Před pár lety nahrál americký zpěvák Bob Dylan píseň, kde v refrénu opakoval „ještě není tma, ale stmívá se“. Přesně v tomto duchu vyznívá jeho nejnovější album, nazvané „Moderní časy“. Se dvěma předchozími tvoří jakýsi pozdní triptych, plný záhadných obrazů a předtuch, mezi nimiž se prolínají milostné písně nebo náznaky příběhů. Celková produkce, včetně zvuku, staví Dylana do pozice moderního proroka, hledícího za horizont a meditujícího nad osudem jednotlivce a společnosti. Ostatně, přesně tak se jedna z písní nového alba jmenuje: „Za horizontem“ – kde, jak autor dodává, „je tak lehké milovat“.

Od konce 70. let, kdy prožil Bob Dylan dramatickou konverzi ke křesťanství, se v různých formách objevuje otázka, jak je to vlastně s jeho vírou. V dobách, kdy nahrál tři duchovně laděné desky, bylo jasné, že jeho náboženství odpovídá typicky americkému evangelikálnímu proudu. Potom ale přišla deska, nazvaná „Infidel“, tedy „Nevěřící“ – a od té doby se odpověď poněkud zamotala. Podle jedněch se přiklonil k židovským kořenům, podle jiných od víry odpadl, podle dalších logicky pokračuje jeho hledání. Dylan si svůj duchovní život nechává pro sebe – a vyjadřuje se svými texty. Kdysi jenom stroze komentoval svoje kazatelské období příměrem k Ježíšovi, který taky chodil tři roky po světě a oznamoval Boží království.

O Dylanovi se říká, že předvídat u něj nemůžete nic, kromě jediné věci, že bude vždycky nepředvídatelný. Ani nejnovější CD tedy žádné lapidární odpovědi nedává, a právě proto se stalo doslova žní pro nejrůznější „dylanology“. Prolíná se na něm smutek a obava se záblesky naděje. Je tam snad i hledání jakési básnické summy. Dylanovi je pětašedesát a před devíti lety prodělal srdeční infekci, jež ho málem připravila o život. Kdosi docela výstižně poznamenal, že nynější Dylanovy písně jsou výpovědí člověka, který pohlédl smrti do očí.

Jeho vize je, snad i proto, spíše temná. Svět je místo, které spěje k zániku, lidé jsou egoističtí, ženy přinášejí samé trable, smrt číhá za každým rohem a spasit může člověka jedině Bůh. Za vším je ale cítit naději, kterou Bob Dylan hledá za zmíněným horizontem, když hned v úvodu zpívá: „v onen sladký den budu stát vedle svého krále“.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu 6

Foto: Sony BMG