Známý spisovatel Michal Viewegh uvedl vaši poslední knihu Vzdáleným nablízku v anketě Lidových novin jako Nejlepší knihu ruku 2007. Zároveň v  nedávném rozhovoru pro Radiožurnál připustil, že díky této knize se u něj něco změnilo s jeho dosavadním dogmatickým ateismem a po první čtenářské zkušenosti s vaší knihou u něj došlo k posunům v náhledu na tyto věci. Máte více podobných ohlasů na vaše knihy, v nichž se snažíte „oslovit Zachee“?

Ano, těch ohlasů mám opravdu mnoho. Nevede mne to k nafoukanosti: jsem vděčný Bohu za to, že mi dopřál „na stará kolena“ postavit do jeho služby dary, kterými mne obdařil. Letos připravuji ke křtu 66 dospělých katechumenů a pro určitou část z nich byly právě tyhle knížky tím, co je přivedlo ke Kristu a k církvi. Těch, pro které je tento styl přemýšlení o víře klíčem, který jim odemyká bránu k pokladům víry, kterou dosud pohrdali nebo od níž se na dlouho vzdálili, opravdu není málo. Těší mne, že v několika klášteřích – u nás i v Polsku – se z těch knížek předčítá při obědě v refektáři. Nedávno mi psal jeden z polských arcibiskupů, velký kancléř katolické univerzity, že dává mé knížky jako „povinnou četbu“ svým kněžím a seminaristům, aby se naučili, jak oslovit duchovně hledající a lidi, kteří mají určité obtíže se plně zařadit do struktur tradiční religiozity – a těch už i v Polsku valem přibývá. A kněží se nutně potřebují naučit jazyk, kterým s nimi mohou komunikovat.

Na druhé straně já osobně jsem měl jako klasické dítě církve při četbě vaší poslední knihy jisté problémy, možná podvědomé, protože se v ní odvažujete jít až na samou hranici ortodoxie i ortopraxe. I Michal Viewegh řekl, že jsou tam věty „ze středověkého pohledu v podstatě rouhavé“. Co vám dává odvahu jít až na tuto samotnou hranici víry a nevěry? Nemáte obavu, že ji někdy příliš snadno překročíte?

Jsem pevně přesvědčen, že tohle území „na hraně“, „na ostří nože“ mi Pán Bůh svěřil jako mou nejvlastnější „farnost“ a že ode mne chce, abych tady pracoval a šel stále víc do hloubky. Jinak bych neměl odvahu se tam pouštět. Ale už Lactantius řekl: Bez statečnosti jsou všechny ctnosti jako vdovy. Nevím, nakolik je Michal Viewegh obeznámen se středověkou teologií – já hodně čerpám z klasiků, od Augustina a patristiky přes velikány středověké i barokní mystiky; právě tam najde člověk navyklý na plochý novotomismus 19. století spoustu překvapivě odvážných myšlenek. Já všechny své knížky píšu jako formu modlitby a meditace, v tichu poustevny, před vystavenou Eucharistií, někdy doslova v kleče – proč by mne Bůh, když ho upřímně a úpěnlivě tam denně při liturgii prosím, aby svým Duchem vedl moje myšlenky a slova, měl nechat padnout a utopit se v nějakých bažinách bludů? Proč by neměl vyslyšet ty, kteří se za mě modlí?

Zůstaňme ještě u Michala Viewegha. Po zvolení Václava Klause jste napsal své známé prohlášení, velmi kritické k jeho osobě. Jak se díváte zpětně na minulých pět „báječných let s Klausem“ (Viewegh)?

