Co tě vedlo ke studijnímu zájmu o babický případ?
Do případu Babice jsem se pustil díky tipu jednoho známého. Řekl mi, že v roce 1951 v době Babic byl prý vedoucím tajemníkem KV KSČ v Jihlavě reformní komunista z roku 1968 Josef Špaček. V roce 1998, kdy jsem tento tip dostal, působil Josef Špaček jako asistent tehdejšího ministra vnitra ČR Václava Grulicha, který velmi ostře napadl práci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Kdyby se podařilo prokázat Špačkovi jeho podíl na Babicích, mohl by se tím vysvětlit i tak ostrý postup tehdejšího ministra vnitra Grulicha proti ÚDV. Ve skutečnosti byl krajským tajemníkem KV KSČ v Jihlavě Miroslav Holzbauer, což jsem zjistil z archivních materiálů. Jak jsem se do toho pustil, už jsem zůstal. Vedle Babic jsem se zabýval „číhošťským zázrakem“, osudem Milady Horákové, smrtí Jana Masaryka, mluvil jsem i s korunními svědky vůči dnes již zemřelému vyšetřovateli StB v uherskohradišťské věznici Aloisi Grebeníčkovi – Pavlem Hubačkou a Petrem Vymyslickým z Dolních Bojanovic u Hodonína. Těch případů bych mohl jmenovat ještě víc.

Mohl bys krátce zopakovat, co se tehdy v Babicích stalo?
2. července roku 1951 zhruba kolem 22.30 hod. vnikl agent StB Ladislav Malý společně s Antonínem Mityskou do budovy Místního národního výboru v Babicích, kde 4 funkcionáři projednávali zemědělské dodávky. Před budovou zůstali další 2 členové ozbrojené skupiny – Stanislav a Antonín Plichta mladší. Na chodbě došlo ke střelbě. Ladislav Malý zastřelil 3 funkcionáře – předsedu MNV, předsedu MO KSČ a řídícího učitele Tomáše Kuchtíka, místopředsedu MNV, člena KSČ a lesního dělníka Josefa Roupce a pokladníka MNV a člena KSČ Bohumíra Netoličku; předseda Místního akčního výboru Národní fronty, dělník František Bláha, byl zraněn.
Po zastávce u Stehlíků v Cidlině se všichni 4 členové ozbrojené skupiny schovali v žitném poli u Bolíkovic, kde proti nim následující den – 3. července odpoledne – zasáhly oddíly armády, SNB a StB. Ty podle řady věrohodných svědectví se zdržovaly v tomto kraji již před 2. červencem 1951.
Při přestřelce zahynul Ladislav Malý, Antonín Plichta ml., těžce zraněn a zajat byl Stanislav Plichta ml.
Paralelně již od rána 3. července probíhaly domovní prohlídky. V Jihlavě byl ve dnech 12.-14. července uspořádán vykonstruovaný monstrproces, při kterém bylo odsouzeno 7 lidí k trestu smrti, další k dlouholetému vězení. Z vraždy tří funkcionářů MNV v Babicích byli obviněni i ti občané, kteří byli zatčeni několik týdnů před střelbou, například babický římskokatolický kněz Václav Drbola.

Do jaké míry to byla politická akce a do jaké proticírkevní?
Obojí šlo ruku v ruce. Zemědělci, kteří nechtěli vstoupit do Jednotného zemědělského družstva, byli v drtivé většině věřícími katolíky. Měla celostátní ohlas. Byla šířena atmosféra strachu srovnatelná s atmosférou po atentátu na Reinharda Heydricha za 2. světové války. Nutno říci, že to splnilo svůj účel. Přitom likvidaci soukromých zemědělců považuji vůbec za největší zločin komunistů v bývalém Československu. Právě sedláci byli velkou oporou protinacistického i protikomunistického odboje. Zároveň byli nositeli občanského sebevědomí a kultury na venkově.

