Církev bratrská, asi desetitisícové společenství evangelikálních křesťanů, patří k nemnoha církvím v ČR, které v posledních letech vykazují růst. Počet jejích členů stoupl za posledních 10 let asi o jeden tisíc. Je to možná méně, než by si tato církev vzniklá z misie a kladoucí důraz na misii přála, nicméně i tak se jedná o poměrně ojedinělý a povzbudivý trend.

Mladá církev

Možná jste někde na ulici zaslechli větu tohoto typu: "Brkaz měl hezký shromko. Zpívaly se samý zďovky, úplně jako na skupince, ale strejčkům a tetičkám se to moc nelíbilo - ptali se, jestli jsou chváliči obrácení. Prostě cébéčko." V tomto případě jste zcela jistě narazili na mladé lidi z Církve bratrské (či také z "Cébé" nebo z "Cébéčka"). Mladí lidé mají v CB poměrně velký podíl. Například na podzimním sjezdu mládeže CB se sešlo 1100 účastníků. Mladí lidé mají - zejména v posledních letech - v církvi významné slovo, například při utváření bohoslužeb, kdy se často zpívá více písní za doprovodu kytary či rockové kapely než klasických písní z kancionálu. Mládež má také své pravidelné schůzky, spojené s pobožností, často i v několika věkových kategoriích (dorost, mladší mládež, starší mládež). Kromě specifické hudby, blízké mladým lidem, se mládež CB věnuje poměrně dost sportu (například společně s organizací Athlets in Action), nicméně velký důraz se klade na osobní spiritualitu, biblické studium a společné modlitby. Naopak se mládež v CB méně než v řadě jiných církví věnuje například různým kulturním aktivitám ("Kulturprotestantismus").

Nedlouhá historie

CB je mladou církví i z historického pohledu, její dějiny nejsou dlouhé. Počátky církve spadají do let 1860-1880. V oblasti východočeského Náchodska vzniklo nejprve duchovní probuzení mezi tkalci a rolníky. Toto hnutí vedlo v roce 1868 k založení prvního sboru Svobodné evangelické církve české. K jeho ustavení přispěla i Svobodná církev skotská, působící v sousedním Prusku. Když v roce 1880 vznikl v Praze sbor Svobodné církve reformované, který byl ovocem působení amerických kongragačních misionářů z Bostonu, obě církve se spojily. Na sklonku 19. století a na počátku 20. století církev rychle rostla. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 rozšíříla působnost i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Nejen přijetím nového jména Jednota českobratrská, ale i hledáním theologické kontinuity (například důraz na sborovou kázeň) se přihlásila k duchovnímu odkazu staré Jednoty bratrské. V době první republiky stál v jejím čele František Urbánek, osobní přítel presidenta Masaryka. Urbánek stál jako kazatel u hrobů všech členů Masarykovy rodiny, včetně presidenta a ministra Jana. Za komunistické éry, v roce 1951, se k ní po zrušení náboženských spolků připojila značná část spolku "Modrý kríž" na Slovensku a spolku "Rozhodných křesťanů" na Těšínsku. Růst počtu slovenských a polských členů vedl církev ke změně jména, od roku 1967 se nazývá Církví bratrskou. I po rozpadu Československa si církev udržela - v rámci právních možností - do značné míry organizační a zejména duchovní jednotu v obou částech bývalé federace. Jednou za dva roky se koná společná celocírkevní konference české i slovenské části CB.

Organizační struktura

Z původně čistě kongragačního (sborového a demokratického) zřízení - v nejstarších dokumentech se například mluví o "lidovládě" - se postupně zvýraznil i prvek presbyterní, takže kromě sborového shromáždění (resp. celocírkevní konference) má v životě církve také důležité místo staršovstvo sboru, resp. na celocírkevní rovině Rada Církve bratrské. Tento kongragačně-presbyterní model dává sborům značnou samostatnost na jedné straně, ale zároveň na straně druhé umožňuje zachovat jednotu církve. V zájmu duchovní soudržnosti se sbory řídí společným vyznáním víry, ústavou, řádem a theologickými zásadami, přijatými celocírkevní konferencí, nejvyšším orgánem církve. V CB mají velké slovo laici, kteří se také velkou mírou podílejí na práci církve - včetně kázání, práce s dětmi, mládeží, s rodinami, s muži, ženami apod. Pojem „farářská církev“ má v CB jednoznačně pejorativní přídech.

