Milí poutníci zblízka i zdáli, vážení hosté, milí televizní diváci a rozhlasoví posluchači, kteří dnešní pouť prožíváte díky technice spolu s námi, milí mladí přátelé, zvláště vy, kteří jste se nedávno zúčastnili světové pouti se Svatým otcem v Kolíně nad Rýnem!

Všichni cítíme, že svátek svatého Václava je jiný než svátky ostatních světců, našich ochránců a patronů. Je to proto, že svatý Václav je patronem naší země v tom nejvlastnějším smyslu slova. Národ si ho během staletí takto vybral, uctíval ho a vzýval o pomoc. A protože mnohokrát tuto jeho pomoc zakusil, učinil ho dokonce Dědicem České země, což je něco ještě mnohem víc. Nevím, jestli nějaký jiný národ, nějaká jiná země, má svého Dědice, který nad ní bdí jako nad svým dědičným údělem a ochraňuje ji, jako je tomu u nás po víc jak tisíc let.

Proto slavíme svátek svatého Václava právem jako národní pouť. Je to vždy příležitost zamyslet se nad vlastním národem, nad naší zemí, tak jak nás k tomu náš patron povzbuzuje. Zároveň si uvědomujeme, že jako křesťané, jako ti, kteří od Boha dostali víru v Ježíše Krista a jeho prostřednictvím stále dostávají velké dary, máme zvláštní odpovědnost za svůj národ a zemi, za společnost ve které žijeme a jíž jsme součástí, protože komu bylo více dáno, od toho se také více požaduje.

Prezident Tomáš Garrigue Masaryk o svatém Václavu napsal: "Život a smrt sv. Václava nás učí, že zdravý život národa spočívá na vzdělanosti a mravnosti, na mravnosti posvěcené pravou zbožností"(viz jubilejní sborník o sv. Václavu). Jsou to závažná a jasná slova. Ovšem, jak vypadá ve srovnání s tím skutečnost a co udělat pro její zlepšení? To jsou otázky, které jsou pro nás, křesťany, ale i pro ostatní spoluobčany výzvou.

1) Pokud jde o naši vzdělanost, ta je stále velkým úkolem. Všichni si uvědomujeme, že v současné konkurenci v globalizovaném světě i v Evropě můžeme obstát především tím, že naši občané budou lidé vzdělaní a všestranně i odborně zdatní. Jsme malá země, nemáme přílišné surovinové bohatství a největším bohatstvím této země jsou tedy její obyvatelé, jejich schopnosti a vlastnosti a také jejich vzdělání. To ovšem vyžaduje nejen dobré školství, ale především velkou píli a snahu školních dětí i mladých lidí. Obracím se proto na vás, mladé. Nedávná pouť do Kolína vám ukázala, jak je důležité znát jazyky, abyste se ve světě domluvili, protože svět se kvůli nám česky učit nebude, nevyplatí se mu to, je nás málo. Je také důležité mít dobrý rozhled, solidní všeobecné vědomosti a vynikající odborné znalosti, abyste se mohli dobře orientovat a uplatnit a naše země mohla dobře prospívat. Svatý Václav byl velmi mladý, když se ujímal vlády, byl vám věkem blízký. Přitom měl nesmírnou odpovědnost za mladý stát a za jeho úspěšné zařazení mezi pokročilé křesťanské státy Evropy; byl však člověkem na svou dobu nadprůměrně vzdělaným, diplomaticky schopným a zřejmě i fyzicky dobře připraveným, což bylo v jeho době a v jeho roli velmi důležité.

