Parlamentní triumf šíitských stran podporovaných náboženskými hodnostáři, které hanobil a sledoval režim Saddáma Husajna, vyvolal politickou debatu o roli islámu v novém Iráku. Uvedla to agentura AFP.

Po 84 letech laického režimu se nastupující irácký premiér Ibrahím Džaafarí nedávno vyslovil v německém týdeníku Der Spiegel pro islámské právo šaría. Ujistil přitom, že uplatňování tohoto práva nebude tak striktní jako v Íránu nebo Saúdské Arábii. Jeho strana Hlas islámu stejně jako konkurenční Nejvyšší shromáždění islámské revoluce v Iráku (SCIRI) neskrývají touhu nastolit islámský stát. Obě formace strávily mnoho let v Íránu.

"Jako muslim žijící v muslimské zemi uprostřed muslimů chci, abychom se řídili islámem," tvrdí druhý nejvýznamnější muž Hlasu islámu Džavad Malíki. Ihned dodává, že ho však nechce vnucovat, "jen když to bude vůle lidu".

Průzkum ze začátku roku mu dává zčásti za pravdu: 48 procent se domnívá, že náboženství musí hrát roli v řízení státu, zatímco 46 procent si přeje oddělení náboženství od státu. Jen velmi málo lidí však chce striktní uplatnění šaríi.

Debatu nyní omezuje prozatímní ústavní zákon, který označuje islám jen za jeden zdroj legislativy. Laické strany lpějí na tom, aby tato formulace byla i v konečné ústavě, která má být schválena letos na podzim v referendu.

Hlavní představitel šíitského duchovenstva Alí Sistání, který hrál rozhodující roli v konání lednových voleb a v jasném vítězství aliance šíitských formací, nikdy nežádal otevřeně uplatňování šaríi, ale trvá na tom, aby zákonodárství nebylo v rozporu s principy islámu.

"Nemůže být přijat žádný zákon, který by porušoval hodnoty islámu. Nejedná se o otázku duchovenstva, ale o tisícileté hodnoty," prohlásil po volebním vítězství politický šéf SCIRI Saad Džavad.

Pro muslimské duchovenstvo a jeho příznivce je nyní důležité se pozvednout poté, co jeho moc byla léta potlačována. Krátce po svržení režimu Saddáma Husajna v roce 2003 se SCIRI Abdala Azíze Hakíma pokusilo zpochybnit zákon z roku 1959 o postavení osob. Text určuje podmínky náboženským soudům, které jsou pověřeny svatbami, rozvody a vyřizováním dědictví.

Zákon nechává soudcům malý prostor pro uplatňování šaríi a dává ženám rovnoprávnost s muži ohledne rozvodů. Náboženské soudy také podřídil kontrole civilních tribunálů.

Pro duchovní představitele jim tato legislativní opatření snížila vliv. Jejich snaha zákon zpochybnit však vyvolala tak negativní reakci veřejnosti, že od toho tehdy ustoupili.

V příštích měsících se náboženské strany opět pokusí prosadit své představy. Budou to mít ale těžké, protože k přijetí ústavy nestačí jen hlas většiny Iráčanů. Ústava také může být zamítnuta, pokud v nejméně ve třech z 18 iráckých provincií se dvě třetiny vyjádří proti textu. Řadu oblastí přitom z většiny obývají sunnité a Kurdové, kteří se stavějí proti důslednému uplatňování šaríi.