Začátek žalmu 22 citoval Ježíš na kříži. Proto je v křesťanské tradici asi nejzávažnější ze starozákonních statí. V celém žalmu jde o modlitbu Opuštěného. Ten tu říká: Jsem opuštěný, a to i od Boha (v.2-3), lidé se mi posmívají (v.8-9), právě proto, že jsem se na tebe, Bože, spolehl (v.9). Jsem obklíčen zlovolnými (v.17-18), pomoz mi (v.20), vytrhni mne (v.21), vysvoboď mne (v.22). Pak přichází zářez v dění, veliký obrat, proměna, vyjádřená pouze koncem celého žalmu a zde předjatá jediným slovem: Odpověděl jsi mi (konec v.22).

Člověk v bídě, osamocený a ztrápený, to není jen Kristus na kříži, to jsou dodnes mnozí lidé, kteří prožívají něco podobného. Takový člověk prožívá svou osamocenost jako veliké břemeno a říká si: Všichni jsou proti mně, nikdo není se mnou, i Bůh se zdá být daleko. Ti nepříliš moudří se ptají po příčině: Proč? Udělal jsem něco horšího, než ti druzí? Je to proto, že se na mě Bůh rozhněval? Nebo to má všecko ještě nějakou jinou příčinu, třeba mé určení, můj osud?

Ti moudřejší vědí, že je to bezvýchodné, když se zapleteme do luštění příčin a důvodů. A proto se - stejně jako Ježíš na kříži - ptají po smyslu a cíli toho, v čem se ocitli. Ptát se po posledním smyslu života a všeho trápení v něm, ptát se po posledním smyslu smrti a všeho, čím se nám přibližuje, to je - jak uvidíme - nadějná a smysluplná otázka. Nemělo by nám příliš vadit, že v žalmu je tato poslední otázka předkládána v barvitých a drsných obrazech, blízkých starověkému člověku: Jsem jako červ a ne člověk, obklíčili mne jako psi kořist, rvou mne jako lev, počítám své kosti. Některé z těchto žalmových obrazů najdeme přímo v evangeliích při líčení velikonočních událostí: Diváci pod křížem se mu posmívají: Uvalil svou věc na Hospodina, ať jej tedy Bůh vytrhne! A žoldnéři losují o jeho oděv. Dobře to vystihují křesťanští vykladači, když zdůrazňují, že Ježíš tu nese hřích a bídu nás všech, vstupuje do naší situace a je nejblíž právě těm, kdo jsou docela na dně. Těm, jejichž trápení a úzkost se proměnila do jediné velké otázky po Bohu. Odpoví? Jak?

Už odpověděl, říká evangelium. Ale docela jinak, než to lidé čekali a než to mnozí čekáme dodnes. My čekáme, že nám to Bůh vysvětlí, a to takovým způsobem, abychom byli jednou provždy zbaveni svých úzkostí, strachů a vnitřních zápasů, že nám dodá definici, kterou se jednou provždy tohoto posledního smyslu zmocníme a budeme ho mít v hrsti. Popřípadě jej budeme moci ve svrchované sebejistotě blahosklonně přidělovat ostatním kolem. A ono to tak není. Bůh odpovídá událostí, zásahem, skutkem, z něhož jeho odpověď musíme znovu a znovu ve víře odečítat a znovu a znovu ve víře předávat ostatním. A touto poslední Boží odpovědí je Kristovo vzkříšení. Stalo se něco nepochopitelného a neuchopitelného v předmětné a přírodovědné rovině. Bůh v Kristu sestoupil nejen do našeho utrpení, nýbrž i do naší smrti a přemohl ji. Ne zvenku, jak bychom si asi přáli, čekali a možná i trochu chápali, ale zevnitř. Uvnitř ve smrti. Na sobě samém. Jakoby se do našeho světa - říkám to jen velmi nedokonalým obrazem - prolomila nová dimenze, nový rozměr, nový věk.

A my tu stojíme, oslněni světlem shůry, koktáme Boží chvalozpěv a říkáme si se žalmistou to, co stojí jako poslední slovo za celým žalmem 22: "to učinil On" - Bůh sám. Dveře smrtícího žaláře jsou otevřeny. Stačí vyjít. To jest - odvážit se a vyjít, jako Izrael z Egypta, jako ztrápená a ustaraná duše z hrobu svých úzkostí a hrůz. Všecko to Bohu odevzdat - starosti i - ty naše mnohé marné - radosti, úzkosti i zmatek, vše, co nás svírá a deptá. Kristovo vítězství je Boží odpověď na vše, co nás drtí. - Učme se ji v pokoře přijímat i artikulovat, dávat dál. V podstatě je to jednoduché. Znamená to dávat dál lásku, která nás nese, tak, aby nesla i ty druhé.

Jan Heller zemřel včera 15. ledna 2008. Text kázání byl publikován v roce 2003 v časopise Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Praze Horních Počernicích, kde byl Jan Heller dlouhodobě doma v křesťanské obci. Foto: Webové stránky Evangelické teologické fakulty.

Profesor Heller byl častým hostem rozhlasového pořadu Ranní slovo. Záznamy pořadů jsou k dispozici na internetu.

Životopis Jana Hellera.