Život pražského arcibiskupa a českého primase Miloslava Vlka prošel řadou zvratů. Nynější kardinál pracoval jako dělník, působil na venkovských farách. Ač vzděláním historik, archivář a teolog, byl z politických důvodů nucen živit se jako myč oken. Nyní je již 16 let nejvyšším představitelem katolické církve v Česku, předloni se podílel na volbě nového papeže. Nositel řady čestných doktorátů a státních vyznamenání oslaví ve čtvrtek 17. května pětasedmdesátiny.  U příležitosti jeho jubilea mu prezident Václav Klaus předá Čestnou plaketu prezidenta republiky.

 Jako každý katolický biskup musel i Vlk podle církevního práva požádat při dosažení 75 let o možnost odejít na odpočinek. Přislíbil, že s odpovědí papeže seznámí veřejnost v sobotu, kdy se koná v 10.30 hodin v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.děkovná mše. O Vlkově nástupci se zatím jen spekuluje. Podle redaktora Lidových novin Boba Fliedra jsou horkými kandidáty mezi biskupy Dominik Duka z Hradce Králové a Jan Graubner z Olomouce, František Lobkowicz - ostravsko-opavský biskup, František Radkovský - plzeňský biskup, Karel Herbst, Václav Malý - oba pražští pomocní biskupové, mezi duchovními prozatím bez biskupského svěcení pak generální vikář pražské arcidiecéze Michael Slavík a kněz a teolog Václav Wolf. Zdroj ČTK se domnívá, že pro tak významný úřad, jakým je pražský arcibiskupský stolec, budou upřednostněni spíše muži s praxí, tedy některý z biskupů. (Tyto spekulace byly však kardinálem odmítnuty a pro některé jmenováné kandidáty jsou pak spíše důvodem pro zasmání.  Jedno jméno kandidáta má ve své hlavě i v Čechách mediálně nejznámější kněz Tomáš Halík. -  pozn. red.)

Spekulace však ještě mohou být předčasné. Kardinál  ještě neví, zda papež přijme jeho demisi. "Demisi jsem podal 19. dubna a čekám na odpověď," řekl Miloslav Vlk ČTK. Na stanovisku z Vatikánu záleží, jaké priority si bude moci stanovit do příštích let. "Může nastat, že papež řekne, abych ještě dva tři roky zůstal," uvedl možnost, o které se v církevních kruzích hovoří jako o pravděpodobnější. Pak by se soustředil v čele pražské arcidiecéze na svolání synody, na pokračující duchovní obnovu farností a na stavbu kostelů kolem metropole - na sídlištích, kde podle něj chybějí.

Za stavbu nového Komunitního centra Matky Terezy, které bude slavnostně otevřeno v sobotu 26. května 2007 se významně zasadil kardinál Vlk. (slavnost začína v 9:30 v ulici U Modré školy nedaleko stanice metra C Háje).

Druhá alternativa by kardinálu Vlkovi umožnila věnovat se víc psaní. "Jestliže mi papež dovolí odejít do důchodu, pak by se rozvinuly víc privátní úkoly, které mám v hlavě," řekl. Rád by napsal přinejmenším dvě knihy: jednu o svém životě za komunismu, kdy působil v malých farnostech na jihu Čech a kdy nakonec při ztrátě tehdy potřebného státního souhlasu k výkonu služby duchovního skončil jako myč oken. "Bylo by zajímavé dokázat, jak Státní bezpečnost jednala s člověkem, který se neschoval a chtěl stát rovně," poznamenal.

Druhá kniha by zřejmě shrnula období po roce 1990. Uplynulých sedmnáct let vývoje vztahů státu a katolické církve, v nichž byl jako vysoký hodnostář významným aktérem, nazývá kardinál Miloslav Vlk dramatickou dobou. Cílů se podle něj ještě nedosáhlo, ale vinu za tento stav nechce nikomu připisovat. "Je to otázka dvou partnerů, nezáleží to na jednom. Dluh tady je jako nedostatek, že se něčeho nedosáhlo, aniž bychom ale označovali jednu stranu za tu, která to způsobila nebo zavinila," uvedl kardinál. O zklamání nehovoří.

