Skauti ze 70. oddílu v Brně prezentovali muzikál Proro(c)k Ester. Rockové hudby v něm sice mnoho nebylo, ale přesto potěšili diváky starým biblickým příběhem v novém hávu s mnoha písněmi na melodie mládežnických evergreenů ze zpěvníku Svítá. Lounská mládež pečlivě nacvičila obsáhlou hru Aloise Jiráska Emigrant. Diváky zavedla do 1. poloviny 18. století, kdy při válce o rakouské dědictví obsadila pruská armáda Severní Čechy. Po šestnácti letech se s vojáky vrací také český emigrant – evangelík, který v Prusku nalezl náboženskou svobodu. Zjišťuje zde, jak se zatím změnila jeho vlast i domov. Hra mohla vést k úvahám o síle víry, ale také o těžkostech, kterou s sebou věrnost vlastní víře může nést – nepochopení okolí i odcizení vlastní rodině. Že se od doby temna mnohé změnilo k lepšímu, dosvědčuje i fakt, že sošku Panny Marie, která ve hře symbolizovala násilné pokatoličtění rodiny hlavního hrdiny, zapůjčila pořadatelům kostelnice z katolického kostela.

Hru Aloise Jiráska Emigrant nacvičila mládež z Lounska.

Mikuláš Aleš – dva bratři těchto jmen předvedli spolu s dalšími dvěma přáteli pětiminutový loutkový skeč Kašpar a smrt o Kašparovi, který hledal pravou lásku a smrt mu ji přislíbila výměnou za to, že si ho za rok vezme. Vše, jak to v pohádkách bývá, dopadlo naštěstí jinak…

Mïkuláš a Aleš loutkoherci

Mïkuláš a Aleš loutkoherci II.

Talentované Evangelické Skromné Církevní Osobnosti, neboli T.E.S.C.O., mládežnický soubor z Rokycan, v rolích Josefa a jeho bratrů půl hodiny snovali pikle a vymýšleli, jak se zbavit nenáviděného mazánka. Pro úspěch přidali ještě minutovou divadelní anekdotu z koncertního prostředí, slovy takřka nesdělitelnou. Strašnická mládež rozehrála drama Je lepší žití spravedlivé než ve veliké vile. Vilu obývá jediná obyvatelka – stará majitelka. Nedaleko se dvě rodiny s dětmi tísní v malém bytě. Dojde k boji nebo dohodě? Charakterní (či spíše bezcharakterní) role hlavní hrdinky, která se rozhodla starou ženu z vily výhrůžkami vyštvat, působila neobyčejně věrohodně, takže divákům běhal mráz po zádech.

Závěrečná děkovačka

Ale pak už byl konec, a diváci i herci, plni dojmů, ještě postávali v družných hovorech v dešti před kostelem, než se definitivně rozjeli do svých domovů. Poděkování za zdařilé odpoledne patří nejen pořadatelům – pražskému SOMu (Svatý odbor mládeže :-) ? -pozn.red.) a Nuselskému evangelickému sboru, v němž se Svatí blázni již tradičně konají, ale především všem souborům, které v době adventního shonu pro potěchu svou i diváků nacvičily samé nevánoční hry.

Foto:archív autora