Vnitřní osvobození Zachea

Ježíš vstupuje do Jericha, jednoho z nejstarších měst světa, které bylo kvetoucí oázou uprostřed pouště a díky brodům u Jordánu také důležitou celnicí. V tomto městě žil také člověk jménem Zacheus. Evangelium o Zacheovi podává zprávu, že byl celník, tedy podnikatel, jenž dostal od veřejné autority – magistrátu města - pověření kontrolovat výběr daní. Mezi lidmi nebyl příliš oblíbený i z důvodu, že mu jeho práce vynášela velké sumy peněz, a to ne vždy metodami příliš čistými.

Zacheus byl možná člověk velmi úplatný a zaplétal se též pravděpodobně do „mafiánských“ vztahů při výběrech daní. Zřejmě neměl ani moc přátel, druhých se kvůli nevalné pověsti raději stranil, vyhýbal se jim a izoloval se. Se svým životem přestával být spokojený a pod maskou tvrdosti se skrývalo srdce toužící po změně, po jiném životě, životě čestnějším a šťastnějším, více přátelštějším.

Není proto podivné, že chtěl v nadšeném davu uvidět Ježíše, který právě procházel městem. Jistě již slyšel o Ježíšových slovech a činech, které proměňovaly mnohé. Možná v setkání s Ježíšem viděl poslední možnost ke změně. Protože měl malou postavu, nemohl Ježíše kvůli zástupu zahlédnout. Malá Zacheova postava symbolizuje celý jeho vnitřní život plný komplexů méněcennosti, kalkulů a vypočítavosti ve vztazích, která ho již natolik skličovala, že strašně moc toužil opustit sebestředný život.

Zacheus proto nechce, aby mu dav zabraňoval vidět Ježíše, aby mu malost jeho světa nedovolovala pohlédnout ven, směrem k Bohu a bližnímu. Po vzoru Zachea, když chceme spatřit Ježíše, nestačí se jen postavit na nohy a zůstat, kde jsme. Zacheus musel běžet napřed, vyjít mimo zástup a vylézt na strom. Zacheus vystoupil ze zástupu svých myšlenek a starostí, které ho dělaly otrokem svého malého já. Existuje tedy zástup v srdci každého člověka, ze kterého je potřeba vyjít, abychom se setkali s Ježíšem. A strom, na který musíme vylézt, může představovat kamaráda či kamarádku, kněze, křesťanské společenství, může to být individuální či společná reflexe, slavení liturgie, momenty ztišení, naslouchání a meditace.

Když Ježíš procházel, pohledl vzhůru a uviděl Zachea. Ihned mu řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ Představme si údiv a rozpaky Zachea, který konečně potkal přítele, jenž jeho touhy bere vážně, jenž jím neopovrhuje a nevysmívá se mu. Vždyť i dav začal reptat, že si Ježíš vybral zrovna jeho, člověka hříšného. Zacheus „rychle slezl a s radostí jej přijal“. Zacheus spěchá, aby žil lépe, spěchá, aby se rozšířilo štěstí, spěchá, aby prohlédl, spěchá, aby byl vnitřně svobodným, spěchá, aby začal pomáhat slabým a chudým.

Po té co se setkal s Ježíšem, vnitřně se změnil, osvobodil se od svého malého já, od svých komplexů, a řekl: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým.“ Jedná realisticky, protože neříká: „dávám všechno,“ ale „polovinu svého jmění“. Určuje míru ze svého času, kterou chce věnovat chudým a kterou Ježíš respektuje. Každý člověk jako Zacheus může nalézt konkrétní míru, kterou bude zachovávat, tedy konkrétní čas, který bude věnovat ne sobě a svým zájmům, ale druhým, těm nejpotřebnějším, chudým, slabým a nemocným. Tímto způsobem může do života každého člověka vejít spása, jako se to stalo i Zacheovi.