Není to zdaleka jediný případ, kdy Hospodin promluvil ke svému služebníkovi ve spánku a on pak změnil celý svůj život nebo odložil své názory. Apoštol Petr odkládá židovské zvyky, Samuel se stává Božím služebníkem. Když čteme tato místa, nemohou se nám nevybavit dvě otázky. Prvně, jakou měli jistotu, že to, co se jim zdá, je slovo Boží a ne výplod choré mysli či myšlenka Satana. Odpověď je jednoduchá - vůbec žádnou. Jediné, o co se opírali, byla jejich víra. Druhou otázkou je, jak bychom se v podobných situacích zachovali sami. Zde si myslím, že je odpověď snad ještě znepokojivější než ta první - většina z nás buď řekneme, že nevíme, protože nás nic podobného nepotkalo, nebo sklopíme zrak a připustíme, že jsme byli "nevěřícími Tomáši". Ani jedna odpověď, jak vnitřně tušíme, není správná.

Ilustrace: Christian Winkler

To betlémští pastýři zas tolik neriskovali, neboť to nejhorší, co je mohlo potkat, byla noční procházka. Ale jsme my sami ochotni vyrazit na cestu do neznáma s vidinou nejistého zisku? Prvním bodem našich úvah na vánoční téma tak musí být otázka o naší víře, ochotě riskovat a o její samotné existenci. Naše víra se velice často mění ve filosofii – akceptování jisté morálky, přistoupení na nějaké ontologické koncepce, ale nic víc. Víra je buď živá, nebo není vůbec.

Druhá věc, která mě při pohledu na jesličky v šeru kostela (a stále ještě bez Ježíška) napadá, je touha znát důvod ,proč se narodil, a proč právě takhle. Bývalý prezident Antonín Zápotocký v jednom ze svých projevů na vánoce (záměrně s malým v) říká, že je to obraz buržoazní církve, která chce mít lid chudý a hloupý – když mohli žít Josef s Marií ve chlévě, tak proč byste nemohli vy, hlásá církev svým věřícím.

Tento přístup mě však neuspokojuje. Svatý Augustin píše v knize o Obci boží zajímavou větu: „Pane, mohl sis vybrat mnoho způsobů jak spasit svět, ale tys zvolil právě kříž.“ Někteří kněží rádi říkají, že klíčem k pochopení Vánoc je kříž. Nemyslím si, že by to nebyla pravda, vždyť i sám svatý Bonaventura tvrdil, že knihovnou jeho srdce je kříž. Pán Ježíš se narodil proto, aby vykoupil svůj lid, aby svou smrtí přemohl smrt a hřích a otevřel nám bránu k věčnosti. Tato úvaha je sice dobrá, ale při pohledu na kostelní jesličky snad příliš obecná a univerzální.

Francouzský jezuita De Chardin mluvil o tom, že Bůh posvětil hmotu tím, že se z hmoty narodil ve fyzickém těle. Proto můžeme mluvit o spiritualitě stvoření, Boží prozřetelnosti a moudrosti v přírodě. A nejen to, i my jsme byli posvěceni, a proto patříme k těm, kteří mohou být vykoupeni. V mystice hmoty pak nacházíme smysl a význam Jeho narození.

Jiný přístup představuje Origenes, který píše o tom, že Bůh začal žvatlat se svými dětmi. Tím, že se ponížil na naši úroveň, nám umožnil s ním mluvit. Tím, že žil náš život a podobal se nám ve všem kromě hříchu, není již Bohem vzdáleným, ale milujícím a blízkým, znajícím bolest, strach i utrpení (!).