Jsem „fanda“ všeho, co se stává platformou otevřenosti a sdílnosti

Druhá část rozhovoru s biskupem Jiřím Paďourem, tentokrát o časopisu AD a ženách v církvi

Portréty a rozhovory / Jan Uhlíř / 7. prosince 2006


Katolická mládež v současnosti nemá žádné vlastní tištěné periodikum. Jak se díváte na čtrnáctileté působení časopisu AD, a zejména jeho neslavný konec, kdy ho někteří biskupové (Graubner, Koukl) zakázali prodávat v kostelích  své diecéze, a tak napomohli jeho ekonomické likvidaci?

To je řečeno velmi dramaticky a v podstatě nespravedlivě. Jsme obětí různých nedorozumění, je třeba řešit věci v kontextu. Já sám například dodnes nevím, jak k tomu konci došlo, protože se to odehrávalo po etapách. Především musím říci, že jsem „fanda“ všeho, co se stává platformou otevřenosti a sdílnosti. To ádéčko sledovalo. Ale, málo platné, hned v začátku jsem viděl - nebudu kvůli diskrétnosti vyslovovat jména, ale šlo o témata - jako by se o nich církev měla dohadovat, ale ona jsou přitom jasná. Nebo byla nepřiměřená mládeži. To přece každý ví, že se dětem nedávají zápalky. Nebo že se mladým neříká: můžeš dělat všechno, jsi svobodný. Sám Kristus Pán říká: „Kdo chce za mnou přijít, zapři sám sebe.“ To není negativní, ale jestli chceš něco pozitivního udělat, tak je potřeba něčeho nechat, my jsme rozházená bytost. Něčeho se vyvarovat. Můžeme o těchto věcech hovořit, ale nemůžeme přitom dojít napřed k jiným závěrům. Například nepřijdeme k novému závěru, že Kristus Pán není Bůh. Nemohu to znevažovat, i když v dějinách tomu tak bylo. Tyto věci se v teologii nutně probírají, legálně, ale nemohu je předhodit vytržené z kontextu mladému člověku, který nemá hluboké vzdělání a může zabloudit. Na platformě časopisu pro mladé se tyto věci nedají řešit debatním způsobem. Takže podobné věci, jak naukové, tak mravní byly na pováženou. Některé také nebyly zodpovědně pedagogické. Byly třeba autorem dobře myšlené, ale nebylo to v tomto kontextu, a to by mládeži moc neprospělo. Já sám ze svého mládí vím, že člověk potřebuje pozitivní věci - i když ne naivně.

Jak se díváte na působení žen v církvi? Papež ve svém zmíněném interview řekl: “V nových dobách musí být ženy a musíme vždy znovu i my spolu s nimi hledat pro ně správné místo.“
Zejména v práci s mládeží odvádějí mladé ženy velkou práci. Nemyslíte, že je načase uvažovat o jejich větším zapojení v církvi, aniž by byl narušen svátostný charakter kněžství?

Já jenom sdílím to, co oba papežové - jak Jan Pavel II., tak současný znova opakuje: církev nemá mandát svěřovat kněžství ženám. To není protifeminní. Řekl bych, že já osobně tomu dál už nerozumím. Já jenom rozumím tomu, že v kněžství se nevyčerpává křesťanské poslání. Já to vždycky přirovnávám takto: mě nepřipadá jako diskriminace, že nerodím. To je specifikum ženství. A to, že je teď tak toto specifikum porušené, že některé ženy nechtějí rodit, nebo že se mluví o registrovaném partnerství - to je posunuté úplně jinam, a do tohoto kontextu je pak vsunována i tato otázka. Ona má do určité míry svoje oprávnění, protože je to faktum - že jsou svěceni jen muži. Ale já si pořád myslím, že všechno ostatní je pro ženy příležitostí. Tam se dává v duchovním a evangelijním slova smyslu jako příklad samotná Panna Maria, která netratí své důstojnosti, že nebyla Kristus. Ale byla jeho matka - v tom byla jedinečná, to nebyl nikdo jiný. Proto přítomnost žen v církvi je mimo kněžství úplně bezproblematická.


Papež v této souvislosti také v interview uvedl: „Velké ženy plnily velmi rozhodující úkoly. Pomysleme na Hildegardu z Bingen, jež mocně protestovala proti biskupům i papeži.“ K mladým lidem patří také protest a hledání nových cest. Co myslíte, jak - řečeno s papežem - mají mladé ženy i muži “mocně protestovat proti biskupům i papeži“?

Já bych především řekl, že až do dneška - a to už jsem 30 let knězem a 10 let biskupem - jsem se s tím vůbec nesetkal. Setkal jsem se jen se sporadickým odporem několika dospělých jednotlivců, a z řad mládeže jsem to vůbec nezaznamenal, to můžu říci s radostí a satisfakcí. Setkal jsem se s některými otázkami hledající mládeže, ale nikoli s arogantním nebo impertinentním postojem.

A na závěr dvě osobní otázky: Čtete Magazín ChristNet?

Ne, já neovládám počítač, bohužel.

Kým je pro Vás Ježíš Kristus?

Samozřejmě Spasitelem. Jedinečnou osobností, která mě uvádí do propasti lidství a propasti Boha.


První část rozhovoru najdete zde . Související rozhovor s poslední šéfredaktorkou časopisu AD Janou Zajícovou.

Foto: Webové stránky Českého rozhlasu České Budějovice

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Líbí se vám polská akce „Růženec na hranici“ proti islamismu?
Ano, Panna Marie zachránila Evropu před hrozbou islámu již v minulosti
46%
 
Ne, je to zneužití modlitby. Islám chová k Marii velkou úctu
22%
 
Ne, islám neznamená jen fanatický islamismus, Polsku žádná invaze nehrozí
32%
 
Nevím
0%
 
(Počet hlasů celkem: 41)