Báseň o vině a odpuštění,

o vločce, která na kameni

studeném, taje do potůčku ...

Naslouchám tiše jejím krůčkům.

Z oblaku na dosah snesl se pták.

Do tající kry viny se vsák’

a spadl na dno řeky času.

Zprůhlednil v plameni jasu.

Slova odkládám na papír

za svítání a hudby lyr.

Tahy perem do ohybů a křivek

skrývám před úsměvy dívek.

Báseň o vině a odpuštění

píši uhlem na dlaň stěny

už dlouho, v modlitbě, sám.

A zas a znova začínám.

[Ze sbírky Kapka na větvičce světla - právě vychází]