„Karty jsou ďáblova modlitební knížka,“ vyjádřil se jednou Martin Luther. A tak, když jsem před několika lety zahlédl pozvánku na karetní turnaj evangelické mládeže z pražského Spořilova „Vítězný ÚNOr“, pocítil jsem poněkud rozpaky – vždyť už to jméno připomínalo výročí puče, které dlouhá desetiletí strašilo v kalendáři svou ďábelskou rudou památného dne komunistické totality. Teprve letošní první únorovou sobotu jsem se rozhodl prostředí turnaje obhlédnout – a když jsem čtyřicet minut po avizovaném začátku opatrně obcházel sborový dům Milíče z Kroměříže v Donovalské ulici a nahlížel okny, nabídl se mi výjev připomínající scénu ze saloonu Divokého západu – karty pevně sevřené v rukou, vášeň ze hry a maximální koncentrace v očích hráčů u dvou plně obsazených stolů, takže se dalo jen čekat, kdy někdo odkopne stůl a obviní spoluhráče z falešné hry.

Kdo má trumf v rukávu?


Ovšem poté, co jsem proklouzl dovnitř, jsem postřehl mnohé rozdíly mezi westernovým a evangelickým pojetím karetní hry – namísto barového pultu s lihovinami čaj, buchty a chlebíčky, v očích hráčů místo zarputilé vášně a touhy po mamonu přátelská radost ze hry a „proklatě nízko u pasu“ visely místo nabitých koltů Smith & Wesson vypnuté mobily. Na stole chyběly hromádky peněz a ve vzduchu se nevznášela oblaka cigaretového dýmu prorážená hraním šíleného pianisty, čemuž jsem byl jen a jen rád. Zatímco se karetní turnaj chýlil k finále, procházel jsem se a obdivoval interiér i exteriér nového kostela Spořilovského sboru, který pozoruhodně zapadá do sídlištní atmosféry Jižního města, a přitom láká kolemjdoucí k návštěvě. Ale to už se za bouřlivého potlesku vyhlašovala vítězka letošního turnaje (UNO hrála po druhé v životě!) a hráči po přestávce zasedali k deskovým hrám, jimž se věnovala druhá část odpoledne. To jsem se již osmělen zapojil a s třemi spoluhráči jsme ve hře Trans-Europe budovali systém dostavníkové pošty v Evropě 19. století. Hodinu nato jsem již bloudil stmívajícím se sídlištním labyrintem směrem k metru, bohatší o příjemně prožité odpoledne a chudší o jednu iluzi – ďáblova modlitební knížka se s kartami UNO skutečně ztotožnit nedá.
Vždyť radost ze hry může přispívat k celkové radosti ze života, nad kterou se ďábel jen a jen vzteká!


Autor je evangelický farář pro mládež, foto archív autora.