Katolický týdeník číslo 48 z 27. listopadu 2007 přinesl na straně 2 ve výrazné úpravě informaci o dopise, jímž se kněz a řeholník František Jindřich Holeček omlouvá za svoji spolupráci s komunistickou Státní bezpečností. Kdyby se takto měli omlouvat všichni příslušníci duchovního stavu a veřejně činní laici, kteří sloužili StB, vyžadovalo by to ovšem zvláštní tlustou přílohu Katolického týdeníku; Františku Jindřichu Holečkovi se tedy dostává i v případě jeho omluvy jakéhosi zvláštního privilegia. A čtenář se nemůže nezeptat proč. (Vždyť zprávě o tom, že jeden estébák napsal omluvu, je věnována na straně 2 dvojnásobná plocha ve srovnání s informací o prvním Celostátním setkání všech, kteří se starají o seniorská společenství v Česku; a článek o Holečkovi je nadto umístěn do optického středu stránky.)

Především je ale zarmucující datum, kdy Holečkova omluva vychází. Vždyť zpráva o tom, že do Říma v 80. letech nepřijel jako věřící katolický emigrant, nýbrž jako nevěřící marxistický agent, byla zveřejněna již před více než rokem, začátkem října roku 2006. Po třináct měsíců se Jindřich Holeček odmítal k obviněním jakkoli vyjádřit, jen (a velmi agresivně) slovy útočil na ty, kdo informace o něm zveřejnili a komentovali. Domníval se, že řeč se vede a voda teče a že celou kauzu nejlépe ustojí, když o ní bude mlčet; lidé mezitím zapomenou... (A to, co teď píšu, není spekulace, to vím přímo od lidí, jimž to zhruba před rokem sám František Jindřich Holeček řekl.) Nyní se tedy ukázalo, že kauza jen tak snadno nevyhasne, proto zkušený manipulátor Holeček změnil strategii a na světlo vyplavala omluva: nedůstojná, přeslazená, hýřící velikými slovy, ale obcházející závažné skutečnosti, nic nevysvětlující; plná polopravd. Je evidentní, že nebýt nedávného televizního filmu Černí a černější a následných veřejných diskusí, žádná Holečkova veřejná omluva by nikdy nevznikla; jak se máme tedy na takovou omluvu dívat?

František Jindřich Holeček se zmiňuje o svém „obrácení“ – to ovšem nastalo, až když StB přestala existovat. Věrohodnější by zajisté bylo, kdyby se agent obrátil předtím a kdyby (jako svatý apoštol Pavel) nesl při svém obrácení riziko. Takto se nemůžeme ubránit dojmu, že po rozpadu komunistického systému si kdosi prostě jen hledal nové možnosti kariéry. To opět nejsou spekulace, ale výsledek velice smutného poznání, jak František Jindřich Holeček působil po svém vysvěcení; stále se totiž choval jako estébák, jen vůči jiným držitelům moci. Pronásledoval ty, jež pokládat za své nepřátele, vtíral se těm, od kterých si sliboval prospěch. Bylo známo, že si shromažďuje kompromitující materiály na biskupy s tím, „že se to může hodit“. A co způsob, jakým v minulých volbách do Poslanecké sněmovny podpořil velmi problematického kandidáta ODS? Nechal se v řeholním oděvu zobrazit na stranických předvolebních letácích s přímou výzvou k věřícím volit právě tohoto politika; to je ukázka, že politický klerikalismus je možný i v 21. století. A sledovat z bezprostřední blízkosti Holečkův „kissing up“ vůči knížeti Hansi Adamovi z Liechtensteinu by vydalo na samostatnou studii: byla to vysoká škola servility a podbízivosti... Daly by se uvádět další a mnohem otřesnější momenty v jeho chování, včetně výhrůžek fyzickým násilím, ale už dost. Činnost kněze Františka Jindřicha Holečka jsem jako novinář a katolík sledoval řadu let, nalézal jsem v ní touhu po slávě a vlivu, plody opravdového obrácení však nikoliv.

Ani v nyní zveřejněné „omluvě“ si Holeček nepřipouští, co vlastně spáchal; zmiňuje své „špatné skutky, kterými nyní církev trpí“. To prozrazuje, že nelituje ani tak někdejších estébáckých skutků – těmi přece církev trpěla, a nemálo, když se jich dopouštěl, ne nyní. Ukazuje, že lituje spíše jen jejich prozrazení...

Páter František Jindřich Holeček píše i o své generální zpovědi někdy „dávno“. O tom nevíme nic; nemůžeme vědět, z čeho se vyzpovídal a co třeba zamlčel. Nevíme, co přiznal a co zatajil svému světiteli. O proměněném smýšlení by nás měl přesvědčit skutky, zatím se tak neděje. Měl by se přestat stavět do světla reflektorů a do pozornosti davů a hrát si na trpitele a na ublíženého, a místo toho konat své pokání v tichu a v skrytosti. Měl by pochopit, že opravdovost obrácení se bude měřit i tím, zda bude či nebude usilovat o návrat do pozic, které zastával v minulém desetiletí, kdy veřejnosti lhal. Pokud by měl něco napsat, tak snad jen otevřené a upřímné svědectví o metodách StB, které poznal zevnitř, a jmenovitou omluvu konkrétním lidem, kterým způsobil utrpení.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názor autora

K tématu naši čtenáři založili diskusní fórum

Omluvu P. Holečka najdete zde

Článek původně vyšel na webu www.sklenenykostel.net.  Převzato s laskavým souhlasem autora.