Článek je pokračováním rozhovoru s biskupem Církve československé husitské Petrem Šanderou.

Zdá se že církev prožívá jakousi obrodu - byť bolestnou. V čem je dodnes inspirující modernistická, liberální teologie otců CČSH a z jakých dalších zdrojů čerpá církev nyní? (více v článku o historii CČSH „Husité nejsou husité, ale modernističtí katolíci“ ).
Nejsem si jist, zda to, co momentálně prožíváme, lze nazvat obrodou. V CČSH se věci daly do pohybu a celé dění je velmi otevřené. Cítím v tom jistou naději, ale také jisté ohrožení. Mnohé ukáže nastávající sněm a vývoj bezprostředně po sněmu.
Členové církve čerpají z různých zdrojů. To vyplývá už ze samých teologických principů, které se vyznačují otevřeností k různým tradicím (starokřesťanská, cyrilometodějská, tradice české reformace, modernismus). Někteří se vracejí k původnímu liberalismu spojenému zejména s osobou prof. A. Spisara, jiní čerpají z teologie prof. Z. Trtíka, spojeného s návratem k tzv. biblické teologii. V posledních letech dochází k hlubšímu studiu katolického modernismu. Někteří objevují veliké bohatství starokřesťanské tradice. Myslím, že nás čeká zásadní rozhovor o základních principech teologické identity.

Jste známý tím, že spojujete lidovou církev a vyznavačskou zbožnost. Jak se vám to v brněnské diecézi daří?
Asi bych to tak nenazval. Snažím se prostě vést bratry a sestry v diecézi k hlubšímu modlitebnímu životu, k pravidelné každodenní četbě Písma a vůbec k uvědomělejšímu vztahu ke Kristu. Jako pomoc pro toto prohloubení nabízíme různá modlitební setkání a duchovní cvičení. Jsou lidé, kteří tuto výzvu pochopili a účastní se. Jsou však i tací, kteří to vnímají jako jakési ohrožení identity církve a jsou vůči těmto snahám opatrní. A pak jsou i tací, kteří toto vše prostě ignorují. Netroufám si to hodnotit. Jsem vděčný za ty, kteří se snaží prohloubit svůj duchovní život, protože v tom vidím cestu do budoucnosti.

Je v církvi živé liturgické hnutí? Slyšel jsem i, že někteří věřící vidí každou změnu jako příliš římskou a katolickou.
Nějaké etablované liturgické hnutí není. Jsou duchovní i laici, kterým je myšlenka liturgického hnutí blízká a snaží se v této věci něco podnikat. Na druhé straně existuje v církvi mnoho bdělých strážců věrnosti tradici a identitě CČSH a mnohé starokřesťanské prvky považují mylně za římsko-katolické, a tudíž je odmítají jako cizorodé prvky.

Vvyučoval jste Starý zákon na Institutu ekumenických studií. Jaké postoje zastáváte v ekumenickém dialogu a jaké praktické kroky konáte v této oblasti jako biskup? Již jste se například vyjádřil v anketě pro časopis Getsemany, že společné slavení eucharistie by nemělo být až posledním krokem na cestě k jednotě.

Ztotožňuji se s tzv. konvergenčním dokumentem z Limy (1983). Velmi mně oslovil též článek prof. H. Jorissena "Jsme dál než si myslíme" uveřejněný v Getsemanech 1/2002. – Ale chápu, že toto vše je dnes nerealizovatelné. Konstatuji jakýsi útlum v rozvoji ekumenických vztahů a snah. Musím též říci, že ve vedení Církve čs. husitské není ekumenickým záležitostem přičítána taková důležitost, jak by měla. Cítím, že si sami musíme ujasnit svůj teologický přístup k ekumenickým otázkám. To se v současnosti děje v rámci příprav tzv. ekumenické koncepce CČSH, na které nyní pracuje ekumenicko-zahraniční sněmovní výbor.

Vedete i ignaciánské duchovní cvičení pro nekatolíky. To není pro "husitu" příliš typická cesta. Jak jste se k této spiritualitě dostal a jak Vás ovlivňuje?
Osoba Ignáce z Loyoly mne nikdy nijak zvlášť neoslovovala. To se změnilo při duchovních cvičeních, které pro členy CČSH dával P. Ludvík Armbruster v Českém Těšíně v létě 1999 a kterých jsem se osobně účastnil. Duchovní cvičení Ignáce z Loyoly chápu jako výraz hluboké a autentické osobní zkušenosti obrácení a zápasu o život v Kristu. Právě tato autentická zkušenost víry a zápasu o ni přesahuje konfesní hranice i dobový kontext a může oslovit kteréhokoli otevřeného člověka. Mne na duchovních cvičeních oslovil zejména prostý, ale důsledný důraz na evangelium, dále osobní přístup, hluboký respekt ke svobodě, důraz na tvořivost a vnitřní zkušenost. Také teologická tradice CČSH převzala z modernismu důraz na "náboženskou zkušenost". Domnívám se, že téma náboženské zkušenosti je v dnešním světě stále aktuálnější. Lidé touží věci víry i svůj osobní život vnitřně zakoušet a hledají možnosti, jak tuto zkušenost prohlubovat, sdílet a zpracovávat. Tato cesta je nesporně i terapeutická. Osobně se snažím denně – pokud to jde – rozjímat evangelní perikopu a toto slovo vnitřně nést i uprostřed každodenního shonu.

Foto v úvodním článku: webové stránky Brněnské diecéze CČSH. Spoluautorem některých otázek je Jan Uhlíř.