Ranní mraky, chmurné a nevlídné, hrozily děštěm. Roztáhly se nad Krakowem na jihozápad a předznamenávaly cíl cesty: Auschwitz. K bývalému koncentračnímu táboru, chmurně proslulému svým účelem, v městě Oświeçim nenáváděly žádné navigující tabule. Žeby se tichá zdrženlivost správy národních památek města ostýchala z ohleduplnosti upoutávat pozornost projíždějících turistů na bývalý tábor smrti? Nebo se jedná jen o nedbalost? Ať už je to jakkoliv, Konzentrationslager Auschwitz (KLA) je dnes muzeem, a tudíž kulturní památkou, o němž dnes neví snad jen mimozemšťan. Avšak kolik pozemšťanů tábor navštívilo?

Kategorie "kulturní" je v této souvislosti poněkud zarážející. The Oxford English Dictionary slovo "culture" definuje takto: "Jedná se o kultivaci a rozvíjení mysli, vkusu a mravů, o zlepšení a zjemnění vzdělání a výchovy, o intelektuální vliv na civilizaci." Proč zarážející? Protože ve smyslu rasistické ideologie byla "kultivace" synonymem pro germanizaci, tj. nadvlády německé rasy nad slovanskou, ozbrojené rozšiřování životního prostoru pro Němce směrem na východ a vybudování Třetí říše německého národa bez Židů a s redukovaným počtem Slovanů. Kultivace německé rasy probíhala bezohledným, masovým vražděním.

Dnes, šedesát let po válce a porážky Hitlerova Německa má význam adjektiva "kulturní" v této souvislosti opět jiný význam: kultivaci národního sebevědomí Poláků; kultivaci historické paměti národů; kultivaci vědomí varovně apelující proti monstrózní, pseudovědecké teorii, totalitní a selektivní; mravní kultivaci vztahu k Židům a reaktivovaným projevům antisemitismu.

KLA se nachází za nádražím Oświeçimi a prostor k němu vyplňuje zástavba reálně-socialistického stylu a rozlehlé parkoviště. Na jeho nejzazším kraji stojí obchod se suvenýry, hot-dogy a květinářství. V přijímací hale se lze na cestu posilnit kávou, sendvičem a pirožky. Ten den v ní postávalo několik skupin mezinárodních turistů. Vstupné je pro sólo-turisty zdarma. Prodává se papírový průvodce za šest zlotých, který svůj účel nesplní, neboť plánek tábora neodpovídá značení bytových bloků uvnitř tábora. Rovněž i informační text je více než sporý. Není zbytí, průvodce je nutný. Prohlídka obou táborů, A I ( základní tábor Auschwitz) a A II (Auschwitz-Birkenau) trvá tři a půl hodiny. Pro polskou průvodkyni je KLA především tragédií pro její zemi a národ, potom také pro Židy.

Ani knihy takového formátu jako L. Reesova monografie Auschwitz často nedokáží zprostředkovat vizuální efekt tak přesvědčivě jako sama realita. Rozloha tábora obehnaná drátem, jeho součásti (baráky, plynové komory, krematorium, pomníky, květiny na lafetách …) a expozice "věcí" vězňů (berle, brýle, boty, kufry, vlasy …) jsou ve své sdělnosti tak depresivní, že se lidská psychika nezbytně začně bránit jejímu přijetí. Následkem je hluboká melancholie nebo pohoršující cynismus. V KLA se lze setkat s obojím.

KLA je dnes národním muzeem, kulturní památkou a komerčním artiklem. Za kulturu se obecně platí. Zcela samozřejmé to bývá tehdy, je-li akce spojena se zábavou, požitkem a relaxací. Pocity nabyté v KLA jsou jejich pravým opakem. Jak s tím žít? Na počátku k vítězství je ten, kdo si zdůvodní, že personál sice vydělává na lidském utrpení, ale peníze ze zisku koneckonců jdou na údržbu archivu KLA a platy průvodců. V půlce vítězství je tehdy, kdy si prodej hot-dogů přejně vyloží jako odměnu pro ty, kdo se do Oświeçimi vydali, ač mohli být úplně někde jinde a cítit se přitom mnohem příjemněji. A zvítězí úplně, když mravní princip jeho svědomí participuje na dimenzi lidského utrpení v jeho maximální snesitelné míře. KLA je příběh o bolesti. A ta, sice nepohodlným, ale účinným způsobem otevírá dveře do nejhlubších rovin lidské duše a údělu. Zato cynikové do Oświeçimi přijíždějí zbytečně. Pro ty žádná omluva, zdůvodnění a pozitivní výklad neexistuje. Jsou reálnou hrozbou lidské civilizaci kdekoliv a pro kohokoliv. KLA učí, že mravní síla je vůči cynismu slabá. Může však nabýt účinku, pomůže-li jí síla paže.