První dva listopadové dny jsou v Česku ve znamení Dušiček, lidé chodí na hřbitovy, vzpomínají na zemřelé a své blízké, zdobí hroby. Neustále však současně stoupá počet pohřbů bez obřadu. Jako problematické to vidí nejen firmy podnikající v pohřebnictví, ale i katolická církev. Shodují se, že tento trend má ekonomické důvody, ale že souvisí také s odklonem od tradic a se ztrátou přirozených duchovních kořenů.

Pohřbů bez obřadů podle zjištění Josefa Hájka, tajemníka Sdružení pohřebnictví, přibývá zejména ve velkých městech. "Na vesnicích se ještě lidé spíše stydí zbavit se někoho podobným způsobem," řekl ČTK.

Ceny se pohybují od 10.000 korun za obřad s kremací a od 15.000 korun u pohřbů do země. Levnějších pohřbů bez obřadu, kdy je cena asi dvoutřetinová, je podle pracovníků v pohřebnictví v Praze až 70 procent a v Brně asi 40 procent.

Finanční náklady na pohřeb s obřadem, zvláště v Praze a větších městech, jsou i podle kněze Vladimíra Málka, vedoucího pastoračního střediska pražského arcibiskupství, velmi vysoké a mnoho lidí si je nemůže dovolit. "Jde bezpochyby o hledisko nezanedbatelné, z mého pohledu však není jediné," řekl ČTK.

"Otázka pohřbů bez obřadu je závažnější, než se zdá: pro její řešení je třeba podstoupit dlouhodobou formaci člověka, aby přes veškerou touhu po dokonalosti, věčném mládí a dlouhověkosti nezapomínal na to být člověkem, bližním pro své bližní. A tady je bezpochyby pole pro působení církve," zdůraznil Málek.

Snaha vytlačit ze života to, co je jeho součástí, podle něj naznačuje, že se lidé bojí svého lidství. "Pohřby bez obřadů vyjadřují tento strach i negaci. Necháváme své bližní ve smrti samotné," uvedl a dodal: "Chceme raději stonat doma a v nemocnici pobýt jen tu nejnutnější dobu, ale jen málokdo dnes má štěstí, že může doma mezi svými nejbližšími i umřít."

Málek zažil několik křesťanských pohřbů na venkově a také v Itálii. Začíná se podle jeho slov v domě, účastní se celá obec a doprovází svého blízkého na jeho poslední cestě do kostela a pak na hřbitov; lidé se nestydí za slzy, spoluprožívají bolest s nejbližší rodinou.

V Praze je podle evangelického faráře Miloše Rejchrta spálena bez obřadu už víc než polovina zesnulých. "Krematoria se čím dál tím víc stávají spalovnami čehosi, co ještě nenazýváme odpadem, ale s čím jako s odpadem zacházíme," uvedl před třemi lety ve vysílání BBC. Jak tehdy řekl, "západní Evropa konzumuje ještě zběsileji než my", pohřby bez obřadu ale nezná.

V Česku se lidé podle Hájka často hájí tím, že si sám zesnulý obřad nepřál. "Výsledky jednoho psychologického výzkumu však naznačují, že více než devadesát procent starých a umírajících by si poslední rozloučení ve skutečnosti přálo a že se záporně vyjadřují jen z falešné ohleduplnosti vůči rodině.

"Většina z nás se umírání a smrti bojí stejně, jako se bojíme nemoci nebo utrpení. Na straně druhé si uvědomujeme, že člověk zvláště v těžkých chvílích svého života, smrt nevyjímaje, touží po blízkosti člověka," upozornil Málek. Určitou naději vidí v rozmáhajícím se hospicovém hnutí. Právě tato zařízení podle něj poskytují podmínky, aby umírající nebyli ve smrti sami, naopak, aby jejich blízcí mohli být v posledních chvílích spolu s nimi.

Foto:archív Magazínu ChristNet.eu