Patří ke standardnímu postupu mediálních přestřelek obvinit autora článku z toho, že nějaký citát „vytrhl z kontextu.“ Předhazuje mi to i Tomáš Zdechovský, kvůli mému textu, ve kterém kriticky poukazuji na lidoveckou nominaci Heleny Třeštíkové na post ministryně kultury. Uvedl jsem jednu větu z jejího předvánočního fejetonu, kde považuje kostely za chrámy plné pokrytectví. Mohl bych samozřejmě ocitovat celý její článek, kde se to podobnými perlami jenom hemží. Ale pan Zdechovský, zkušený mediální poradce lidoveckého předsedy Čunka, jistě ví, že každá citace je svým způsobem vytržením z kontextu.

Celé články, proslovy či rozhovory prostě citovat nelze. Málokteré noviny i internetové servery by vám na to poskytly prostor. Proto se uvádí jen malá část, která co nejlépe charakterizuje postoj osoby, o které je řeč. Jiná věc je, pokud se uvádí překroucený citát nebo dvojznačná věta nebo věta, která se třeba při rozhovoru prostě někomu „nepovedla.“ To ovšem není případ paní Třeštíkové, která svůj předvánoční fejeton napsala jako jasnou obhajobu registrovaného partnerství a jako útok na „pokrytectví“ církve, která odmítá homosexuálům přiznat jejich “práva.“ Uvedená věta zcela přesně charakterizovala postoj paní Třeštíkové. Postoj, který dokazuje i svou účastí na homosexuálních akcích a potvrzuje v rozhovorech pro tisk.

O co tady jde

Nicméně o paní Třeštíkovou jako takovou až zas tolik nejde. Pan Zdechovský v závěru textu psal, že „následující měsíce pak ukáží, do jaké míry se pokus s Helenou Třeštíkovou křesťanským demokratům opravdu povedl.“ Inu, ukázaly to už následující dny. Pokus se nepovedl, paní Třeštíková rezignovala. To ovšem není důvodem nepokračovat v této diskusi. Smyslem mé úvahy nebylo hodnotit postoje a už vůbec ne práci této uznávané režisérky. Její práci nerozumím a jak kolega Zdechovský správně uvedl, opravdu toho o ní příliš nevím. Můj komentář z minulého týdne se podivuje nad tím, že se křesťanští demokraté rozhodli nominovat do čela ministerstva kultury, které má ve své působnosti i církve, člověka mimo své řady (což často může být ku prospěchu strany i resortu), ale především člověka, který svými veřejnými prohlášeními jasně dává najevo pohrdání tím, co je pro křesťana svaté. Tady opravdu nejde o paní Třeštíkovou. Jde o budoucí směřování KDU-ČSL.

Kde jsou noví voliči?

Propojení římskokatolické církve a lidové strany je prostě faktem, byť pro někoho těžko vstřebatelným. Toto propojení nalezneme nejen v tradičních lidoveckých baštách, ale také v jiných koutech naší země. Pro spoustu lidí překvapivě se objevuje i v nejvyšších patrech lidovecké politiky prostřednictvím dotací ze státního rozpočtu na nemovitosti v majetku či správě církve. U voličů – nestraníků je tomu trošku jinak. S rostoucím odklonem od tradičních lidoveckých témat – důrazu na rodinu coby soužití muže, ženy a dostatečného počtu potomstva zajišťujícího zachování a rozmnožení rodu, snahy o zachování důstojného života na venkově, podpory lidí, kteří se o sebe nedokáží (nikoliv nechtějí) postarat – ztrácí křesťanští demokraté hlasy křesťanů (ale i nekřesťanů) konzervativního přesvědčení. Nelze se potom divit, že tito lidé dávají svůj hlas straničkám typu Koruna česká, Právo a spravedlnost apod. Zde je třeba hledat ztracená drobná procenta, která v případě KDU-ČSL mohou tvořit čtvrtinu volebního zisku. Noví voliči ale nepřicházejí. Proč by taky?! Strana bez jasné profilace je atraktivní jen pro pár takových, kterým vadí politický a rétorický styl pánů Paroubka a Topolánka. Namátkové vybírání osobností, ať je to Helena Třeštíková či fotbalový trenér František Straka, to nezachrání. Působí až příliš prvoplánově a nepřesvědčivě. Obávám se, že voliče, kteří ctí názory paní Třeštíkové, to nepřesvědčí, aby svůj hlas odevzdali KDU-ČSL.

Politické pohřebiště

Dávat za příklad lidoveckého úspěchu (Čtyř)Koalici je poněkud ošidné. Neberme teď v potaz volební systém, který stranám s větším volebním ziskem dává nepoměrně větší počet poslaneckých mandátů (srovnej 6 % hlasů a 6 mandátů - Strana zelených, případně 7 % hlasů a 13 mandátů – KDU-ČSL versus 35 % hlasů a 81 mandátů – ODS) a který lidovcům umožnil pomocí preferenčních hlasů „přeskákat“ kandidáty zbylých stran. Pomiňme, že křesťanští demokraté byli k těmto krokům dotlačeni snahou obou velkých stran změnit volební zákon k prospěchu svému a k neprospěchu (rovnajícímu se likvidaci) menších stran. Podívejme se, kam tento společný projekt dospěl. Jediné, čeho díky němu lidovci dosáhli, byl nadstandardní počet poslaneckých, senátorských a dalších křesel po omezenou dobu, která však již vypršela. A výsledky tohoto pokusu o aggiornamento? Tři členové (Čtyř)Koalice na politickém pohřebišti a v případě lidovců neustále se zmenšující volební výsledky interpretované vedením a jejich mediálními poradci jako vlastně úspěch.

Nereálné naděje

Evropa je sekulárním kontinentem, převaha věřících se přelévá na jižní polokouli. Této sekulární společnosti náš národ kraluje. V takovém prostředí nikdy nemůže vzniknout křesťanská (byť třeba jen názvem) strana s několika desítkami procent volebního zisku. Českou republiku nelze srovnávat se zeměmi, kde panuje částečná či úplná odluka církví a státu. Jestli je za námi diskutovanou nominací Heleny Třeštíkové snaha o odstřižení pupeční šňůry mezi církví a KDU-ČSL a o směřování této strany do sfér stran typu CDU/CSU, kam ji chtěl vmanévrovat už Josef Lux, pak budou lidovci plakat v tratolišti ministran s marginálním volebním výsledkem.

 Není na místě aktuálně lacině poukazovat na skutečnost, že Helena Třeštíková svou pozici neustála. Ono by opravdu možná stálo za to, delegovat na politické posty takové osoby, které mají o mašinérii vysoké politiky přehled. Krátká historie posledních dvou let ukazuje, že ministr kultury pocházející „z branže“ není pro tento resort výhrou.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autorů.