Když se roku 1956 začala po dokončení Švermova (dnes Štefánikova) mostu upravovat levobřežní komunikace a rozšiřovalo se nábřeží kapitána Jaroše směrem k mostu Svatopluka Čecha, zjistilo se, že plánované úpravě letenského předmostí stojí v cestě právě kaple sv. Máří. Zlí jazykové tvrdí, že neméně vadila silueta této raně barokní sakrální památky ve výhledu na megalomanský pomník generalissima Stalina, který byl slavnostně odhalen o rok dříve. Nastal tedy problém vpravdě nerudovský – kam s ní?

Likvidace kaple, která byla navržena v roce 1635 slavným pražským architektem italského původu Giovanni Baptiste de Barrifisim a vystavěna převorem špitálního řádu cyriaků, křížovníků s červeným srdcem, Janem Chrisostomem Trembským, a jejíž klenbu zdobí jedinečná barokní štukatura, zřejmě ani v době tvrdého komunistického režimu nepřipadala v úvahu, a tak se přikročilo tehdy k naprosto unikátnímu projektu a celá stavba byla přestěhována.

Projekt přesunu navrhl akademik Stanislav Bechyně a samotný přesun pak realizoval závod Stavby silnic a železnic pod dozorem ing. Josefa Pitína. Zdivo stavby, které bylo již značně rozrušené trhlinami bylo z vnější strany zajištěno čtyřmi páry ocelových obručí a vnitřek kaple byl vystužen výdřevou ze svislých trámců osazených kolem pilastrů a z vodorovných vazeb fošen navazujících v podobě kříže vždy na dva protilehlé pilastry. Pod úrovní podlahy byl pak vybudován základový věnec potřebný pro vlastní přesun.

Jako základová plocha pro nové umístění kaple byl vybudován železobetonový nábřežní bastion nad Vltavou. Od něj vedl ke kapli vybetonovaný pás dlouhý 30,75 metru, který posloužil jako podklad jízdní dráhy. Následně byla připravena soustava pražců, kolejnic a podkladnic, na nichž byly položeny válečkové vozíky složené vždy ze tří vzájemně spřažených válečků, travers a ocelových klínů. Největším problém bylo podložení jízdní dráhy pod základový věnec, neboť teprve když kaple celou svou vahou dosedla na pojízdné zařízení, bylo možné začít s přesunem samotným.

Pro první část posunu v délce asi 4,5 metru byla použita soustava čtyř hydraulických lisů o výkonnosti 100 tun a zdvihu 14 cm. To bylo nezbytné, neboť kaple byla na svém původním místě zčásti přisunuta ke zdi nábřeží. Celá stavba i se základovým věncem a ztužující konstrukcí vážila přes 411 tun.

Po této první fázi již bylo instalováno vlastní tlačné zařízení, které se skládalo ze dvou vzájemně spřažených vřetenových šroubů poháněných elektromotory. Vlastní tlak zprostředkovávalo břevno umístěné v ose tlačného zařízení.

Na celé operaci si nejvíce času vyžádaly měřičské práce a přestavování tlačného zařízení. Samotný přesun se odehrál během pouhých dvou pracovních dnů (3. a 4. února 1956) tak, že v sobotu 4. února již kaple definitivně dosedla na místo, kde je ji dnes možné vidět.

Tímto přesunem se tak kaple nakrátko dostala z katastru Starého Města zpět do Holešovic, kam spadala při historicky první katastraci, brzy se však i s ulicí U plovárny do Starého Města vrátila. Jako stavba byla však zapsána v katastru Malé Strany, což je dáno historicky, neboť jako poutní místo pro malostranské obyvatele sloužila ve své minulosti.

Kaple je dnes užívána Starokatolickou církví v ČR. Starokatolíci se v ní schází již od roku 1908, takže je nejdéle sloužícím starokatolickým sakrálním prostorem v Praze. Ve zmíněném roce ji benedikoval tehdejší správce varnsdorfského biskupství Miloš Čech, bratr slavného básníka Svatopluka Čecha, po němž je pojmenován vedle stojící most.

Pokud byste chtěli kapli s její unikátní štukovou výzdobou a barokními freskami, objevenými a restaurovanými v letech 1983-84, spatřit, tak příležitost je k tomu každou neděli od 10:00, kdy se v ní schází obec k bohoslužbě.