společenství, kteří jsou zapojeni do získávání duší pro Krista," což signalizuje posun postoje k méně exkluzivním pozicím.

Ekumenismus a církevní identita

Dalším dokumentem vyjadřujícím se k problematice je dokument z generální konference v  New Orleans z roku 1985 "Adventisté sedmého dne a ekumenické hnutí". Zde je pozitivně hodnocen vliv ekumenického hnutí v oblasti podpory laskavějších mezicírkevních vztahů a odstraňování předsudků. Přesto však v tomto dokumentu převládá silně kritický duch. Důvodem pro kritiku a odmítání ekumenismu je pak řada aspektů adventistického učení jako je např. výzva k oddělení se od  nesprávného náboženství, která tvoří jeden ze základních článků adventistické církve. Výčet nepřijatelných prvků v ekumenismu podle mne ukazuje na obavu ze ztráty církevní identity a asi není potřeba vypisovat všechny body obsažené v dokumentu.

Spojení náboženství a politické moci brání ekumenismu

Podle mého názoru však hlavní důvod odmítnutí ekumenismu odkrývá věta: "Hledíc dopředu vidí [adventisté] nebezpečí v spojování katolicismu a protestantismu a rozšiřování nábožensko-politické moci dominantním a potenciálně persekučním způsobem." V pozadí celé kritiky ekumenismu se tak objevuje adventistické učení o antikristu jako představiteli persekučního spojení náboženství a politické moci. (S tím je spojen i odmítavý postoj CASD vůči Římskokatolické církvi, která ve středověké minulosti toto spojení uskutečnila. Postoj je detailně popsán v dokumentu How Seventh-Day Adventists View Roman Catholicism). To je navíc podpořeno vizí E.G.Whiteové o tom, že rozlišovacím znamením posledního velkého pronásledování před koncem světa bude věrnost sobotě, tedy hlavního odlišovacího rysu adventismu od ostatních křesťanských denominací, a celý svět včetně nepravých křesťanů se postaví proti těm, kdo zachovávají sedmý den.

Mladí adventisté mění poměr své církve k ekumenismu

Přesto však dokument doporučuje účastnit se ekumenických aktivit "pokud je hlásáno autentické evangelium".
Z vlastní zkušenosti se mi zdá, že poměr adventismu k ekumenismu se v poslední době posouvá. Mnoho mladých lidí v CASD začíná více či méně časté a hluboké kontakty s členy jiných církví a tím se posouvají i názory na vlastní církevní exklusivitu. V dnešní CASD jako by se tvořil stav určité schizofrenie, která se projevuje distinkcí v otevřenosti mnoha členů na rozdíl od oficiálních stanovisek. Tato rozdílnost může vyústit mnoha způsoby, v Maďarsku například došlo k církevnímu schizmatu právě na základě otázky míry angažovanosti v ekumenickém hnutí.

Autor je členem církve CASD, v současnosti studuje doktorát na katedře církevních dějin ETF-UK.