Učení, teologické důrazy

CB se hlásí k reformačnímu dědictví (zejména bratrskému a kalvínskému) a k zásadám probuzeneckého hnutí, ze kterého ostatně sama vznikla. Oproti osvíceneckému teologickému liberalismu klade probuzenectví jasný důraz na lidskou hříšnost na jedné straně a na radostnou zvěst o spáse člověka na straně druhé. Jednalo se tehdy (v 19. století) o často úplně zapomenutý důraz na subjektivní přijetí Boží milosti a radost z ní. Ve druhé polovině 20. století se pro probuzenecké církve ujal pojem „evangelikální“.

CB se hlásí ke třem základním evangelikálním důrazům:

1) Autorita Písma.
CB věří, že Písmo je Duchem svatým inspirované neomylné svědectví o Božím zjevení. Pánem a středem Písma je Ježíš Kristus. CB a většina evangelikálů se nehlásí k fundamentalismu, který hledá v Bibli znalosti přírodovědy. Bible má božskou i lidskou stránku. CB odmítá ralativizaci autority Písma, neodmítá však vědecké metody práce s Písmem. Uvědomuje si však jejich limity a zdůrazňuje dílo Ducha svatého při četbě Bible.

2) Christocentrismus
CB se hlásí k reformačnímu „solus Christus“, a tím je Pavlův Kristus ukřižovaný za lidský hřích. Ke spáse však nestačí tato pouhá znalost, nýbrž spasení je třeba si přivlastnit, pozvat osobně Ježíše do svého života. Přijetím Boží milosti člověk vstupuje do nového vztahu k Bohu.

3) Dílo Ducha svatého
Evangelikálově věří, že Bůh Bible je živý, jednající Bůh, který zasahuje do lidského života. Do církve patří ti, kteří se narodili z Ducha svatého (znovuzrodili - srv. Jan 3), kteří činili pokání, přijali odpuštění a spasení. Duch svatý působí konkrétně při člověku, když ho vede k poznání hříchu na straně jedné a k vnitřní proměně a duchovnímu růstu na straně druhé.

Fakta a data na závěr

Podle sčítání obyvatel z roku 2001 se k CB přihlásilo bezmála 10 000 lidí. Církev má 59 sborů, kde působí 85 kazatelů a vikářů. CB je členkou Ekumenické rady církví (ERC), Konference evropských církví (CEC), Církví Leuenberského společenství (CLC), Mezinárodní federace svobodných evangelikálních církví (IFFEC) a církevní platformy České evangelikální aliance. CB je zřizovatelkou ekumenického Evangelikálního teologického semináře v Praze 9. Působí v diakonii (středisko Bethesda v Praze 9 aj.) Vydává časopis Bratrská rodina. Webové stránky: www.cb.cz

Slovníček


brkaz - bratr kazatel, často je také oslovován křestním jménem.
shromko - bohoslužebné shromáždění
zďovky - nově vzniklé písně - chvály (worship), promítané projektorem na zeď
skupinka - neformální biblická a modlitební hodina, konaná po domech
strejčkové a tetičky - členové CB od středního věku výše
chváliči - členové hudební skupiny zpívající chvály (písně worship)
obrácení - klíčový pojem v teologii CB, osobní konverze (viz výše)

Članek vyšel v ekumenickém seriálu prezentujícím jednotlivé církve v České republice. Texty o dalších církvích naleznete v odkazech pod článkem o Českobratrské církvi evangelické.