Jak se muzikant undergroundové kapely dostane ke zpěvu žalmů?

Je to jednoduché. V undergroundovém podhoubí bylo hodně křesťanů, a tak mě ke křesťanství přivedlo právě tohle společenství. Potom už to jde logicky: člověk začne číst bibli, něco ho osloví, začne mu to zpívat v hlavě - to je celé.

Jak probíhalo to vaše „přivedení“ ke křesťanství“?

Když je člověk mladší, má plno otázek. Je pravda, že v těch „echt“ undergroundových časech to u mě bylo dost rozvolněné, neměl jsem víru nějak definovanou, ale později, někdy v roce 1984-85, jsem začal jezdit se spoluhráčem z budoucího Oborohu, basistou Fandou Šimečkem, do sboru Českobratrské církve evangelické v Třebechovicích a tam jsem si asi po roce pravidelných návštěv předsevzal, že se musím “do roka a do dne“ rozhodnout, do které církve vstoupím, protože já jsem pokřtěný katolík, kterého k životu z víry ale rodiče nijak nevedli. Roční lhůta uplynula, a protože jsem stále docházel do evangelického sboru, už jsem v této církvi zůstal. Ale stejně se považuju především za křesťana a až potom za člena jednoho určitého právně a věroučně vymezeného společenství.

Proč vás z bible oslovily právě žalmy?

Mě toho oslovilo víc, ale žalmy - to jsou písně a já jsem přece muzikant. Nikdy jsem neplánoval, že začnu zpívat žalmy, přišlo to samo. Prostě jsem si četl – a najednou jsem na pozadí textu zaslechl docela konkrétní melodii. Stačilo se tomu nebránit. Asi po roce a půl, kdy už jsme hráli kolem 26 žalmů, to přestalo tímto způsobem fungovat. A protože jsem se nechtěl do zhudebňování dalších žalmů nutit, vrátil jsem se k psaní muziky s vlastními texty.

Vyhovuje vám Český ekumenický překlad?

V těch žalmech, které zpíváme nebo jsme je nahráli, ano. Ale je fakt, že v ekumenickém překladu, a z jiného jsem žalmy nezhudebňoval, jsou některé, které by jako zpívané písně zněly dost nepřirozeně. Jako by postrádaly rytmus, spád. U jiných mě zabrzdilo třeba jediné slovo, u dalších příliš agresivní poloha. V biblickém kontextu samozřejmě mají své místo, ale na koncertu, byť v kostele, si nedovedu představit, že bych zpíval třeba větu adresovanou ve 137. žalmu „babylonské dceři“: „Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.“


Který žalm máte nejraději?

Mám strašně rád 126. žalm “Když Hospodin úděl Sionu změnil, bylo nám jak ve snu“. Tím ale nechci říct, že bych ho měl o hodně radši než některé jiné. Z duše mi mluví třeba 139. žalm - „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě“, i 39. - „Řekl jsem si, budu dbát na svoje cesty“ - to byl vůbec první, který jsem hráli. Tyhle tři mám hodně rád.

A závěrem: Kým je pro vás Ježíš Kristus?

To je těžká otázka - a přitom je strašně lehká. Dá se na ní odpovědět jedním slovem: vším - Bohem. To je taky cesta, kterou jsem musel objevit, či na kterou jsem byl pozván, cesta otevřenosti. Dřív jsem se bál takových velkých slov a dodnes se zarazím, když se ode mě očekává, že spustím jako magnetofon nějaká důkladně zaběhnutá hesla. Ale jsou situace, kdy je namístě to vyjádřit takhle jednoduše a bez obalu. Je nutné vycítit, kdy vyzní vyznání jako fráze a kdy ne. Když člověk vydrží být jistou dobu vzhledem ke Kristu otevřený, tak po počátečním úžasu přijde - jak tomu říkali staří mystici „oblak nevědomí“ nebo „temná noc“, zkrátka suchopár, kdy člověk je postaven před očistnou zkoušku: zůstaneš - nebo ne? Je to fakt strašně těžký, a já jsem hrozně rád, že jsem z toho vlaku nevystoupil. Taky už jsem si dělal cosi jako revizi: „tak čemu to chlapče vlastně věříš?“ U někoho takové stísněné období může trvat rok, u někoho dva, u někoho deset let, ale myslím, že snad každý křesťan musí nějakou specificky svou „cestu tunelem“ absolvovat. A děkuji Bohu, že se na mě v kritických momentech nevykašlal - On se na člověka nevykašle, když je otevřený, když s ním zůstává v dialogu, byť to jsou někdy docela diskuse. Vždycky, když jsem se dostal k momentu, kdy jsem měl nutkání ten dlouhý rozhovor ukončit, nějak to “tajemně nešlo“. Což muselo být z víry. Z víry třeba dost stísněné, ale možná pevnější, než v časech radostnějších prožitků.

Skupina Oboroh s frontmanem Slávkem Klecandrem vydala v těchto dnech nové album Nocí mořem. Jeho křest se uskuteční 13. října ve Spolkovém domě v Praze 13 - Stodůlkách.

Foto: www.oboroh.cz