Konfucius v Knize hovorů (1:2) píše: Mistr You řekl: "Úcta k rodičům a starším je kořenem lidskosti." Klasifikace "starší" zcela určitě znamená letitější a v jistém smyslu i bohatší na zkušenosti. V případě mého učitele a později i kolegy Jana Hellera je Konfuciova věta pravdivá se zřetelem k obsahu léty získané erudice ve starozákonní biblické vědě, jíž celoživotně nabyl. Jsem si jist, že časem dojde k několikeré reflexi Hellerovy vědecké pozůstalosti ve vědeckých grémiích, na niž je teď ještě příliš brzy, proto zde jen chci v několika odstavcích a pohledech vyjádřit svou úctu k zemřelému, s nímž jsem v proměnách časů a kvality vztahu ušel mezi lety 1982-2007 dobré čtvrtstoletí.

1. Farář (1982-1990). Často byl hostem mého tehdy domovského sboru ČCE v Pískové ul. v Praze 4. a často kázal v neděli večer v kostele Martina ve Zdi v Praze 1. Jeho kázání byly sondy do reálií biblického člověka a jeho zápasu, z něhož extrahoval zvěst čisté biblické teologie. Téměř všechny měly společného jmenovatele: zápasící člověk je zachráněn slitovným Bohem - jedinou jistotou v nezajištěném světě. Téměř vždy se jeho homilie podobaly přednášce na biblické téma v kursu laických kazetelů, ale v široké škále interpretací byl mezi evangelickými kazateli jedinečný.

2. Učitel (1990-2001). Má léta studií na ETF UK byla zejména první tři roky téměř výlučně soustředěna jen na biblistiku, religionistiku a filozofii. Jan Heller byl mistr prvních dvou disciplín a třetí (společně s dialektickou teologií Karla Bartha) si účelově vypomáhal. Navštěvoval jsem skoro všechno, co učil, a mohu říct, že pro první léta starozákonní formace to byl on, kdo mě posunul k biblistice coby profesnímu zaměření. A tak se stalo, že jsem i já v roce 1992 odjel studovat do Basileje, kde on studoval před čtyřiceti pěti lety, a jako on pobýval v Theologisches alumneum, kdysi spravovaném prof. Oscarem Cullmanem, u něhož já jsem v roce 1993-4 bydlel. Hellerova přímá vazba na mou další biblickou formaci skončila rokem 1994 (ovlivnili mě jiní biblisté), ale nepřímá vazba pokračovala až do mého nástupu na Teologickou fakultu v Českých Budějovicích.

3. Vědec. Hellerův přínos pro českou biblickou vědu a religionistiku je vysoký a v každém ohledu dokládá bohaté spektrum jeho badatelského zájmu. Já sám nejvíce hodnotím jeho knihy Starověká náboženství (1988) a Výkladový slovník biblických jmen (2003). Jeho knihy, které vycházely po roce 1989 byly až na několik výjimek poznámky k přednáškám nebo homilie a nemohly soupeřit s překladovou literaturou autorů z Německa, Izraele a USA.

4. Člověk. Prof. Heller byl na fakultě v době mého studia vnímán jako hodný a laskavý dědoušek, jenž neváhá flexibilně spojit vědu a pastoraci. V mnohém ohledu byl jeho pastorační přednes vědy přetíženým nebo demotivovaným studentům velkou oporou na nepříjemné cestě reflexe víry a zbavování pubertálních výkladů teologické pravdy pomocí kritického a analytického zacházení s Božím Slovem. Pokud jsem měl možnost slyšet sdílení i mladších studentů obou teologických fakult, Evangelické a Katolické, Heller svůj pastoračně - vědecký styl vnesl s velkým ohlasem i mezi ně.

Závěrem chci již jen dodat, že starozákonní biblista Jan Heller je velkou inspirací pro každého, kdo se s velkou vášní a existenciálním zaujetím zabývá biblickou vědou. Nahraditelný je každý, ale ne každý je Janem Hellerem. Pokoj tobě, kolego!

(Autor je biblista a křesťan římsko-katolického vyznání).

Pohřeb Jana Hellera se bude konat v sobotu 26.1. ve 14 hod. v evangelickém kostele u Salvátora ( Salvátorská 1, Praha 1 - Staré Město).