Seznamka
„Čelím tomu s velkou důvěrou a nadějí. Vím, že je mnoho licí, kteří nás provázejí svými sympatiemi, svou modlitbou. Vím, že i turecký národ je pohostinný, otevřený, toužící po míru; že Turecko je odjakživa mostem mezi kulturami a proto je i místem setkání a dialogu. Rád bych také zdůraznil, že toto není cesta politická, nýbrž pastorační a jako taková má své přesné určení: dialog a společné úsilí o mír. Dialog v různých dimenzích: mezi kulturami, dialog mezi křesťanstvím a islámem, s našimi křesťanskými bratry, především Cařihradskou pravoslavnou Církví a současně lepší porozumění mezi námi všemi. Pochopitelně nemůžeme přehánět. V průběhu tří dnů nelze čekat převratné výsledky. Význam je, řekl bych, symbolický. Plod setkání jako takových, setkání v přátelství a úctě, váhu má i skutečnost, že se setkáváme jako služebníci míru. Cílem této cesty se mi jeví právě tento symbolismus úsilí o mír a bratrství mezi lidmi.
Přijíždíte do země tolikerých napětí, ale rovněž mnohých nadějí, že se stane evropským národem. Myslíte, že by Evropa mohla Turecku pomoci k tomu, aby dokázala vědoměji mluvit o integraci, respektu vůči různým kulturním, ale i náboženských identitám?
Snad bude vhodné připomenout, že otec Turecka, Atatürka, měl při své obnově Turecka před očima jako vzor francouzskou ústavu. Na počátku moderního Turecka tedy stojí dialog s evropským uvažováním a jeho myšlením, jeho způsobem života, aby se tak uskutečnil novým způsobem v odlišném historickém a náboženském kontextu. Tedy dialog mezi evropským myšlením a tureckou muslimskou tradicí je vepsán už do samotné existence moderního Turecka a v tomto ohledu máme společnou odpovědnost za sebe navzájem. V Evropě probíhá diskuse mezi „zdravou“ laicitou a laicizmem. A zdá se mi, že právě toto je důležité i pro opravdový dialog s Tureckem. Laicizmus, totiž idea, která zcela odděluje veřejný život od jakékoli hodnoty tradic je bezvýchodnou cestou. Musíme znovu předefinovat význam laicity, která zdůrazňuje a uchovává skutečný rozdíl a autonomii mezi sférami, ale také jejich spojitost, společnou odpovědnost. My, Evropané, se musíme znovu zamyslet nad svým laickým myšlením a Turecko – vycházeje ze svých dějin – musí přemýšlet nad tím, jak do budoucna vybudovat vztah mezi laicizmem a tradicí, mezi otevřeným a tolerantním smýšlením, jehož základními prvky jsou svoboda a hodnoty z ní vycházející“.
Během této cesty zaujímá významné místo návštěva a setkání s patriarchou Bartolomějem. Jaký význam má v programu úsilí o sblížení s křesťanskými Církvemi, jak jste o tom mluvil už od počátku svého pontifikátu?
„Nezáleží na číslech, množství: to na čem záleží je hodnota symbolická, historická a duchovní. Víme, že Konstantinopol je jako druhý Řím. Vždy byla odkazem pro pravoslaví, dala nám velkou byzantskou pravoslavnou kulturu a povždy zůstává odkazem pro celý pravoslavný svět a tak i pro celé křesťanství. Symbolická hodnota cařihradského patriarchátu existuje dodnes, i když patriarcha nemá jurisdikci jako papež, nicméně zůstává odkazem pro pravoslavný svět. Setkání s patriarchou je setkáním s Církví apoštola Ondřeje, bratra sv. Petra. Je to velmi hodnotné setkání dvou sesterských Církví – Říma a Konstantinopole, a proto velmi významný okamžik v hledání jednoty křesťanů. Jsou zde i jiné křesťanské komunity. S nimi se všemi, i když jsou nepatrné, ale jsou tu, se setkáme; pochopitelně i s maličkou katolickou komunitou. Řekněme, že je to událost společenství za hranicemi geografických a kulturních vymezení. V tomto smyslu mám na mysli symbolismus nikoli jako něco prázdného, nýbrž prodchnutého realitou. Tento symbolismus Konstantinopole a tato skutečná a reálná funkce patriarchy pro pravoslaví vypovídá i o velkém významu pro celé ekumenické putování. Prosím za prominutí, že nemůžeme dělat skutečnou tiskovou konferenci, protože se nám nedostává času, ale doufám, že jsem alespoň řekl něco, co může být důležité“.
Podle agentury Asia News přeložil Josef Beníček.
