Religionista PhDr. Zdeněk Vojtíšek přednáší na Husitské teologické fakultě UK a na Evangelikálním teologickém semináři v Praze. Je mluvčím Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů a šefredaktorem časopisu o současné náboženské scéně Dingir. Je autorem Encyklopedie náboženských směrů v České republice.

Jaká je současná situace u mormonů?
Mormoni tím přerodem směrem ke vstřícnosti vůči společnosti, o níž jsem mluvil u svědků, již prošli. Jsou již běžně považováni za společenství, které není nijak společensky problémové. Jejich silnou touhou je, aby byli vnímáni jako jedna z mnoha křesťanských církví. Přesvědčit o tom křesťany samozřejmě není a nebude jednoduché, protože mormonské nauky jsou od křesťanského vyznání víry velmi, velmi vzdáleny. Ale pro lidi, kteří třeba sami nejsou věřící, nechtějí se vyznat v teologii a nevědí přesně, o čem je křesťanství, mohou být mormoni skutečně hezkou církví. A společensky tak opravdu působí. Ovšem – stejně jako všechny ostatní církve podobné velikosti – jsou vidět jen pod společenským drobnohledem a jejich role je velmi okrajová.

Co říkáte skupině Vesmírní lidé ing. Bendy, je to jenom neškodná hra?
Vím, že prezentace kontaktérů s vesmírnými lidmi působí třeba na internetových stránkách na některé lidi hravě, či dokonce vesele. Ale sám to za hru v žádném případě nepovažuji. Pro kontaktéry je to víra, kterou berou velmi vážně a která má také nezanedbatelné důsledky pro jejich osobní život. A mají samozřejmě právo, abychom i my ostatní jejich víru brali vážně. Minimálně stejně vážně, jak bychom chtěli, aby naše okolí bralo víru nebo nevíru naši.
A k tomu Vašemu slovíčku „neškodná“: v každé skupině, která svůj osud sváže s určitými daty konce světa (v tomto případě spojeném s evakuací na Jupiter), je skryto nebezpečí, že když se její předpovědi nenaplní, pokusí se ten konec světa nějak urychlit nebo způsobit sama. A to jistě nemusí vždy být úplně neškodné. O nějakém akutním nebezpečí ale nevím.

Jak dalece jsou nebezpeční scientologové?
Podle toho pro koho a v čem. Pokud někdo přijde do velkoměsta, je jím oslněn a touží se dobře cítit, mít (takový trochu hollywoodský) pocit úspěchu, štěstí a bohatství, tak pro něho může být scientologie možností, jak si touhy po takových pocitech snadno a rychle splnit. Podobně může scientologie poskytnout docela užitečný rámec člověku, který si neví rady sám se sebou nebo hledá cestu zpět do života z nějaké slepé uličky. - Ale pokud chcete prožít svůj vlastní, autentický život, byť by třeba nemusel být jako vystřižený z nějaké telenovely, pokud je vám drahé svobodné myšlení, samostatné hledání pravdy, autentické vztahy s lidmi, prostě - pokud chcete zůstat sám sebou a se svými blízkými i za cenu různých konin a neúspěchů, pak by pro vás scientologie mohla být velmi nebezpečná. Protože při tom mýdlovém úspěchu byste právě na tuto svou duši velmi rychle zapomněl. Ale naštěstí to většinou funguje tak, že právě tento zájem o vnitřní duševní a duchovní život člověka dostatečně varuje před manipulativností a plytkostí scientologie.

Setkáváte se ve své poradenské praxi i s dramatickými případy?
Pořád. Moji klienti jsou nejčastěji příbuzní (rodiče, manželé) příslušníků nějaké náboženské menšiny, anebo odpadlíci, kteří takovou skupinu dobrovolně či nedobrovolně opustili. Svou momentální situaci vnímají velmi často jako velké drama, v němž jde o hodně, ne-li o všechno. Svou úlohu ovšem chápu spíše tak, že tyto klienty mám uklidnit a vést je k jinému, daleko obyčejnějšímu a přirozenějšímu chápání toho, co se jim stalo či děje. To by samozřejmě bylo na dlouhé povídání, ale ptal jste se na drama: tak tedy téměř denní povinností je pro mne nenechat se zatáhnout do dramatického vnímání situace, která ve skutečnosti (až na vzácné výjimky) tolik dramatická není.

Dělá Vám při Vašem poradenství také něco radost?
Ano. Dělá mi radost vidět u svých klientů osobnostní a duchovní růst. Jsem rád, když se někdy třeba už během jediné návštěvy nebo telefonického rozhovoru promění jejich pohled na svět, když začnou chápat vznešenost a krásu, ale i zranitelnost a zneužitelnost duchovního života. Když jsou najednou rozhodnuti a připraveni měnit své postoje, být tolerantní, projevovat lásku, být dospělí a chovat se k druhým jako k dospělým. Když vidím, že to jejich osobní drama nastartuje postupnou a hlubokou změnu a nevyšumí stejně jako zpráva v Blesku, která má také veliký titulek, ale o níž druhý den už nic nevíte. A že ta situace, která byla vnímána jako těžká, dramatická a vysloveně negativní, má dlouhodobé pozitivní zhodnocení.

Úvodní část rozhovoru naleznete zde.