 Vlkovi připadla brzy po listopadu 1989 nesnadná úloha převést katolickou církev do nových společenských podmínek. Již v únoru 1990 ho papež jmenoval českobudějovickým biskupem a v březnu 1991 se stal nástupcem respektovaného kardinála Františka Tomáška v čele pražského arcibiskupství. Vlk, známý tehdy spíše jen v církevních a disidentských kruzích, si později také získal výrazné renomé.

V uplynulých letech se Vlk jako nejvyšší představitel římskokatolické církve v Česku zasloužil zejména o ekumenickou spolupráci českých křesťanských církví, v roce 1993 stanul v čele komise zabývající se dílem a osobností Jana Husa. Přispěl tak k tomu, že tehdejší papež Jan Pavel II. v roce 1999 vyjádřil lítost nad Husovou smrtí a přiznal mu místo mezi reformátory církve.

Nevyhýbal se ani pro církev bolestnému tématu spolupráce některých katolických kněží s někdejší komunistickou Státní bezpečností. Letos v únoru navrhl vytvoření expertní skupiny, jež má podle něj ukázat obraz pronásledování církve za komunismu a na tomto pozadí posoudit spolupráci kněží s komunistickou tajnou policií.

Asi největším dluhem dosavadní Vlkovy éry v čele arcibiskupství zůstane skutečnost, že vztah státu a církve není ani po více než sedmnácti letech od listopadu 1989 dořešen, a to ani v rovině narovnání majetkových křivd způsobených komunistickým režimem, ani mezistátní smlouvou s Vatikánem. Jednou z nejvýraznějších kauz, které zatěžují vzájemné vztahy církve a státu je také stále nedořešený spor o vlastnictví katedrály svatého Víta na Pražském hradě. Nejvyšší představitel katolické církve v Česku v poslední době nešetřil na poměrně ostrých prohlášeních. V březnu například v jednom z rozhlasových pořadů uvedl, že zkušenosti s Václavem Klausem jako premiérem i jako prezidentem nejsou podle něj příliš pozitivní. Klausovi již dříve vyčetl, že podepsal církevní novelu, která podle církve obsahuje pasáže předtím zrušené Ústavním soudem.

Spor o katedrálu je po letech opět na začátku

Dluh vidí i v neuzavřených jednáních se státem - není smlouva s Vatikánem, není dořešeno vyrovnání majetkových křivd minulosti, není stanoven model budoucího financování církví. "To je ale otázka dvou partnerů. Nezáleží to na jednom," hájí se Miloslav Vlk před výtkami některých novinářů, že se za jeho vedení katolické církvi nepodařilo dosáhnout těchto cílů.

Táhly se i další problémy, které bylo nutné řešit - takzvaná podzemní církev s tajně vysvěcenými kněžími, nežádoucí směřování teologické fakulty, kněží - spolupracovníci s StB. Zároveň však Vlk zdůraznil, že při detailním pohledu je s radostí a nadějí vidět i mnohé, co se přes všechno podařilo - zejména postupné aktivní zapojování laiků do práce církve a projekty komunitních center, kdy fary přestávají být jen bytem faráře, ale stávají se "domem pro farnost".

Kardinál Vlk se vyhýbá slovu zklamání jako příliš povrchnímu hodnocení uplynulých let, i když zejména ve vztahu se státem se podle něj moc daleko nepokročilo. "Když jsme se dívali v roce 1990 do budoucna, byli jsme trochu naivní a mysleli jsme si, že svoboda sama, která přišla, je motorem a že hodně změní. Zatím šel vývoj jinak, než jsme si představovali," připouští.

Foto:archív Magazínu ChristNet.eu a stránky pražského arcibiskupství.