Při naslouchání a meditaci Božího slova se tajemně setkáváme s osobní přítomností Boha, vcházíme do nové reality života, nasloucháme slovům, které nám pomáhají vyjít z každodenních starostí, utišit mysl, uzdravit srdce, načerpat energii pravého života. Evangelium této neděle v latinském ritu poukazuje na zázračnou moc slova, na sílu víry, na zázračnou moc vnitřního i vnějšího – tělesného – uzdravení.

Ježíš se nachází v oblasti mezi Galilejí a Samařím. Když přicházel k jedné vesnici, přišlo mu vstříc deset malomocných. Potkat blízko obydlených míst tyto nevyléčitelně nemocné, které bychom dnes mohli přirovnat k nemocným AIDS, bylo v Ježíšově době velmi snadné. Malomocní, jak jim nařizoval zákon, si udržovali vzdálenost od lidí a volali k Ježíši: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Prostá modlitba, se kterou se na Ježíše obraceli všichni chudí, nemocní či žebrající, se stala zdrojem krásné tradice východního křesťanství, tradice psycho-somatické modlitby zvané „Ježíšova modlitba“ nebo „Modlitba srdce“. Rytmické opakování této modlitby koordinované s vlastním dechem či tlukotem srdce pomáhalo mnichům soustředit svou mysl na setkání s Bohem, na uzdravení a proměnu svého „já“.

Na rozdíl od tvrdé společnosti se Ježíš prosebné modlitbě malomocných nijak nevyhýbá, setkává se s nimi osobně a dokonce s malomocnými hovoří. Nakonec je pošle se slovy: „Jděte a ukažte se kněžím!“ Nevyléčí je tedy hned, jako to již několikrát učinil v jiných případech, ale posílá je ke kněžím. Žádá od nich akt víry v jeho slovo. Deset malomocných ihned uposlechne a směřují ke kněžím. Evangelium vypráví, že již během cesty byli uzdraveni. Zřejmě si sami všimli, jak jsou uzdravováni.

Evangelista v příběhu popisuje uzdravení nejen těchto malomocných, ale ukazuje na etapy každého uzdravení – a můžeme říci i každého obrácení. Obrácení srdce, uzdravení mysli i těla se zrodí z volání, z modlitby deseti malomocných. Uzdravení má počátek v rozpoznání vlastní nemoci a potřeby pomoci, ochrany a opory, potřeby obrátit svůj vnitřní zrak k Někomu, komu můžeme důvěřovat, kdo má moc nás uzdravit, k moci Božího slova. Na tento dar uzdravení před výsledky medicíny trochu pozapomínáme, přesto má Boží slovo stejnou moc jako v době Ježíšově.

Jakmile text evangelia zmínil, že všech deset malomocných bylo uzdraveno, dodává, že jen jeden se vrátil a „velikým hlasem velebil Boha“. A když se přiblížil k Ježíši, padl tváří k jeho nohám a děkoval mu. Ostatních devět snad pokládalo uzdravení za věc samozřejmou, jelikož jsou synové Abraháma, místní lidé dodržující správně náboženské zvyklosti. Desátý – nemocný samaritán, cizinec, imigrant, běženec - cítí uzdravení jako milost, jako nezasloužený dar, který vyžaduje obrácení v lásce, jako nezasloužený dar, který může být darován každému z nás. Stačí jen dobře naslouchat Božímu slovu, svěřit svůj život Ježíši a řídit podle něho své kroky.

Autor je odborný asistent spirituální teologie KTF UK: osobní web: www.carolus.cz