Václav Malý v pokračování rozhovoru pro Magazín ChristNet.eu  hodnotí současnou společenskou situaci a upozorňuje na důležité poslání církve - klást důraz na mír, toleranci, smíření  a spravedlnost. Vyjadřuje se i k nevystoupení biskupů na Plenárním sněmu či  k podmínkám účasti nekatolíků na Eucharistii. Zároveň jsme mu položili několik otázek na podobná témata jako Tomáši Halíkovi, aby čtenáři mohli srovnat názory obou osobností. Úvodní část rozhovoru naleznete zde.

Jak hodnotíte jako dlouholetý občanský aktivista a přítel Václava Havla situaci v Česku v době „pohavlovské“?
Zdá se mi, že kultura politického projevu má stále snižující se úroveň. Jeden druhému nenaslouchá a jde jen o to lacině získat podporu části společnosti. Zároveň se šíří neoprávněná obava z Evropské unie, vyskytují se i tendence hrát na naivní nacionální strunu. A také se málo pamatuje na sociálně slabé ve společnosti. Je třeba vidět, že vedle těch úspěšných jsou tu také ti méně úspěšní. Toto pokládám za velké výzvy pro zlepšení celkového společenského klimatu.

Jste předsedou České rady Iustitia et Pax. Do jaké míry se má podle Vás klást důraz na mír, toleranci a smíření (pax) a jakou váhu má mít důraz na spravedlnost (iustitia), a to zejména s ohledem na lidská práva?
Posláním církve je, aby se dotýkala bolavých míst všech, nejenom svých souvěrců, nejenom svých vlastních věřících, a proto rada Iustitia et Pax při ČBK se zabývá tématy, která jsou bolestivá pro všechny. Jenom namátkou jmenuji: situace v hypermarketech, otázka slavení neděle, rodina, vztah lékař - pacient, penzijní reforma, školné, zacházení s obětmi násilných činů a podobně. To je důležité, protože tato snaha se stává jedním z mostů mezi církví a společností. Rozhodně patří k působení církve, aby citlivě vnímala sociální nesrovnalosti a nespravedlnosti, protože spravedlnost znamená také mj. sociální spravedlnost.

Samozřejmě v biblickém slova smyslu má spravedlnost hlubší význam, ale bez tohoto sociálního rozměru by nebyla celistvá..Přirozeně posláním církve je také lidi smiřovat, pomáhat uzdravovat vzájemné vztahy, unést jinakost toho druhého, což jinak řečeno znamená toleranci. Mír a pokoj mezi svobodnými občany je přece záležitostí obecného blaha. A to také patří k sociální nauce církve. Všechno spolu souvisí.

Lze vést zároveň mezináboženský dialog a přitom neupozadit otázku lidských práv? (např. na Fóru 2000)
Mezináboženský dialog vyžaduje především ochotu poznat duchovní zázemí toho druhého, ale přirozeně k tomu také patří, jestli z té které náboženské tradice se dá odvodit respekt vůči lidské osobě, k její důstojnosti, neopakovatelnosti a jedinečnosti, jestli ta která náboženská tradice opravdu vytváří prostor pro respektování lidských práv. To je veliká otázka, kterou vidím jako integrální součást mezináboženského dialogu.

Někteří účastníci Plenárního sněmu se domnívají, že biskupové se zejména letos chovali na Velehradě pasivně, sněm pouze „přetrpěli“. Co si o tom myslíte vy, vystoupil jste v diskusi na sněmu?
Já jsem letos v diskusi nevystoupil. Na minulém zasedání jsem vystoupil několikrát, ale tentokrát jsem už - upřímně řečeno - neviděl tolik důvodů pro diskusi, protože byl biskupskou konferencí předtím schválen určitý návrh závěrečného dokumentu, který vypracovávaly jednotlivé komise, a v podstatě už nešlo o to hledat nová témata, ale v rámci tohoto návrhu hledat pouhá vylepšení a doplnění.

V on-line rozhovoru na internetových stranách Radia Vatikán jste naznačil jistou možnost pro přistupování k Eucharistii i pro nekatolíky, například ve smíšených manželstvích. Jaký je Váš názor na eucharistickou ekuménu ? Za jakých podmínek mohou nekatolíci k Eucharistii přistupovat?
Nelze zde dopodrobna pojednat o této záležitosti. Stručně shrnuto: k Eucharistii mohou přistoupit nekatolíci s dovolením ordináře dané diecéze při některých slavnostech a církevních obřadech, když splňují určité podmínky: projeví katolickou víru o svátostech, jsou řádně připraveni a sami o to požádají. Podrobnější pojednání podává dokument ČBK „Společenství ve svátostech s křesťany jiných církví“ vydaný v roce 2002. Konkrétní žádosti je nejlépe řešit s místním katolickým knězem.

A zcela na závěr: Kým je pro Vás Ježíš Kristus?
Mám k němu osobní vztah, který se snažím prohlubovat. Ježíš je mojí cestou k Otci, závazným kritériem mého rozhodování, inspirací a povzbuzením ke konání dobra a hájení Božího práva na člověka. 

 Foto: archív Václava Malého.