"Totus Tuus ego sum. Ve jménu Nejsvětější Trojice. Amen." Těmito slovy začíná patnáctistránkový text závěti papeže Jana Pavla II., s datem 6. března 1979 s pozdějšími dodatky.

"Bděte, protože neznáte den, kdy Pán přijde (srv. Mt 24,42) – tato slova mi připomínají poslední povolání, k němuž dojde ve chvíli, kdy Pán bude chtít. Chci jej následovat a chci aby vše, co je součástí mého pozemského života, mě na tuto chvíli připravovalo. Nevím, kdy nastane, ale stejně jako všechno, i tuto chvíli vkládám do rukou Matky mého Mistra: Totus Tuus. Stejným rukám Matky odporoučím všechno i všechny, s nimiž mne spojil život a mé povolání. Těmto mateřským rukám zanechávám Církev, a také můj národ i celé lidstvo. Děkuji všem. Všechny prosím za odpuštění. Prosím také o modlitbu, aby se Boží milosrdenství ukázalo silnějším než má slabost a nehodnost.

Během exercicii jsem četl závěť Svatého otce Pavla VI. Tato četba mne přiměla napsat tento testament. Nezanechávám po sobě žádné dědictví, o kterém by bylo třeba rozhodnout. pokud jde o věci běžného použití, kterých jsem používal, žádám, aby byly rozděleny jak se uzná za vhodné. Osobní poznámky ať jsou spáleny...."

Žádám, aby nad tímto bděl pater Stanislaw, kterému děkuji za spolupráci a tak vděčnou dlouholetou pomoc. Všechna další poděkování však chovám v srdci před samotným Bohem, neboť je těžké je vyjádřit. Pokud jde o můj pohřeb opakuji stejná nařízení, jaká dal Svatý Otec Pavel VI. (tady na okraji pozamenává: hrob v zemi, ne v sarkofágu, 13. března 1992).

"Apud Dominum misericordia et copiosa apud Eum redemptio" (překl.: "U Hospodina je slitování, hojné u něho je vykoupení"). Následuje podpis, datum a pak dodatek z 5. března 1990: "Po smrti prosím o mše svaté a modlitby."

V roce 2000 papež uvažoval nad demisí. V jedné, snad nejpohnutější, stati testamentu psané během duchovních cvičení onoho roku, se Jan Pavel II. zmiňuje o možnosti, že by zanechal papežského úřadu, jakmile naplní proroctví kardinála Stefana Wyszynského, jež mu pronesl 16. října 1978, ve chvíli zvolení na Petrův Stolec: totiž, že úkolem nového papeže bude uvést Církev do Třetího milénia. V roce 2000, vstupem Církve do třetího tisíciletí, se tedy mise naplnila. Tehdy osmdesátiletý papež uvažuje nad problémem v biblickém pohledu: "Je třeba se ptát, není-li na čase opakovat s biblickým Simeonem 'nunc dimittis'".

Dále pak vzpomíná, že 13. května 1981 jej při atentátu zachránil Bůh: "Doufám, že mi pomůže, abych poznal jak dlouho mám ve své službě pokračovat."

"Dne 13. května 1981, v den atentátu na papeže během generální audience na náměstí Svatého Petra, mne Boží Prozřetelnost zázračným způsobem zachránila před smrtí. Ten, který je jediným Pánem života a smrti, On sám mi prodloužil život. Jistým způsobem mi ho znovu daroval."

Díky "Boží prozřetelnosti" skončila Studená válka bez "násilného nukleárního konfliktu," píše Jan Pavel II.

V závěti Svatého otce se kromě vzpomínky na biskupy, věřící jiných náboženství a vyznání a světa kultury, vědy a politiky, pamatuje i na novináře: "A kolik to bylo předtavitelů světa kultury, vědy, politiky, sdělovacích prostředků, ty všechny zahrnuji ve vděčné paměti“.