Seznamka
Začněme od překladu, jenž v doslovné verzi zní: „Marie všechno uchovávala, ta slova/ty věci zvažující ve svém srdci.“ Překlady se nejčastěji liší ve skladbě a překladu sloves syntérein a symballein. Mezi mnoha možnými příklady uveďme aspoň dva: Kraličtí překladatelé (BKR) překládají: „Ale Maria zachovávala všechny tyto věci, skládající je v srdci svém“, kdežto nejnovější český překlad SNC uvádí: „Marie si to zapamatovala a přemýšlela o tom“. Oba příklady jsou natolik rozdílné, aby nás nutili se zeptat, jak to tedy s oběma slovesy doopravdy je.
Sloveso syntérein se v Novém zákoně nachází pouze třikrát a Lukáš ho používá jen jednou a to právě ve verši 19. V Septuagintě jej najdeme 38x a pokaždé v metaforickém užití. Ze všech výskytů v řecké verzi Bible má sloveso syntérein jen jednou svůj původní, jednovýznamový obsah. V Mt 9,17 ho evangelista Matouš vkládá do úst Ježíšovi v podobenství o měších na víno. Staré víno uchovají staré měchy a mladé víno uchovají měchy z mladé kůže. V Septuagintě syntérein neudržuje, nezachovává a neuchovává látku, ale abstrakci: zákon, právní výroky, víru, spravedlnost, moudrost, milosrdenství, nepřátelství, smlouvu, dobrou vůli, čas a poddanost. Vidíme sice, že sloveso syntérein udržuje obsah vždycky, avšak všude tam, kde drží nebo udržuje něco jiného než látku se chová jako metafora nádoby. Podobně i v Lk 2,19. Marie uchovává ono „všechno“ (o němž si řekneme více za chvíli) jako obsah v nádobě, jenž má určitou hmotnost, kvantitu a objem.
Sloveso symballein se v řecké verzi Bible nachází všehovšudy 15x, 6x v NZ a 9x ve SZ, avšak jen třikrát se blíží významu Lk 2,19, kde má význam „mluvit“. Symballein nejčastěji znamená „házet na hromadu“ a tudíž „ukládat“ jak překládá BKR. Co tedy vlastně Marie dělala, ukládala nebo rozmlouvala? Čteme o ní, že symbalussa en té kardia, přičemž en té kardia “v srdci“ až nápadně připomíná hebrejské ledabber belibbí „mluvit ke svému srdci.“ Shrňme tedy, že její mentální činnost neskončila jen přijetím informace od pastýřů stojící nad jejím dítětem, ale ve vší vážnosti nad obsahem těchto slov skutečně rozvažovala.
Rozvažovala o tom, jako kdyby to slyšela poprvé, jako kdyby již nevěděla, že její syn bude kralovat potomkům Jákobovým, jako kdyby nemluvila s archandělem Gabrielem, jako kdyby nepočala z Ducha svatého, jako kdyby nevěděla, že její syn Ježíš bude mesiáš. Toto „všechno“ již slyšela a přijala, a přesto ji Lukáš ve chvíli, kdy se syn narodí staví do pozice té, která o tomtéž, tentokrát vypravované pastýři v Betlémě, znovu a zase rozvažuje. Nic pro ní není hotovou věcí. Jaká jen je v jejím postoji úžasná lekce i křesťanům po dvou tisících letech od Ježíšova narození. Učme se od Marie jejímu odstupu a mateřského přijetí zároveň. Vraťme se v našem rozvažování o Ježíši až na samý počátek jeho lidského příběhu, přemýšlejme o něm tak reálně a přirozeně jako přemýšlí matka, židovská dívka Miriam, nad svým narozeným bejbym, jenž se narodil jako Žid, jako Žid byl i vychován a jako Žid byl i popraven.
