Rozhovor s Janem Kasalem se konal na Popeleční středu v přestávce jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Hlavními tématy rozhovoru byly vztahy církví a státu a otázka kresťanské identity v KDU-ČSL.

Před necelým rokem se hovořilo o přesunutí církevní agendy z ministerstva kultury pod jiné ministerstvo. Nakonec z toho sešlo. Proč?
Přišla do toho vládní krize v létě roku 2004 a potom se ukázalo, že chybí-li dobrá vůle, jakákoliv organizační změna nemůže vést k cíli. Nicméně se zdá, že by se mohlo podařit, aby se základní otázky vztahu státu a církví neprojednávaly na úřednické úrovni. To znamená, že by partnerem předsedy České biskupské konference nebo Ekumenické rady církví nebyla úřednice z ministerstva kultury, ale některý z představitelů vlády. Osobně si myslím, že by to tomuto jednání bylo podstatně důstojnější.

Otázka se přímo nabízí. Nemělo KDU-ČSL více bojovat za přesun agendy?
Mnohokrát jsme se jako strana otázkou přesunu agendy zabývali. Nicméně jestliže k tomu není dostatek politické vůle i od ostatních stran v koalici, tak můžeme bojovat sebevíce, ale nic s tím neuděláme. Máme jen omezený počet mandátů.

Vraťme se k ministerstvu kultury. Zmiňoval jste jednání představitelů církve s úřednicí ministerstva. Církve si často ztěžují na jednání jedné konkrétní ředitelky církevního odboru – Jany Řepové. Nedalo se něco s touto skutečností při koaličních jednáních dělat?  
Pan ministr Dostál byl připraven pani Řepovou vyměnit v případě, že se za ní nepostaví žádná z církví. Našli se bohužel církve, které jsou s její prací spokojeni. Byť se jedná o menší církve, pan ministr Dostál vyhověl jejich přání. Je však třeba zdůraznit, že úředníci mají poslouchat pokyny svého nadřízeného. Kdyby paní Řepová dostala od pana ministra a od vlády jasné zadání, pak  by neměla prostor pro to, aby otravovala ovzduší v prostoru vztahu mezí státem a církvemi.

Od začátku roku jste navštívil několik setkání s katolickými knězi. Co Vás k tomu vedlo?
Prvně bych chtěl říct, že jsem k tomu měl souhlas od jejich ordinářů. (odmlčí se) Podle mě je velmi důležité, aby kněží byli aktuálně informováni o těch věcech, které se v současné době projednávají. Je mnoho zákonů, které se dotýkají i jejich práce. Například již novelizovaný zákon o církvích a náboženských společnostech, česko-vatikánská smlouva nebo vypořádávání majetku. Na pořad jednání však přichází i etické zákony, jako například využívání lidských embryí, otázka legalizace prostituce či otázka ochrany nenarozeného života. To jsou všechno skutečnosti, o kterých by kněží měli dobře vědět, protože dostávají otázky přímo od věřících a je dobře, když jsou o těchto otázkách informováni. Dále bych chtěl podtrhnout, že náš poslanecký klub se významným způsobem podílí při projednávání zákona o státním rozpočtu na tom, že řada církevních památek, na jejichž opravu nejsou finanční prostředky, přece jenom ze státního rozpočtu nějakou dotaci dostane. I tyto záležitosti řešíme s knězi.

Jaká mají tato setkání přínos pro Vás?
Kněží jsou moudří lidé, kteří mají velikou zkušenost z každodenního kontaktu s lidmi. Na rozdíl od politiků je jim věřeno. Když řekne něco farář, tak i nevěřící člověk je ochoten to brát vážně. Jestliže však něco sdělí politik nebo poslanec, tak to lidé bohužel tak vážně neberou. Když se vrátím k Vaší otázce, tak nejenom, že se setkám s moudrými lidmi, od kterých se něco nového dozvím, ale především získávám názor na některé problémy, které musím jako poslanec aktuálně řešit.

Existuje nějaká oficiální komunikace mezi představiteli církví a KDU-ČSL?
Určitě existuje komunikace a určitě neexistuje oficiální. Dochází k řadě setkáních při různých příležitostech. Čas od času dojde k něčemu, čemu by se dalo říci jednání, kde se řeší určité okruhy otázek, které jsou důležité. Nejde však o žádná pravidelná setkávání. Například v poslední době jsme společně řešili, že na platy duchovních se v rozpočtu ministerstva kultury nenašlo tolik prostředků, kolik v roce minulém. To je určitě námět pro naše další jednání.

Není škoda, že ve vaší komunikaci není pravidelnost?
Spíše ne, pravidelnost by totiž mohla zavdávat příčinu k domněnkám, že naše strana je mluvčím nebo politickým proudem třeba Římskokatolické církve. A to by nebylo dobře ani pro jednoho z nás.  My máme jako politická strana svou úlohu a katolická církev zase svou. Je pravda, že pokud se projednává něco kolem církví a náboženských společností, naše strana jako jediná je vždy pevná a jednotná a vychází z podobných názorů, jako mají církve.

Druhou část rozhovoru přineseme v Magazínu ChristNet.eu v nejbližších dnech.