Jsem rád, že uvedené články vzbudily diskusi a promýšlení tématu o příčinách krizí (nikoliv pouze jediné krize), jež se projevují v životě současné české a moravské (a slezské) církve.
Jsem však také přesvědčen, že média nejsou tím pravým prostředkem pro skutečnou analýzu situace a vyvození závěrů. Snad však mohou iniciovat opravdu jiné diskuse, podpořené osobní interakcí, která umožňuje opravdový dialog, a ne pouze výměnu názorů. Mé osobní zkušenosti, které byť nejsou jen pozitivní, mě neopravňují necitlivě zobecňovat a zraňovat, proto se tímto omlouvám také paní Kateřině Tetivové, jestliže má reakce vyzněla vůči jejímu osobnímu vyjádření negativně a jestliže způsobila otevření ran, které jsou pro ni stále citlivé. Na závěr se paní Tetivová ptá, komu a kam jít dokázat, že církev dostatečně naslouchá mládeži, nikoliv však jiným. Adresně jí pomoci nemohu. Pokud jsem viděl v církvi problém, řešil jsem věci s tím, komu příslušely (ať již to byl děkan/okrskový vikář, rektor semináře, biskup apod.). Snad ji v jejím hledání povzbudí příklad její jmenovkyně (nebo snad přítelkyně v nebi?) Kateřiny Sienské nebo Františka z Assissi, které Duch Boží povolal, aby se stali cestou obnovy církve (hlasem doléhajícím zcela neskromně až do Říma) a aby však také nesli bolesti s tím spojené. Neboť existuje jen jedna jediná nezlomná moc, a tou je Kristův kříž, skrze nějž jsme všichni očišťováni.
A teď již zamykám ústa svá a svou klávesnici pro další veřejné diskutování (což mi nebrání napsat paní Tetivové pár osobních řádek).
Vít Zatloukal, Sekce pro mládež ČBK
Články v rubrice vyjadřují osobní názory autora.