Co tě vedlo k tomu, že jsi podal téměř po půl století trestní oznámení na bývalého komunistického mocipána?
Podle mého soudu nesl zodpovědnost za popravy nevinných lidí a spolupodílel se na jednom z největších zločinů komunismu. Šlo mi o spravedlnost, především s ohledem na oběti tohoto hrůzného monstrprocesu.

Jsi evangelický farář. Měl jsi při takovéto razantní trestně - právní akci nějaké existenciální pochyby či otázky?
Neměl. Měl jsem za to, že vše bylo zinscenováno KSČ ve spolupráci s StB. V tom případě spoluodpovědnost Miroslava Holzbauera jako vedoucího krajské bezpečnostní pětky byla neoddiskutovatelná.

Jak probíhalo tvoje soudní stíhání?
Nejde o soudní stíhání, nazval bych to projednáváním. Jde o občanskoprávní proces. Soudce Miloš Holeček v pondělí 19. září shrnul dosavadní průběh žalob Miroslava Holzbauera na MF Dnes a Lidové noviny a jejich projednávání, stejně tak mojí žalobou na M. Holzbauera a vyšetřovacím postupem brněnského ÚDB¨V, které ji nakonec odložilo. Zabýval se důkazy, které jsme předložil, především zápisy krajské bezpečnostní pětky. Odmítl můj návrh, aby jako svědci byli přizváni vyšetřovatel ÚDV z Prahy Adolf Rázek (autor publikace StB + justice; nástroje třídního boje v akci Babice) a historik pražského Ústavu soudobých dějin Jiří Pernes (ten se Babicemi zabývá od 70. let 20. století).
Jednání bylo odročeno na čtvrtek 29. září. Při něm mě soudce M. Holeček odsoudil k omluvě Miroslavu Holzbauerovi dopisem a také prostřednictvím zlínské pobočky ČTK.

Jak jsi pociťoval atmosféru u soudu, byla suše úřední, či jsi cítil nějaké emoce - sympatie či antipatie?
Jisté sympatie jsem pociťoval především od lidí, kteří mně přišli podpořit, ať již to byli kolegové faráři z Českobratrské církve evangelické a z Církve bratrské a další známí. Jistou sympatii jsem cítil i ze strany novinářů.
Vcelku jsem ocenil i přístup soudce Holečka, který si dal skutečně velkou práci a s babickým případem se seznámil. Nakonec mě však mrzelo, že nevzal v potaz existenci zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.
Nelíbil se mi přístup Holzbauerova obhájce Jaroslava Širmera z Jihlavy, který ve svých argumentech zkresloval některé moje výroky a tvrzení. Jeho požadavek, aby mé odsouzení k omluvě a k peněžité satisfakci bylo výstrahou pro média, aby nepřebíraly nepodložené informace, považuji za komunistický útok na svobodu tisku.

V osmdesátých letech jsi měl blízko k disentu a pracoval jsi (typicky!) v kotelně. Neprožíváš nyní po své odsouzení hořké vystřízlivění z porevoluční euforie?
Považuji za alarmující, že exponenti bývalého režimu, kteří se dopouštěli skutečných zločinů, mají tu drzost žádat po někom omluvu. Vystřízlivění neprožívám. Již delší dobu pozoruji, jak získávají komunisté vliv. Je to chybou politiků všech demokratických stran, kteří vůči KSČM nevystupují důsledně a někdy s nimi i spolupracují. Přitom jde stále o stalinisty. To je zarážející. Jistou vinu na této situaci mají i média, která dávají komunistům víc prostoru, než si zaslouží. Přístup politiků i médií by mohl vést ke skutečnému omezení svobody v této zemi.

Máš nějaké pocity vůči panu komunistovi? Jsi schopen se za něj modlit?
Žádné pocity vůči panu komunistovi nemám, jde mi o dosažení spravedlnosti. Především si myslím, že omlouvat bych se neměl já, ale on – obětem babického procesu a jejich pozůstalým.

Foto: archív M. Šimka. Více k tématu ve zpravodajství Magazínu ChristNet a na webu: www.simekbabice.ic.cz.