2) Domnívám se, že morální stav naší společnosti je ovšem velmi závažný. Dochází v ní k stále většímu oslabování a relativizování mravních principů a norem, což má pro celou společnost nedozírné následky.
a) Především základ společnosti, manželství a rodina procházejí závažnou krizí. Odnášejí to děti, budoucnost společnosti, která by měla mít tu nejlepší péči. Místo toho jsou svědky a účastníky napětí a stresů, rodinného násilí a přinášejí si tak do života velkou zátěž.
b) Je zpochybňována nedotknutelnost života, především v těch etapách, kdy je nejbezbrannější a potřebuje nejvíc ochranu: u nenarozených dětí a u starých a nemocných. Potraty a eutanázie musejí burcovat svědomí společnosti. A patří sem i využívání embryí, lidských zárodečných buněk, k pokusům a k léčení za cenu jejich zničení. My, křesťané, bychom vždy měli být hlasem slabých a bezbranných, pamatujme na to!
c) V naší škole chybí solidní etická výchova a výuka a k tomu alternativně i náboženská výchova a výuka pro větší počet dětí, jak je tomu v jiných evropských zemích. Při zlepšování morálního stavu společnosti nesmíme opomenout dobrou výchovu mladé generace. Výsledkem nedostatečné výchovy je totiž růst kriminality. Ten má za následek vytunelované miliardy, které nakonec musí zaplatit všichni daňoví poplatníci, vysokou korupci, která velice škodí i solidní pověsti naší země, násilnické činy, a to dokonce i dětí a mladistvých a přeplněné věznice. To jsou jistě dostatečné ekonomické argumenty pro toho, kdo by jiným nerozuměl, že mravnost má velký význam pro zdravou a prosperující společnost.
d) Špatnou službu konají mnohá média, zvláště privátní, která sledují především komerční ohledy a proto se často podbízejí s pořady, které lichotí nízkým pudům a mravnost ještě dále snižují. To, že se za posledních patnáct let přes nesporně velký dar svobody a demokracie mnoho změnilo negativním směrem v duchovním profilu společnosti, lze přičíst i neblahému působení některých médií. Jistě je to jev společný vyspělým evropským zemím, ale v tom je zrovna nemusíme následovat.
A mohl bych pokračovat ve výčtu negativních jevů v naší společnosti, ale aspoň tyto nejkřiklavější. Nesmíme však mít složené ruce a bědovat, je nutné se postavit aktivně tomuto zlu.
Ad a) Pečujme tedy především o vlastní rodiny, aby byly zdravé a panovala v nich vzájemná láska a harmonie. Pomáhejme i ostatním manželům a rodinám, zvláště prožívají-li krizi. Pomáhejme i jejich dětem.
Ad b) Snažme se dělat osvětu. Mnoho lidí nemá jasno v tom, že život člověka začíná již početím a že je tedy třeba tento život už od početí chránit. Snažme se nejen vysvětlovat nepřípustnost potratů, ale předcházet jim i tím, že pomáháme těhotným ženám v krizových situacích, aby našly lepší řešení než potrat. Navštěvujme staré, nemocné a opuštěné lidi, pomáhejme jim nést jejich těžkosti. Spolupracujme v tom s místní charitou.
Ad c) Usilujme o zavedení etické výchovy a výuky ve školách a snažme se především dobře vychovávat vlastní děti. Buďme jim sami dobrým příkladem poctivého, čestného a odpovědného jednání vůči jednotlivcům i společnosti.
Ad d) Nesledujme mravně špatné programy v televizi a nedovolme to ani svým dětem. Reagujme na pořady v televizi i v rádiu tím, že do těchto médií napíšeme poděkování a pochvalu za dobré pořady a kritiku špatných. Je to velmi potřebné a užitečné. Média potřebují znát mínění diváků a berou je vážně.

3) A ještě jednu velmi důležitou věc. Svatý Václav byl státník a politik. Naše země nesmírně potřebuje mít vždy dobré státníky a politiky, a to na všech úrovních: v obcích, v krajích v celém státě i v Evropské unii. Prosme ho, aby bděl nad svou zemí a nad jejími státníky a politiky. A modleme se i za ně, moc to potřebují.
Využívejme svých práv, především volebních, k tomu, aby nám vládli ti nejlepší a vládli dobře. Je třeba volit takové politiky, kteří mají dobrý program a poctivě ho plní. A nejen to. Je potřeba politiky dobře volit a kontrolovat, ale také se nasadit pro dobro společnosti a do politiky na všech úrovních aktivně vstupovat. Povzbuzuji k tomu všechny generace, ale zvláště mladé. My, křesťané, se nesmíme dívat na politiku jako na špinavé povolání, ale musíme je sami angažovaně ozdravovat a proměňovat Evangeliem. Vybízí nás k tomu čtení z Písma svatého, které jsme právě slyšeli, povzbuzuje II. vatikánský koncil a příkladem v tom je sám svatý Václav. On usiloval o proměnu života svých poddaných v duchu Evangelia a šel v tom příkladem. Narážel na velký odpor a nakonec to zaplatil životem. Ale nebyla to prohra, stal se oním evangelním semenem, které musí podle Kristova vzoru zemřít, aby přineslo užitek. A užitek tu byl a trvá. Měli jsme brzy světce z vlastního národa a to přispělo k tomu, že jsme se stali respektovanou křesťanskou zemí uprostřed evropských národů a nezanikli jsme jako například Polabští Slované.

Vstupujte tedy do politiky, ne pro kariéru a hmotný či jiný osobní prospěch, ale pro hmotné i duchovní dobro a prospěch našich bližních, našich spoluobčanů, a to i za cenu vlastních námah a obětí. Kéž Vám v tom svatý Václav pomáhá svou mocnou přímluvou u Boha!

Nadpis redakční, foto: stránky plzeňského biskupství.