Polemika s sebou nese riziko, jehož jsem se nevyvaroval. Do příspěvku, jež byl reakcí na článek paní Kateřiny Tetivové proniklo více mých emocí, než by bylo zdrávo. Ať se to týká služby kněží nebo pastorace mládeže. Souhlasím s tím, že neexistuje jen pozitivní působení kléru a že ne všechny formy pastorace mládeže jsou vyvážené. Napsal jsem svou první reakci především proto, aby nezazněl pouze hlas vyjadřující negativa (omlouvám se tímto ještě jednou za svá afektivní vyjádření), nýbrž aby byl uveden i pozitivní pohled na služby, které jsou v církvi vykonávány. Je mnoho důvodů, proč se liší můj pohled a pohled paní Tetivové (od tradiční výchovy, přes moravské a slezské církevní prostředí, až po kontakt s výbornými lidmi, kteří v oficiální i neoficiální církevní struktuře působili s osobním nasazením pro Kristovo evangelium). Snad i proto se odvážím říci, že požehnaného působení je v církvi více než arogance, manipulace, zbabělosti nebo „pouhé“ pošetilé nezralosti.

Jsem rád, že uvedené články vzbudily diskusi a promýšlení tématu o příčinách krizí (nikoliv pouze jediné krize), jež se projevují v životě současné české a moravské (a slezské) církve.

Jsem však také přesvědčen, že média nejsou tím pravým prostředkem pro skutečnou analýzu situace a vyvození závěrů. Snad však mohou iniciovat opravdu jiné diskuse, podpořené osobní interakcí, která umožňuje opravdový dialog, a ne pouze výměnu názorů. Mé osobní zkušenosti, které byť nejsou jen pozitivní, mě neopravňují necitlivě zobecňovat a zraňovat, proto se tímto omlouvám také paní Kateřině Tetivové, jestliže má reakce vyzněla vůči jejímu osobnímu vyjádření negativně a jestliže způsobila otevření ran, které jsou pro ni stále citlivé. Na závěr se paní Tetivová ptá, komu a kam jít dokázat, že církev dostatečně naslouchá mládeži, nikoliv však jiným. Adresně jí pomoci nemohu. Pokud jsem viděl v církvi problém, řešil jsem věci s tím, komu příslušely (ať již to byl děkan/okrskový vikář, rektor semináře, biskup apod.). Snad ji v jejím hledání povzbudí příklad její jmenovkyně (nebo snad přítelkyně v nebi?) Kateřiny Sienské nebo Františka z Assissi, které Duch Boží povolal, aby se stali cestou obnovy církve (hlasem doléhajícím zcela neskromně až do Říma) a aby však také nesli bolesti s tím spojené. Neboť existuje jen jedna jediná nezlomná moc, a tou je Kristův kříž, skrze nějž jsme všichni očišťováni.

A teď již zamykám ústa svá a svou klávesnici pro další veřejné diskutování (což mi nebrání napsat paní Tetivové pár osobních řádek).

Vít Zatloukal, Sekce pro mládež ČBK

Články v rubrice vyjadřují osobní názory autora.