Tento týden se na portálu Christnet.eu objevila v anketě otázka, zda by Ježíš vyhnal prodavače ze Svatého Hostýna. Souvisí se zamyšlením o Ježíšově vyhnání penězoměnců a prodavačů z chrámu v Jeruzalémě.

Považuji tuto otázku za jistý druh žertu, nicméně pro čtenáře z Čech, kteří na Hostýn příliš nejezdí, může být tento žert poměrně zavádějící. O poutníky na Svatém Hostýně se po stránce materiální stará občanské sdružení Matice svatohostýnská. Situace je stabilizovaná tak, že celá východní a jižní strana Hostýna je klidovou zónou, kam žádní "prodavači" nesmí, i když před jednotlivými poutěmi nám neustále chodí žádosti o pronájem pozemků za účelem umístění přenosného stánku. Díky našemu odmítavému stanovisku se tito potulní prodejci soustřeďují dole v Bystřici pod Hostýnem. "Prodavači" z anketní otázky jsou tak jen majitelé stánků pod bazilikou na Hostýně, tedy vlastníci nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí.

Vůbec si nemyslím, že by situace s nimi byla nějak kritická. Tak jako je nutné občerstvit duši, je během pouti nutné občerstvit i klobáskou nebo pivem tělo. Dětem těžko na pouti budete vysvětlovat její duchovní obsah, správně zvolená dobrota či hračka na pouti zakoupená jim může přinést velkou radost. Samozřejmě, že někteří majitelé stánků prodávají i různé nesmysly, čarovné kameny, znamení zvěrokruhu atd. Nicméně to už záleží na jednotlivých poutnících, zda takový šunt koupí.

Ale zamysleme se nad tím, co by Ježíšovi dnes vadilo. Tehdejší prodavači profitovali z přirozené potřeby Židů setkat se se svým Bohem. Kdo dnes podobným způsobem profituje na touze lidské duše věřit? Když srovnám situaci s jinými náboženstvími, rozhodně situace křesťanství není nijak kritická. Události poslední doby nás o tom přesvědčují. Ale přesto i v dnešní době takové tendence mohou být i v naší církvi, po stránce hmotné i po stránce duchovní.

Po stránce materiální to jsou lidé, o které se církev stará, některým i platí mzdu. Jejich víra je značně vychladlá, jsou katolíky hlavně proto, že by v nějakých jiných oborech ani neuspěli či by je nikdo nezaměstnal. Pozor, tím nemyslím chudé, nemocné, zraněné. Tím myslím docela zdravé, ale líné a zakomplexované lidičky, pro které je pohodlnější si svou víru vzít jako výmluvu pro své osobní neúspěchy.

Stránka duchovní je mnohem nebezpečnější. Zařadil bych zde osoby, kterým život v církvi slouží pro naplnění jejich osobních ambicí, touze po slávě či po moci. Může se jednat o kněze, kteří např. rozdávají svátosti manželství různým "celebritám". Konce takových manželství jsou pak velmi trapné, jen by mne zajímala forma přípravy na takovou svátost. Nebo se může jednat o "duchovní vůdce" hrající si na apoštoly a kteří na sebe vážou věřící, jejichž problém je spíše v rovině psychické než duchovní.

Závěrem bych chtěl uvést, že je velmi laciné se trefovat do obyčejných lidiček, byť jejich život není zrovna bez poskvrn. Raději přemýšlejme o vlastních proviněních vůči takovému obrovskému tajemství, jakým dar víry je.

Autor je předsedou Matice svatohostýnské