Matka  Tereza, která se dočká svatořečení možná už koncem  tohoto  roku, prožívala posledních bezmála 40 let svého života hlubokou  krizi  víry. Píše o tom italský deník La Repubblica, který  cituje z dosud  neznámé korespondence této albánské řádové  sestry
. 
"Bůh není Bohem a já žiji  na prahu prázdnoty. Tyto a podobné  výroky, jako vystřižené  z deníku ateisty, by stěží někdo čekal od ženy, která  byla  pro mnohé živoucí světicí," míní deník. Náboženská krize  u ní propukla  okolo roku 1949, tedy zhruba v době, kdy se začala  starat o bezmocné a nemocné v  Kalkatě. Mimořádná žena,  které přezdívali Svatá bezdomovců, se například v roku  1979  svěřila v dopise knězi Van Der Peetovi, že ji v "Boží blízkosti  obklopuje  jenom ticho a mlčení". "Dívám se, ale nevidím,  naslouchám, ale neslyším.  Pohybuji v modlitbě jazykem, ale  neříkám žádná slova," napsala jen několik týdnů  před  udělením Nobelovy ceny míru.

Podle deníku  se její vnitřní život výrazně lišil od obrazu  neochvějně  věřící a vyrovnané osobnosti. Svědčí o tom sbírka asi 40  dopisů,  které Matka Tereza ve své poslední vůli nařídila  zničit. Jenomže k tomu nedošlo  a svědectví o jejích vnitřních  "temnotách" a "úzkostech" nyní vycházejí knižně.  Knihu Matka  Tereza: Buď mým světlem, připravil k vydání její blízký  přítel, kněz  Brian Kolodiejchuk. Písemnou pozůstalost zakladatelky  Řádu milosrdenství ovšem  nezpracoval jako přitěžující  okolnost, nýbrž právě naopak - jako pádný argument  pro její  svatořečení. "Dopisy ukazují jinou, neznámou tvář Matky Terezy,  která  dokázala sloužit bližním navzdory hlubokému osobnímu  utrpení. Jde o akt zcela  mimořádného duchovního heroismu,  o duchovní rozměr, kterému ještě ani nedokážeme  plně rozumět,"  řekl kněz deníku. "Žila jako skutečná světice, a milióny  věřících  ji tak už nyní vnímají," reagoval na vydání  knihy předseda Bengálské katolické  společnosti Euguen Gonsalves.

"Skutečná Matka Tereza byla žena, která měla na  začátku své cesty  silný náboženský prožitek a řadu vidění,  avšak po zbývajících 40 let bloudila v  temnotách a pochybnosti  ji neopustily až do samé smrti," napsal v recenzi  populární  římský deník Il  Messaggero. Podle listu přitom  její vnitřní problémy  začaly nedlouho poté, co se ze dne na den rozhodla opustit  prestižní  postavení středoškolské učitelky na St. Mary´s High School  v Kalkatě a  začít práci v nejchudších čtvrtích, kde pomáhala  potřebným a sdílela s nimi  otřesnou chudobu. Deník připomíná,  že obdobnými "ataky tmy" trpěla v průběhu  staletí řada  výrazných náboženských osobností. Po její smrti tehdejší  papež Jan  Pavel II. zvláštním výnosem zahájil ještě před  uplynutím pěti let obsáhlé  řízení, předcházející prohlášení  za svatou.

"Cítím, že Bůh o mě nestojí,  a často si myslím, že ani  neexistuje," píše rodačka ze Skopje  v dopisech, které po její smrti v roce 1997  ve věku 87 let  shromáždili katoličtí hodnostáři. Matka Tereza, vlastním  jménem  Agnes Gondža Bojadžiuová, byla před zveřejněním  deníků a dopisů známá pouze  výroky, že "dvacet čtyři  hodiny denně slouží Ježíši" a že "je perem v božím  kalamáři,  které vede Jeho ruka". Nyní mohou číst překvapení věřící  například  přiznání z roku 1958: "Můj úsměv je jen zástěrkou  skrývající mnohé smutky a  trýzně. Protože se však stále  usmívám, lidé si myslí, že mé srdce přetéká vírou,  nadějí  a láskou a odráží mé hluboké spojení s Bohem. Kdyby tak znali  pravdu..."  Jinde přiznává, že "necítí Boží blízkost ani  v srdci, ani při eucharistii".  "Zavržení trpí v pekle za to,  že se odvážili žít bez Boha. Já tohle utrpení znám  z vlastní  zkušenosti," přiznala se vší upřímností tato výjimečná  žena, od jejíž  smrti uplyne 5. září deset let.

Rostislav Matulík je spolupracovníkem Českého rozhlasu 6 (www.rozhlas.cz/cro6)

Foto archiv