Abbé Pierre se narodil v srpnu 1912 v Lyonu jako Henri Groues. Na kněze byl vysvěcen v roce 1938, je příslušníkem řádu františkánů. Jeho pseudonym Abbé Pierre pochází z doby francouzského odboje v době druhé světové války. V roce 1949 založil hnutí Emauzy, které pomáhá bezdomovcům a chudým lidem. Mnohokrát byl zvolen nejpopulárnější osobností Francie , v roce 2003 porazil i fotbalistu Zidana. V češtině vyšla jeho kniha „Nic než láska“ (Karmelitánské nakladatelství 2001). Podrobný životopis ve francouzštině naleznete zde.

Třiadevádesátiletý mnich, který je také označován za „otce bezdomovců“, ve své nové knize mluví o ožehavých tématech katolické církve, jako je povinný celibát, partnertství homosexuálů či kněžské svěcení žen, ale také o svém vlastním zacházení se sexualitou a své představě o katolické církvi.

Občas jsem míval letmé sexuální vztahy, přiznává abbé Pierre. „Ale nikdy jsem neměl pevný vztah, protože jsem nepřipustil, aby sexuální touha ve mě zapustila kořeny“. Abbé Pierre zná sexuální touhu a „její velmi zřídkavé uspokojení, ale toto uspokojení bylo ve skutečnosti zdrojem nespokojenosti, protože jsem cítil, že jsem nežil v pravdě.“

Zná také kněze, kteří už dávno žijí se ženou a s touto situací mohou dobře žít. Nejznámnější francouzský kapucín si také pokládá otázku, jaké jsou argumenty pro povinný celibát v římskokatolické církvi. Abbé Pierre přitom nerozumí tomu, proč ještě před nedávnem Jan Pavel II. určil, že o případném zrušení povinného celibátu se nepovede žádná diskuse.

Pozitivně naproti tomu vidí kněžské svěcení žen. Podle jeho názoru chybí odpůrcům kněžství žen „rozhodující teologický argument, který by dokázal, že přístup žen ke kněžství je v rozporu s vírou“. Stejně tak se přimlouvá za společenské uznání pro homosexuály: Jejich svazek by měl být uznán jako „aliance“, domnívá se františkán; pojem „manželství“ je příliš úzce spjat s jednotou ženy a muže.

Homosexuální páry by měly mít možnost adoptovat děti, avšak musí se přitom dbát na to, aby z toho dítěti nevznikla žádná „psychologická nebo sociální škoda“. Podle Pierrova názoru „všichni víme, že klasický rodičovský model není nutně garantem štěstí a vyrovnanosti dítěte“.

V poslední kapitole knihy abbé Pierre lituje toho, že papežství je „příliš mocné“. Katolicismus se musí „osvobodit od římského poručníkování místním církvím“. To je podmínkou pro to, aby se církev znovu stala zcela „evangelijní“ a aby bylo možné smíření mezi křesťany.

Recenzi knihy, tak jak ji představil katolický deník „La Croix“ (v citaci kath.net) přeložil Jan Uhlíř. Foto:archív Magazínu ChristNet.eu.