Koncem šedesátých let alternativní kultura kulminovala. Užívání drog kvetlo, hippies byli v centru mediální pozornosti a co bylo nejpřekvapivější, velké množství těchto mladých se stalo křesťany. Diváci znali tyto skupiny pod různými jmény. Jesus Freaks, Jesus People nebo Street Christians.
Velká část mladých evangelistů pro Krista ovšem ještě nedávno jela v drogách, volné lásce a nechovala valné sympatie k majoritní společnosti. Když se obrátili, mluvili o Ježíšově revoluci a věřili, že poslední doba je blízko.
Mnozí přilnuli k fundamentalistům a přejali jejich pohledy. Základní zaměření hnutí se točilo kolem spasení skrze zkušenost víry v Ježíše Krista. Byly tu ovšem další prvky, které činily toto hnutí pro laiky těžko uchopitelné - jako např. velký vliv pentekostalismu, glosolalie a učení o křtu Duchem. Přestože hnutí Jesus People nebylo příliš sebevědomé, cítili se jeho členové být součástí probuzení a přirovnávali svou situaci k velkým probuzením osmnáctého století.
Je těžké dohledat úplné začátky tohoto hnutí, protože Jesus People nebyli jednotnou organizací, nýbrž mnoha malými skupinami, často oddělenými velkými vzdálenostmi od ostatních.
Mnozí badatelé pokládají za začátek rok 1967 a otevření prvního pouličního křesťanského centra jménem The Living Room (jižní Kalifornie). Tam prý začalo prvně pronikat evangelium do alternativní kultury mladých.


studium bible a zpěv

Trend alternativně laděných misionářských skupin se rychle šířil. V roce 1971 The National Institute of Health evidoval v USA na tři tisíce komunit a o osmi stech z nich se dalo říci, že nějak spadají pod Jesus People. Přijetím fenoménu žití v komunitách zachytily tyto skupiny určitý proti-establishmentový postoj, který v křesťanské tradici přetrvával pravděpodobně od začátku.
Jaké jsou souvislosti přímého vzniku organizace Jesus People?

Jon Trott, dlouholetý člen, editor časopisu Cornerstone a historik skupiny, sleduje příběh do začátku roku 1971. Jim a Sue Palosaari a Linda Meissner (zakladatelka Jesus People Army ze Seattlu) cestovali po středozápadě a hledali místo, kde by mohli začít se službou. Zjistili, že Milwaukee je pohostinné a uspořádali přes něj manifestační pochod. Po této akci se komunita rozrostla na 25 členů a začali si říkat Jesus People Milwaukee (JPM). Skupina se zaměřila především na lidi ze subkultury. Mládež na drogách, vyvrhele, uprchlíky z domova a homosexuály - prostě všechny, kdo potřebovali Ježíše.
V říjnu 1971 John Wiley Herrin, pastor z jihu (který měl předtím trochu problémy s alkoholem a manželskou věrností) navštívil JPM se svojí ženou a dětmi. Rodina byla zaujata komunitním způsobem soužití a "úplným odevzdáním každého aspektu svého života Ježíši Kristu" a krátce poté se Herrinovi stali součástí skupiny. Do října 1971 JPM dosáhli stovky. O tři měsíce později měla skupina zhruba 200 členů.
Kolem dubna 1972 se JPM rozdělili do několika menších skupin, mj. za účelem evangelizace Evropy. Herrin zformoval skupinu, složenou z kapel Jesus Rock, The Resurrection a třiceti dalších lidí a jali si šířit evangelium. Pojmenovali se Jesus People USA (JPUSA). Brzy se stali středem mediální pozornosti. Dlouhovlastí hippie-evangelisté, kteří hodlali obrátit Spojené státy na víru.
Koncem r. 1971 skupina opustila "základnu" v Milwaukee a cestovala na jih do Gainsvillu, kde organizovala hudební vystoupení pro velké množství studentů na University of Florida v Gainsville. V Gainsvillu se setkali s vlažným zájmem a zjistili, že si je lidé pletou s jinou mediálně známou skupinou s "The Children of God". Poté se přesunuli do Chicaga, kde našli pohostinné ubytování v místní Faith Tabernacle Church.
V tomto bodě vývoje JPUSA jejich samozvaná misie obsahovala školu následování, pouliční evangelizaci a výjezdy s kapelou. Hudba skupiny The Resurrection byla centrem evangelizace teenagerů z Chicaga.
JPUSA zažili první větší problém v r. 1974; když jejich vedoucí, John W. Herrin "něco měl" s mladou ženou z komunity. Během této krize se skupina několik měsíců (neúspěšně) pokoušela vést sama. Situace se vyřešila tím, že se Herrin rozvedl, přestěhoval na západ a opustil službu. Dva diakoni, Glenn Kaiser a Richard Murphy byli zvoleni, aby skupinu vedli jako starší.
Po roce 1975 JPUSA seznali, že potřebují stálé ubytování a po velkém rozvažování koupili dům s šesti byty na Paulina Street. Během této doby JPUSA založili časopis Cornerstone, který se po čase stal celonárodně respektovanou náboženskou tiskovinou. Skupina také potřebovala stabilnější finanční zázemí, než jaké mohlo být zajištěno sbírkami a ustavila několik malých firem.
V r. 1978 se JPUSA sloučila s paralelní černošskou křesťanskou komunitou a usadili se v bývalém hotelu blízko Lake Shore Drive v Chicagu.
Začátkem 80. let se pokusili více sociálně angažovat, dělali snídaně a starali se o bezdomovce. Začínali pořádat větší akce, mezi ně patří i uspořádání Cornerstone Festivalu - je to velký festival typu Woodstocku a opakuje se každoročně.
Koncem osmdesátých let se Chicago nacházelo v bytové krizi a JPUSA se snažili co nejvíce pomoci bezdomovcům. V osmdesátém sedmém se rozdělila skupina na Paulina Street - část získala grant a hypotéku a ve staré továrně na Clinton Avenue vybudovali ubytování pro větší počet bezdomovců.
Ve stejné době JPUSA otevřeli také agenturu Crisis Pregnancy Center, která pracovala přibližně s šedesáti klienty měsíčně. JPUSA se stali díky svým aktivitám známými na veřejnosti, i když stále příležitostně finančně strádali. Jak řekl jejich ekonom: "vždy máme víc plánů než peněz, ale nakonec vždycky nějak vyjdeme". Po osmnácti letech jsou stále na tomtéž místě - a stále bez peněz. JPUSA klade důraz na to, čemu říkají "služba světu". Znamená to, že členové i hosté jsou povzbuzováni, aby se účastnili shromáždění a evangelizací.

(originál článku na http://religiousmovements.lib.virginia.edu/nrms/jpusa.html )
S laskavým svolením autora překladu br. Dejma