V sobotu 22.října 2005 se v Kongresovém centru v Praze konala mezinárodní vědecká konference „Darwin and Design – A Challenge for the 21th Century Science“ (Darwin a plán – Výzva pro vědu 21.století), která si zaslouží, aby o ní byla širší veřejnost informována. Když roku 1859 vydal Darwin svou knihu „O původu druhů“, byl přesvědčen, že otevírá novou etapu biologie a že budoucnost převratnost jeho objevu - totiž že vše živé na tomto světě vzniklo působením přírodního evolučního procesu - jednoznačně potvrdí. Odpůrci sice nesouhlasili, ale protože neměli přesné argumenty, byla diskuse v podstatě jen spekulativního rázu.

Kde je kód, tam je i inteligence

Výsledkem tak bylo, že se evoluční teorie na sto let prosadila jako jediný možný výklad živé přírody, a zdálo se, že Darwin měl pravdu. V roce 1953 však došlo k objevu, který byl na uvedené konferenci označen „jako vzácná chvíle v dějinách vědy“: v jádrech buněk živých organismů byl objeven genetický kód, uložený ve struktuře makromolekuly DNA (kyseliny deoxyribonukleové). Další objevy vznikající molekulární biologie rychle následovaly, vč. udělení řady Nobelových cen. Věda se změnila, diskuse o evoluční teorii byla převedena na exaktní rovinu zkoumání jevů na úrovni molekul. Oponenti darwinismu začali navíc tušit, že „kde je kód, tam je i inteligence“. Kolem roku 1985 vyšlo několik zásadních publikací, které měly povahu zlomu: Molekulární biolog Michael Denton uveřejnil knihu „Evoluce - teorie v krizi“, ve které podrobil darwinismus zásadní vědecké kritice se závěrem, že se jedná o „mytologii 20.století“. V Německu vyšla kniha profesora Bruno Vollmerta „Molekula a život – Co Darwin nemohl vědět a co darwinisté vědět nechtějí“, ve které bylo evoluční učení posouzeno podle exaktních kritérií makromolekulární chemie a vznik molekuly DNA analyzován z hlediska jedině možného mechanismu – statistické polykondenzace.

Foto: http://www.biology.webz.cz/nuk.php (zde naleznete další obrázky pro lepší pochopení transkripce DNA). 

Výsledky jsou nekompromisní: Protože nejsou dány makromolekulární předpoklady, je dnes vládnoucí neodarwinismus jako přírodovědecká hypotéza neudržitelný – vznik života a druhů je v rámci exaktních přírodních věd neřešitelný problém. Třetím titulem byla kniha trojice amerických autorů pod vedením fyzikálního chemika Charlese Thaxtona „Tajemství vzniku života“, ve které byly analyzovány předpokládané mechanismy tzv. chemické evoluce, která podle evolučních představ měla předcházet evoluci biologickou. Závěry jsou rovněž negativní („chemická evoluce neproběhla“, „fakta odsouvají Darwina stranou“), Thaxtonova termodynamická kvantifikace procesu, kterým z chaoticky složené makromolekuly vzniká uspořádaný, biologicky funkční polymer, patří k významným příspěvkům v této oblasti.

Dalším zásadním titulem, kterým byl tento přelom dovršen, se stala o něco později (1996) kniha biochemika Michaela Behe „Darwin´s Black Box“ (Darwinova černá skříňka), která ukázala na nemožnost spontánního vzniku složitých biochemických struktur a mechanismů, vyjádřenou principem „neredukovatelné složitosti“. Vzniklo hnutí tzv. inteligentního plánu (Intelligent Design), volné sdružení vědců, kteří darwinismus odmítli a postavili proti němu dříve nemyslitelnou alternativu: že složitost živého světa není možné vysvětlit neřízenými, spontánními přírodními procesy, nýbrž že musí být výsledkem procesů řízených, které mají povahu inteligentního plánu či návrhu. Podstatným přitom bylo, že tento závěr nevyplynul z filozofických či teologických úvah, ale byl výsledkem ryze sekulární, vědecké analýzy problému.

Konference Darwin a plán – Výzva pro vědu 21.století

Konferenci v Praze, na které se sešlo na 700 účastníků z 18 států, zorganizoval zmíněný Dr. Charles Thaxton s podporou několika institucí, mezi nimi KONOS Connection, European Scientific Network, Komenského institut v Praze a zejména Discovery Institute ze Seattle, USA, odkud byla i většina přednášejících. Jednalo se o první akci tohoto druhu v České republice, zjevně umožněnou i tím, že Dr.Thaxton působil v letech 1996 - 2001 jako hostující profesor na Karlově univerzitě v Praze. Svou odbornou erudicí a osobními kontakty se současně stal i garantem její úrovně. Dalšími řečníky kromě Dr. Thaxtona, který promluvil na téma Původ života, byli Dr. Stephen Meyer (Návrat hypotézy plánu), Dr. Jonathan Wells (Ikony evoluce), Dr. David Berlinski (Svět DNA a původ genetického kódu), opět Dr. Meyer (Kambrická informační exploze) a Dr. John Lennox (Matematická pochopitelnost vesmíru). Celkové vyznění konference se dá vystihnout asi takto: Zákony fyziky a chemie nestačí na vysvětlení vzniku biologického genetického kódu; neexistují žádné důkazy, že by živé samovolně vzniklo z neživého, resp. složitější biologické struktury ze struktur jednodušších; evoluční Darwinova teorie o původu druhu nic nevypovídá - týká se jen adaptací stávajících druhů na měnící se vnější podmínky; inteligentní plán je tak legitimním, korektním vědeckým přístupem. O povaze této inteligentní příčiny hnutí ze zásady nespekuluje, důsledky jsou však dalekosáhlé: Je to výzva materialistickému názoru na svět, a ovšem - podporuje to teistický pohled na podstatu života.

„Velkou pravdu“ stále opakují spíše evolucionisté

Pro sekularizované české prostředí, charakterizované nezájmem širší veřejnosti o tyto otázky, jednostranností médií a přezíravostí vědecké elity, bylo uspořádání vědecké konference na téma „Darwin a plán“ převratným počinem. Hnutí inteligentního plánu, o kterém jsme u nás dosud slyšeli jen z neúplných a tendenčních zpráv, se na ní představilo jako přesvědčivé, kompetentní fórum, schopné dávat nové zásadní podněty pro důležitou oblast vědy i života. Na konferenci reagoval i denní tisk (Lidové noviny, Mladá fronta dnes), který ji ale většinou zlehčoval či zesměšňoval.

Evoluční biolog Jan Zrzavý se k ní v časopise Respekt (č.42: Designéři nad Prahou) vyjádřil dokonce ještě před jejím konáním, a to velice neslušným způsobem („ideové běsnění“, „v Praze se sejdou různé sorty bigotů a ignorantů“, atp.). Je třeba ocenit, že prostor k replice (Respekt č.44: Když dialog vedou hluší) dostal molekulární biolog profesor Emil Paleček, který poukázal na to, že jsou to v dnešní době spíše evolucionisté, kterým místo věcné a klidné diskuse „stačí stále dokola opakovat Velkou pravdu“, byť se „v některých ohledech stále více vzdaluje od nových poznatků molekulární biologie a biochemie“. Zřetelně to ukazuje, že téma je skutečně aktuální a informovat o něm je nanejvýš potřebné.

Autor je chemik a bývalý primátor Hradce Králové. Nadpis a mezititulky redakční.