Klaus už po mnoho let – léta jeho prezidentování nevyjímaje - nepřinesl ani jedinou vlastní pozitivní myšlenku, žije jen z neustálého napadání a vymýšlení si nových a nových „nepřátel lidstva“ . Ničím mne nepřekvapil, snad jen tou úporností a absurditou některých svých fóbií – EU je pro něj „něco jako RVHP“ , ekologové horší než komunisté apod. To je přesný opak toho, čím by měl prezident být – měl by sjednocovat, ne rozdělovat, učit úctě k těm, kteří mají odlišné názory a ne je stále dehonestovat, v cizině by měl prezentovat to nejlepší z myšlenkové kultury své země, a ne své problematické a extrémistické soukromé názory. Nejhorší je to, jak je jeho arogantní styl nakažlivý: když mi píše nějaký příznivec Václava Klause (nejraději mailem a anonymně), nikdy nedokáže klidně vyložit své protinázory, vždycky ze mne musí napřed udělat darebáka, nadávat mi a podsouvat mi kdovíjaké špinavé motivy. Asi si nedovedou představit, že člověk, který s nimi nesouhlasí, může být slušný a čestný a říkat věci, které říká, prostě proto, protože je o tom upřímně přesvědčen. Nevšimnou si, že já kritizuji názory a jednání Klause, ale nespílám mu jako člověku – on dělá to, o čem je on asi upřímně přesvědčen, že je to pro tuto zemi dobré. Já jsem zas přesvědčen, že se mýlí, že to pro naší zemi dobré není. Když udělá něco, s čím mohu souhlasit (což byl např. postoj k zákonu o registrovaném partnerství nebo kritický postoj k válce v Iráku), veřejně ho podpořím. Ale toho bylo hodně málo!

V otevřeném dopise Celostátnímu výboru KDU-ČSL jste napsal, že jeho podpora Václavu Klausovi je tragickým omylem a vyzýváte KDU-ČSL ke zdůraznění svobody volitele. Proč je to tak "tragický omyl"?

To je už dnes patrné: totálně si rozeštvali řady svých členů a příznivců. Asi definitivně přišli o ten nejzajímavější voličský segment: mladé vzdělané lidi středopravé orientace (to je podle mého názoru např. velká část dnešních vysokoškoláků), pro něž jsou nepřijatelní KSČM, ČSSD i ODS, kteří dřív volili některou ze stran čtyřkoalice a teď stále častěji KDU jako „relativně nejmenší zlo“. Ti se částečně přesunou k Zeleným a částečně nebudou volit vůbec. Pohněvali si hlavní proud lidovců, hlásící se k odkazu Josefa Luxe – ti Klause nikdy v lásce neměli. Naklonili si snad tu část katolíků, kteří  smýšlí způsobem blízkým polskému fundamentalisticko-populistickému Rádiu Maria, lidi, které vyděsil lživými argumenty pan Ucháč – ale to je vymírající skupina, kterou u nás celkem nikdo nebere vážně. A pak to byl, domnívám se, tah zejména těch politiků, kteří už nevěří v budoucnost vlastní strany a pošilhávají po manévru, podobném tomu, jímž kdysi neslavně skončila KDS – nějaký typ manželství s ODS.

Naproti tomu prezident Hnutí pro život Radim Ucháč vyzval v otevřeném dopise lidovecké senátory Petra Pitharta a Josefa Vaculíka, kteří veřejně vyjádřili podporu Janu Švejnarovi, aby volili Václava Klause, protože ten má v etických otázkách jasnější a přijatelnější postoje než Jan Švejnar (otázka zavedení euthanasie, adopce dětí homosexuálními páry). Jak se díváte na tyto námitky?

Jsem přesvědčen, že pan Ucháč se tím dopustil trestného činu pomluvy. Vypustil do veřejnosti vyloženě lživou informaci o tom, že prof. Švejnar by umožnil úmyslné zabíjení těžce nemocných lidí , i když se prof. Švejnar několikrát jasně vyjádřil proti euthanasii. Také hrubě zkreslil jeho ostatní názory. Způsobil tím opravdu mnoho zla: uvedl v omyl řadu politiků KDU, kteří svůj postoj k prezidentské volbě zdůvodňují především touto dezinformací. Ublížil i mně osobně: např. známý brněnský pravoslavný kněz Libor Halík mne na základě této lživé informace veřejně na vašich stránkách (na veřejné diskuzní části portálu - pozn.red.) zrazuji Krista, když podporuji Švejnara.“ Pokud se Radim Ucháč veřejně neomluví za svá nactiutrhání a lži, bude nejen na něm, ale bohužel i na hnutí, které reprezentuje a v jehož jménu promluvil, lpět velká morální skvrna – takhle se zachoval člověk, který chce bojovat za katolickou morálku a burcovat mravní svědomí veřejnosti!

Druhou část rozhovoru uveřejníme do týdne.Tomáš Halík se zde mj. vyjádří k otevřené podpoře opata Michaela Pojezdného prezidentu Klausovi.