V současném světě je třeba dát přednost kooperaci a dialogu

Církve považuji za důležitou součást občanské společnosti. Samozřejmě mají plné právo se v pluralitní společnosti vyslovovat k veřejným věcem a jejich hlas si zaslouží úctu a pozornost. Nesouhlasím s názorem, že monopol ve veřejném prostoru mají mít pouze politické strany a nepovažuji církve za „cosi jako spolek zahrádkářů“.

V Evropě existují v zásadě dva modely vztahu státu a církví, tzv. laický stát a kooperativní model. Jaké řešení upřednostňujete vy?

V současném světě je třeba dát přednost kooperaci a dialogu. Ve svobodné demokratické společnosti nepřipadá v úvahu jak model „jednoty trůnu a oltáře”, tak model vytěsnění církví z veřejného života, jaký praktikoval komunistický režim. Inspirující je např. americký model oddělení státu a církve, který (na rozdíl od modelu prosazování ateistické ideologie) umožňuje církvím plné uplatnění v rámci občanské společnosti a plnou svobodu věřících i nevěřících při vzájemné toleranci.

Křesťanské sociální učení - např. v sociálních encyklikách Jana Pavla II. - zdůrazňuje, že tržní hospodářství musí být spojeno se "sociální ekologií" a sociální odpovědností; Václav Klaus a neoliberálové hlásají "trh bez přívlastku" a spoléhají na "neviditelnou ruku trhu". Jaké je vaše stanovisko, ke kterému z obou postojů máte blíž?

Ano, jeden z hlavních rozdílů mezi mou a Klausovou vizí hospodářství a politiky je můj důraz na sociální a ekologickou odpovědnost jakožto důležitý rozměr tržní ekonomiky. „Tržní hospodářství bez přívlastků“ považuji za zastaralý model. V tom jsem rozhodně blízký modelu sociálně-tržního hospodářství, který je blízký soudobému křesťanskému sociálnímu myšlení.

Vyjádřil jste se, že jste sice nevyrostl v křesťanském prostředí, ale naučil jste se - zejména v USA - úctě k náboženství. Jaké jsou vaše osobní zkušenosti s věřícími lidmi?

Mezi mými blízkými spolupracovníky a osobními přáteli je řada hluboce věřících lidí, vážím si jich a cítím se jim blízko.

V křesťanských kruzích vzbudila velký zájem polemika ohledně vašich názorů na euthanasii a adopci dětí homosexuálními páry. V nedávném prohlášení Hnutí pro život se tvrdí, že byste "umožnil zabíjení těžce nemocných lidí" a že prosazujete adopci dětí homosexuálními páry. Na to reagoval Tomáš Halík otevřeným dopisem, v němž zdůraznil, že jste proti euthanasii a onu možnost adopce jste zmínil jen jako otázku k diskusi, nikoliv jako své osobní stanovisko. Kdo má pravdu? Jaký je váš skutečný postoj k těmto otázkám?

Zde mohu opakovat pouze to, co jsem už několikrát vyjádřil, naposled v odpovědi panu Ucháčovi:

- Jsem proti euthanasii. Rozhodně bych nesouhlasil s uzákoněním euthanasie ve smyslu úmyslného usmrcení nemocného. Jinou věcí je právo na odmítnutí léčby – pokud je mi známo, i oficiální církevní stanovisko tvrdí, že používání nadstandardních prostředků, které může v praxi často až hraničit s týráním pacienta, nemůže být pacientovi vnucováno.

- Pokud se týká adopcí dětí homosexuálními páry: Jsem si plně vědom hodnoty a nezastupitelné role klasické rodiny a rozhodně bych neschválil žádný zákon ve věci adopcí, který by dříve neprošel důkladnou veřejnou celospolečenskou diskusí, v níž by se vyjádřili odborníci různých oborů (včetně teologů a církví), kde by byly objektivně zváženy zkušenosti z ostatních zemí. Jistě bych zvláště v tak citlivých otázkách neprosazoval stanovisko, které bych nejprve důkladně neprodiskutoval s kompetentními lidmi. Nepovažuji se totiž za odborníka ve všech oborech. 

V nedávném rozhlasovém rozhovoru jste řekl, že určitá míra náboženskosti je v každém Američanovi. Platí to také pro vás?

Jistěže pobyt v Americe mne naučil přinejmenším velkému respektu k náboženství. Nepovažuji se už, jako jsem se považoval v mládí, za ateistu, nýbrž za agnostika – člověka, který ví, že racionální poznání má své hranice, že často v oněch posledních otázkách stojíme před velikým tajemstvím a že cestu k tomuto tajemství si musíme stále hledat. Ani já na této cestě jistě nejsem u konce. 

A na závěr: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?

Je pro mne přinejmenším mužem, který výrazně změnil dějiny a kulturu lidstva, vložil do ní hodnoty, bez nichž si už naší civilizaci nedokážeme představit a které mají trvalou platnost.

Otázky připravili JU a TH