Na opuštěných cestách severočeských

Rozhovor s Václavem Krahulíkem o provedení nejdelší klavírní sonáty na světě

Portréty a rozhovory / Tereza Kobrlová / 14. dubna 2005

Oratorium Svatá Zdislava začal komponovat Miloš Bok (1968) na objednávku dominikánského řádu již v devadesátých letech a dokončil je v roce 2002. Rozsáhlá a náročná kompozice ztvárňující život a záslužné skutky této známé světice je hudebním obsazením určena pro sóla, smíšený a dětský sbor, varhany a orchestr (dohromady 300 účinkujících). Dosud se oratorium dočkalo pouze dílčích, ale zato velmi úspěšných provedení. Paralelně se vznikem oratoria vytvořil Miloš Bok i jeho klavírní výtah – samostatnou dvoudílnou klavírní sonátu. První díl klavírní verze oratoria bude 18. dubna 2005 od 19:30 ve světové premiéře veřejně proveden v Sále Martinů v Praze. Prvním, kdo velmi náročnou skladbu veřejnosti představí, bude vynikající klavírista a lisztovský interpret Václav Krahulík (1966).


Jak se může oratorium psané pro 300 hlasů a nástrojů zvukově „odehrát“ na klavír? Je vůbec možné si udělat představu o skutečné podobě oratoria?


VK: Samozřejmě, že si může každý posluchač udělat představu o díle. Je však jisté, že tato představa velkého hudebního tělesa bude u každého trochu jiná. Jako klavírista budu mít trochu jinou představu o orchestrální verzi než třeba houslista nebo posluchač – laik. Oratorium Svatá Zdislava je každopádně dílo ve všech směrech tak rozsáhlé a velké, jedoucí na samý doraz interpretačních možností – a tím samozřejmě nemyslím jen klavírní, ale i orchestrální podobu – že dojem o celkové ploše a formě díla může být posluchačům zřejmý i z  „pouhé“ transkripce. Nacházíme se v podobné situaci, jako když Ferenc Liszt provedl transkripci Berliozovy Fantastické symfonie, aby s ní seznámil obecenstvo. Prostě existují skladby, které z důvodů náročnosti nelze za normálních podmínek několik let provést, a tak nelze postupovat ani jinak, chcete-li dílo poznat. Někdo může namítnout, že se jedná jen o odlesk oratorní slávy, ale jsem přesvědčen, že i ten může přinést hodně cenného.


Jak dlouho to trvá, než se skladbu naučíte tak, aby jste s ní vystoupil na pódium?


VK: K notám jsem se dostal již před čtyřmi roky, kdy mi je Miloš Bok, jinak můj dlouholetý výborný kamarád,  navíc sám vynikající klavírista a skladatel, věnoval. Tehdy jsem si připadal trochu jako šílenec, který si v bytě v Ústí nad Labem hraje jentak pro nic za nic padesátiminutovou sonátu. O tom, že celá skladba je proveditelná a udržitelná v této formě a navíc je schopná se jevit jako klavírní skladba, mne inspirovala až nahrávka, kterou před lety studiově pořídil Miloš Bok. Jinak nácvik díla je podobný jako třeba v těžších skladbách Ference Liszta a intenzivně se jí znovu věnuji od ledna. Nejtěžší je asi atonální fuga, která je extrémní nejen technicky, ale především náročná na paměť. U takto rozsáhlé skladby, navíc hrané zpaměti, je to nápor především na psychiku. Při provedení to nesmí být znát, to se musí celé hrát jakoby jedním dechem.


Existuje, co se týče délky a rozsahu, obdoba ve světové klavírní literatuře?


VK: Klavírní literatura je velmi rozsáhlá, abych mohl na tuto otázku odpovědět s určitostí. Ale ani mně ani mým kolegům není známá žádná sonáta – navíc jednovětá – o padesáti minutách. Velké klavírní cykly o více větách samozřejmě existují: například Musorgského Obrázky z výstavy mají 25 minut, Lisztova sonáta asi 35 minut nebo Beethovenova sonáta B dur o délce kolem 40 minut.


Co pro vás osobně nyní znamená sv. Zdislava, patronka litoměřické diecéze?


VK: Po té době, co se dílu věnuji, mám někdy dojem, že je už patronkou i mojí ... Ale vážně. Oratorium Svatá Zdislava je závažné, současné, krásné obrovské duchovní dílo a já si doslova užívám té možnosti nebo řekněme daru sdílet tu celou obrovskou duchovní rovinu vytvořenou skladatelem Bokem. Skladba jakoby ve mne uzrávala nejen interpretací, ale i poslechem. Navíc je dílo velmi úzce spjato se severními Čechami, kde žiji a které od dětství navštěvuje i Miloš Bok. V oratoriu je část autorem nazvaná „Na opuštěných cestách severočeských“, kde dochází k určité interakci autora, duší v očistci a duší, které již dosáhly v nebi věčné slávy. Vyrazím-li na výlet na nedalekou Komaří vížku, tak si často vzpomenu, jak asi tyto duše v nebi hledí na místo svého pozemského působiště, kde žily před mnoha a mnoha lety a kde se zrovna teď nacházím. Určitě mne tato skladba obohatila i po stránce duchovní, což se vám stane jen u skutečně mimořádně kvalitní duchovní hudby.


Děkuji za rozhovor.


Program koncertu Uměleckého sdružení Elgar: Miloš Bok: Missa brevis Fis dur pro dětský sbor a klavír, M. Bok: oratorium Svatá Zdislava – klavírní verze, I. díl, účinkují: Ústecký dětský sbor, sbormistři Anna a Vlastimil Kobrlovi, Václav Krahulík – klavír, Miloš Bok - dirigent

Odkaz na pozvánku na koncert: http://www.christnet.eu/magazin/mag.asp?zprava=8726

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Aktuální články

10. 12. 2018

Gender je i pro křesťany

6. 12. 2018

Zapomenutá Sýrie

4. 12. 2018

(K) té naší stoleté církviČCE


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Jsou vám ve společensko-politických otázkách blízké názory Tomáše Halíka?
Ano
57%
 
Částečně
4%
 
Ne
38%
 
Nevím
1%
 
(Počet hlasů celkem: 721)