Pro katolickou církev je to událost o které se již dlouho spekulovalo: Stará latinská liturgie smí být opět oficiálně používána. Dokument, kterým papež Benedikt XVI. z “vlastního popudu“ (latinsky “motu proprio“) tuto starou liturgii povoluje užívat celé církvi, byl představen ve Vatikánu ve středu odpoledne asi 30 biskupům z celého světa  kardinálem státním sekretářem Tarsiciem Bertonem.  Na konci setkání, při němž byl přítomným vedle tohoto dokumentu představen i vysvětlující doprovodný dopis, přišel mezi biskupy i papež a setrval s nimi  v asi hodinovém rozhovoru. Papežské Motu proprio má jen 3 stránky, ale přesto představuje epochální změnu ve slavení katolické mše. Doprovodný dopis pak má 4 stránky.

Všechny okolnosti zveřejnění poukazují na to, že papežovi velmi záleží na tom, aby biskupové tento dokument „při zvláštním aktu kolegiální vstřícnosti“ přijali od něj samotného. „Zveřejnění dokumentu, který je doprovázen dlouhým osobním dopisem biskupům, se předpokládá během několika dní, kdy dokument bude zaslán všem biskupům, s pokynem, že okamžitě vstupuje v platnost,“ stojí ve vatikánské tiskové zprávě.  Jak včera informoval deník Die Welt, mělo by to být 7. července.

V doprovodném dopise se výslovně lpí na jednotě římského ritu. Tento ritus se však od nynějška bude dělit na řádný a mimořádný, a oba se mají nadále vzájemně obohacovat, informoval server kath.net.

Ritus, neboli obřad, je tradicí a zákonem usměrněná forma liturgie. Rity v římskokatolické církvi dělíme na západní a východní. Ve skupině západních, kromě nejrozšířenějšího obřadu římského, (celkem málo rozšířeného mozarabského a galského), velmi významné místo zaujímá ritus ambroziánský, který se používá, až na menší výjimky, na celém území arcidiecéze milánské, která je svojí rozlohou největší na světě. Na tomto teritoriu se rovněž výlučně mluví o tzv. „ambroziánské (katolické) církvi“, což neznamená nějakou nezávislou církevní strukturu, nýbrž je označením pro římskokatolickou církev v Lombardii. Zajimavé je, že i ambroziánský ritus má svůj starý "Trident" o který však není podle kněze Petra Živného, působícího již dvacet let v Miláně, velký zájem.

Řádným ritem podle obřadu římského bude i nadále nový ritus, který zavedl v roce 1969 papež Pavel VI. Jako mimořádná forma je od nynějška volně povolen také latinský ritus, jenž je zachycen v oficiálním Missale romanum papeže Jana XXIII.  z roku 1962 a jehož hlavní rysy byly stanoveny Tridentským koncilem (1545-1563).

Přestože Tzv. Tridentská mše nikdy paušálně nebyla zakázána, papež Pavel VI. zavedl nový misál (NOM) a bylo ponecháno na rozhodnutí příslušných místních biskupů, kde a kterému knězi dovolí sloužit mši podle starého (tzv. Tridentského) misálu (tzv. indulty). Většina biskupů ovšem indulty důsledně odmítala, ale M. Lefebvre naopak zcela odmítl nový misál s odůvodněním, že jde o ritus nakažený protestantskou herezí. Nedovolenými biskupskými svěceními provedenými M. Lefebverem se tradicionalisté zorganizovaní v Bratrstvu sv. Pia X. odloučili od Římskokatolické církve.

Indultů přibylo za Jana Pavla II. po vydání stanoviska Kongregace pro nauku víry (tehdy vedené dnešním papežem), podle kterého je vhodné starší ritus udržovat vedle nového, ovšem s tím, že rozhodování bylo ponecháno místním biskupům, kteří měli nadále rozhodovat podle místní situace, v jakém rozsahu má být tzv. Tridentský ritus udržován. Čeští a moravští biskupové i poté indulty odmítali s odůvodněním, že by tím byli přiliš podporováni lefebvrističtí křesťané, kteří se od církve prakticky oddělili, přesto je napřiklad v Praze možné navštěvovat bohoslužbu podle starého ritu v kostele Na Karlově.

Nový dokument papeže Benedikta XVI. však přináší významnou změnu v tom, že od nynějška toto rozhodnutí padá na úrovni farnosti. Biskup do záležitosti vstupuje jen tehdy, pokud se kněz a farníci nedohodnou.

Podle kritiků je zrovnoprávnění Tridentské mše krokem zpět v čase. Jiní naopak rozhodnutí Benedikta XVI. vítají, protože „stará mše“ má  být podle nich  „mystičtější“. Otázkou je, jak velký bude zájem o slavení v tomto ritu a veřme, že nový papežův dokument přispěje k větší pluraritě v Řimskokatolické církvi. Papežová politika "decentralizace" může - podle některých náznaků - papeže v budoucnu vést třeba i k uvolnění pravidel pro slavení liturgie křesťany z tzv. podzemní církve nebo jiných drobných skupin ("basis") , které představují v církvi další pluraritní proudy liturgických tradic, jak bylo na začatku církve běžné. O tom svědčí i některé odlišné a povolené rity, které se dochovaly až dodnes (amboziánský).

Podle Die Welt, kath.net, Katholiek Nederland a Rádia Vatikán a příspěvku diskutujících na portálu ChristNet.eu zpracoval Jan Uhlíř a Jan Kirschner.

K článku bylo založeno diskuzní forum. Redakce upozorňuje zejména na příspěvek Hany Grombířikové, které dobře vystihují původní úmysl autora a dále na příspěvek Jaroslava Štemberka, který uvádí na pravou míru některé nepřesnosti, které byly v článku obsažené a dodatečné opravené (doplněno 29.6.ve 21:20).

Související komentář Radia Vatikán