Musíme vyjádřit nesouhlas s obsahem článku Žehnání není magie v letošním 5. čísle Katolického týdeníku, který podle našeho přesvědčení obsahuje mnoho zavádějícího a škodlivého pro katolickou víru. Uvědomujeme si tedy morální závazek reagovat a pokusit se o nápravu. Své námitky uvádíme s pořadovým číslem odpovědi v rozhovoru, které se týkají:

1. K objasnění pojmu žehnání je třeba doplnit, že nejde jen o postoj a úmysl, ale také o modlitbu a často též o vnější úkon (srov. KKC 1671, 1678). Pokud užijeme termínu žehnání i pro úkony v jiných náboženstvích, je třeba dodat, že nejde o jednoznačné přiřazení, nýbrž o analogické, tj. že přes jistou podobnost je žehnání v jiných náboženstvích něco jiného než žehnání v Církvi (hlavně pokud jde o zdroj a účinky).

2. Ohledně ženy trpící krvotokem Pán Ježíš věděl, že se ho někdo dotknul, a že z něho vyšla síla (srov. Mk 5,30). Jako Bůh věděl i to, že tato situace nastane a kdo se ho dotýká.

3. Je scestné vyvozovat žehnání z pohanských ritů, a nikoliv z ustanovení Církve vedené Duchem svatým (srov. KKC 1667-1668). Církev přejala některé vnější úkony a gesta obvyklá v jiných náboženstvích, ale vždy jim dala podstatně jiný obsah. Tvrzení "přehnaná úcta k relikviím dostává dokonce přednost před samotným aktem mše svaté a před svátostmi" vyvolává dojem, že se jednalo o celocírkevní praxi, a ne pouze o určité extrémní případy.

5. Pokud by požehnání nějakého objektu bylo způsobeno samotnou vůlí či dokonce existencí společenství, a nikoliv užitím posvátného obřadu, bylo by posvěceno každé místo pouhou přítomností dvou nebo tří v Ježíšově jménu a jakákoliv liturgie svěcení a žehnání by byla nadbytečná.

Církev učí, že právě liturgie svátostí a svátostin působí posvěcení, jehož nadpřirozená síla vyvěrá nikoliv ze společenství, ale z velikonočního tajemství (srov. SC 61). Závěr této odpovědi budí dojem, že sv. Jan Zlatoústý, biskup a učitel Církve, nepochopil svátost křtu a neznal funkci pomazání (olejem katechumenů a křižmem), kterého se při liturgii sv. křtu užívá dodnes.

6. Nejvážnější omyl a Církví odsouzený blud je odvozování služebného kněžství z pohanství, a nikoliv z ustanovení Kristova skrze svátost svěcení. Církev nevyčlenila kněze, aby se přizpůsobila pohanství. Již apoštolové a po nich všichni vysvěcení nástupci si vybírali, učili a formovali spolupracovníky k hlásání evangelia a posvěcování věřících. Těmto pak udělovali svátost svěcení (srov. DS 1773, KKC1536 a 1593).

Doktor Mrňávek mluví dosti neurčitě o "některých oblastech", kde ve středověku nepokřtění "kněží" udělovali svátosti. Nelze vyvodit, co má přesně na mysli. Ze středověku je znám případ, kdy si sám kněz po obřadu svého svěcení uvědomil, že nebyl pokřtěn způsobem podle evangelia. Papež Inocenc III. řeší tento konkrétní případ tak, že přikazuje, aby byl dotyčný pokřtěn a potom znovu přijal všechna svěcení. (List Veniens ad apostolicam sedem. Regestorum Lib. IX, 54. PL 215, sl. 864-866.)

I kdyby podobných případů bylo více, nelze na nich stavět obecné závěry. Walter Kasper výstižně formuluje zásadu pro teologickou práci s historickými údaji: "Žádná teologie nemůže krajní případy považovat za případy normální a jakýmsi způsobem z nich vytvářet paradigma pro pochopení Církve." (Walter Kasper, Theologie und Kirche. M. Mainz: Grünewald-Verlag, 1987, s. 248.)

7. Posvěcené či požehnané předměty mohou podle učení Církve a v síle jejích modliteb disponovat člověka k přijetí milosti posvěcující (ex opere operantis Ecclesiae). Tvrdit tedy, že pro nevěřícího či nevědomého člověka nemají posvěcené předměty žádný význam, není pravda (srov. SC 60, KKC 1670).

8. P. Pavel Mayer OP uvádí na pravou míru vznesené podezření: "Mým úmyslem nebylo posvětit poslance, aby hlasovali podle mého přání, ale prostory Poslanecké sněmovny, aby ti, kdo zde pracují, byli více disponováni ke spolupráci s Boží milostí."

10. V rozhovoru je vícekrát matoucím způsobem užit pojem magie, aniž by byl objasněn. Magie spočívá ve snaze donutit nadpřirozené síly či bytosti, aby člověku sloužily a plnily jeho vůli; bílá magie zdánlivě ku prospěchu vlastnímu či jiných osob, černá ke škodě. Oproti tomu náboženský postoj je ten, ve kterém se člověk vědomě odevzdává osobnímu Bohu a chce se řídit jeho vůlí, byť mu sděluje svá přání a prosby.

Přitom užívá také prostředků, které Bůh svěřil své Církvi (srov. Lexikon für Theologie und Kirche, 3. vydání, Herder 1997, svazek 6, sl. 1186-1190; KKC 2117). Odpověď doktora Mrňávka vzbuzuje dojem, jako by každé vzývání Boha, andělů a svatých bylo bílou magií. I některé svátostiny, např. exorcismus, vyprošují ochranu před zlem a nejsou přitom magií (srov. KKC 1673).

11. Katolíci, kteří označují svěcenou křídou veřeje svého obydlí, jsou zde nepřímo obviňováni z magického jednání. Zamlčuje se, že primárním smyslem znamení K+M+B+ je svědectví jejich víry o tom, že příbytek je Kristem (i pro další rok) požehnán. Církvi neubližuje veřejné vyznání víry, ale naopak její skrývání a postupná sekularizace.

12. Už sama otázka redaktora sugeruje názor, že není vhodné žehnat více předmětů najednou. Proč to není vhodné? V odpovědi žádné vysvětlení nenajdeme. Pouze se snižuje obvyklá poutní praxe a lidová zbožnost, s kterou Církev počítá (srov. KKC 1674).

Očekávali bychom od článku tohoto typu, který je navíc uveřejněn na titulní straně oficiálního periodika katolické církve, že srozumitelně a na základě učení Církve objasní, v čem spočívá žehnání a jak se podstatně liší od magie. Rozhovor však ani jedno z toho nenaplňuje, ale naopak zkresluje a přináší nejasné, matoucí a alespoň v jednom případě bludné názory.

Spoluautory tohoto článku jsou:

P. Antonín Krasucki OP, převor olomouckého konventu
P. Damián Němec OP, dr, odb. asistent církevního práva na CMTF UP
PhDr. ThLic.P. Štěpán Filip OP, odb. asistent dogmatiky na CMTF UP
ThLic. P. Benedikt Mohelník OP, dipl. asistent na TF ve Fribourgu
Mgr. P. Pavel Mayer OP
Mgr. P. Romuald Rob OP

Zkratky, použité v textu: 

SC - Sacrosanctum Concilium – II. vat. koncil – Konstituce o posvátné liturgii
KKC – Katechismus katolické církve
DS – Denzinger – Schőnmetzer: Enchiridion symbolorum
PL – Patrologia Latina