Máme co jíst. To není samozřejmostí. Samozřejmostí není ani to, že se máme čím odívat, že máme střechu nad hlavou. A těch nesamozřejmostí je daleko více. To, že máme pitnou vodu, můžeme dýchat. Máme kolem sebe lidi, s nimiž se můžeme sdílet, s nimiž si můžeme navzájem pomáhat a spolu se radovat. Můžeme vnímat krásu přírody, krásu vesmíru. A vůbec není samozřejmé, že svět se vším, co v něm je, vykazuje značnou stabilitu, že v něm fungují vynikající mechanismy, které tuto stabilitu zajišťují. To vše je důvod k vděčnosti – k vděčnosti Stvořiteli za celé stvoření.

Vděčnost znamená více než určité konstatování. Skutečná vděčnost ovlivňuje postoje, myšlení a jednání. Víme, že celé stvoření je funkčním celkem, k němuž my, lidé, patříme a který můžeme – zevnitř – ovlivňovat. A to také činíme, avšak žel, že z větší části destruktivně. Spotřebováváme více, než je Země s to obnovovat, produkujeme více odpadů, než je Země s to absorbovat. Je v možnostech člověka narušit onen zmíněný úžasný stabilitu zajišťující mechanismus Země. Vděčnost za stvoření znamená postavit se vědomě proti tomuto počínání a působit konstruktivně: o stvoření pečovat a vzdělávat je.

Co to však konkrétně znamená? Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. A protože se týká Božího díla, nemůže nechat Boží lid netečným. Je to důležité téma pro církev. Velice záleží na našem postoji a jednání. Záleží na něm stále. Přesto však je dobré si tyto skutečnosti při určitých příležitostech zdůraznit. Evropská křesťanská environmentální síť každoročně vyzývá církve ke konání dnů vděčnosti za stvoření, a to v průběhu září a října. Toto období začíná 1. zářím, které je v pravoslavných církvích "dnem vděčnosti za veliký dar stvoření a proseb za jeho zachování a obnovu", zahrnuje svátek sv. Františka, muže, který předběhl svou dobu o více než osm set let tím, že si už tehdy uvědomoval ohromnou hodnotu Božího stvoření jako celku, a leží v něm i ty neděle, kdy se v evangelických sborech slavívá díkůvzdání za úrodu. Ekologická sekce České křesťanské akademie se od r. 2000 k této iniciativě Evropské křesťanské environmentální sítě připojuje a spolu s Ekumenickou radou církví a s Mezinárodním ekumenickým společenstvím vyzývá farní společenství, sbory, náboženské obce, kroužky křesťanské mládeže a další formální i neformální skupiny křesťanů, aby v tomto období pořádaly různé akce vyjadřující vděčnost za stvoření. Může jít o děkovné bohoslužby, mohou to být tematicky zaměřená modlitební shromáždění. Lze konat diskusní a meditační setkání věnovaná našemu vztahu k přírodě a k stvoření jako celku. Užitečné jsou přírodovědně vzdělávací besedy. A rozhodně stojí za to zamýšlet se nad konkrétními náměty, např. nad omezením cest auty, úsporou energie k vytápění, omezením odpadu a jeho co nejširší recyklací.

Sv. František - autor: bratr Eric z Taize

Speciálním tématem pro letošní Dny vděčnosti za stvoření je doprava. Ta je vážným narušitelem životního prostředí. Ukazuje, jak naše běžná životní praxe je vzdálena od ideálu citlivého zacházení s přírodou a vědomého sdílení toho, co Bůh dává k dispozici nám i budoucím generacím. Auta dusí život ve městech, produkují rovnováhu narušující oxid uhličitý a přinášejí nároky na životnímu prostředí škodící dopravní stavby. Řešení však neleží jen v omezování užívání aut. Konec konců, letecká doprava je z mnoha stránek pro prostředí ještě větším škůdcem. Je třeba se zamýšlet nad smysluplností úhrnného rozsahu našich cest i přeprav zboží, nad velikostí "ekologické stopy" zanechané naší dopravou v porovnání s hodnotou, která by ještě pro planetu Zemi byla přijatelná. Jde o sílu postavit se proti módním trendům trávení dovolených a společenskému hodnocení lidí podle toho, kolik a jak daleko cestují (stavějící výše ty, kteří hodně cestují).

Výzva Ekologické sekce ČKA směřuje především "do terénu". Nicméně sekce sama se chce spolupodílet na pořádání Dne Sv. Františka ve Svatojánské koleji a - podobně jako v uplynulých letech - připravuje na 6. říjen ekumenickou bohoslužbu v centru Prahy (pravděpodobně od 19:15 ve Františkánském klubu u kostela Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí). Obě tyto akce by měly být obohaceny výstavkou dětských kreseb - letos na téma "Čím pojedeme na výlet?" Zveme děti k účasti a jejich rodiče, učitele, katechety, vedoucí kroužků aj. k podpoře (info o soutěží naleznete na stránkách Ekumenické rady církví v ČR na jejiž adresu lze zasílat obrázky).

Dny vděčnosti za stvoření mohou inspirovat i k společnému hledání cest, jak se postavit proti projevům kultu novodobého Baala – mamonu. Ty v naprosté většině poškozují nebo dokonce ničí Boží stvořitelské dílo. Prohloubení společenství může posloužit organizování konkrétních ochranářských akcí v terénu či účast při nich. Vznikají tak příležitosti pro setkání s lidmi, kteří v církvi nežijí, za křesťany se třeba nepovažují, avšak pracují ve prospěch Božího díla. Člověku je svěřen úkol o Boží stvoření pečovat. Nejde o úkol malý, a současné problémy ukazují, že jeho plnění zůstáváme mnoho dlužni. Je třeba, aby všichni, kdo si tuto skutečnost uvědomují, ať se za křesťany považují či nikoli, ať patří k některé církvi či nikoli, svorně toto poslání uskutečňovali. K vděčnosti za stvoření patří i vděčnost za všechny – v duchu sv. Františka řekněme – sestry a bratry, kdo se pro stvoření angažují.