Liturgie je plná symbolů, stává se tajemnou a nejasnou proč je jich potřeba?

Vede nás k tomu to, čemu Otcové říkali Andělská liturgie – tedy stálé vědomí Boha.Jaký je tedy význam těchto symbolů?

Chléb pochází ze země a je plodem lidské práce. Člověk nese Bohu dar, který od něj nejen přijal, ale také přetvořil, dal mu novou formu a smysl. Je současně základní složkou naší potravy. Stejně tak je chléb eucharistický nepostradatelným pokrmem pro našeho ducha. Kristu si vybral chléb, protože právě on je symbolem těžkosti, námahy a následků hříchů, aby ho mohl změnit na znamení lásky, radosti, naděje a vykoupení.

Víno Lisování hroznů, jejich drcení je symbol utrpení a smrti. Stejně jako hrozny umírají, aby mohlo vzniknout dokonalejší víno, umřel Kristus, aby mohl dát našemu životu věčnou hodnotu. Je také nápojem královským a božským, je tedy předobrazem nebeské hostiny, na které máme všichni během mše svaté podíl. Tak jako chléb ukazuje také na lidskou činnost, která je nutná ke spáse. Pseudo – Makárius píše, že lidská činnost na díle spásy je podobná práci zemědělce, ten orá, zasévá, zalévá své pole – to je činnost člověka, který chce být spasen, Boží milost je pak déšť, vhodné klimatické podmínky, schopnost semen růst. Bez nich bychom nikdy nepřinesli plody, stejně však, jako kdybychom se nesnažili, bude naše úroda duchovního života mizerná.

Voda je od počátku lidské existence symbol života, neboť bez ní je jen poušť. Proto se také stala symbolem Ducha svatého, neboť i on dává život. Je symbolem křtu, zrození k novému životu. Používá se jak při samotném obřadu, kde je neofyta poléván vodou, nebo sestupuje do vody, tak také v kropenkách na připomenutí této svátosti. Je znamením také odpuštění, smytí hříchů. Kněz se tedy před umytím rukou modlí tuto modlitbu: „Smyj země Bože mou nepravost, a očisti mě od mého hříchu.“ Stejně se máme modlit i my, aby naše modlitba vycházela z čistého srdce a my mohli vrůstat do Boží Trojce.

Sůl se používala ke dvěma účelů. Jednak k zakonzervování potravin, aby se nezkazily. Proto je obrazem toho, že se máme „zakonzervovat“ proti všemu hříchu. Také se užívala jako ochrana proti zlým démonům. Křesťané tento obraz a učinili z něj symbol boje proti Satanovi a jiným duchům zlým. Někdy se ještě uvádí význam desinfekční, pak by sůl byla také obrazem bolestné a postupné očisty od hříchů a nedokonalostí.

Kadidlo – „Má modlitba ať vstoupá k Tobě, Bože, jako vůně kadidla.“ Je tedy symbolem modlitby, která směřuje k Otci a našimi ústy k Němu, protože kadidlo je právě odznakem moci a slávy. V neposlední řadě kadidlový dým značí tajemství, ve kterém přebývá Bůh, je obrazem mraku na hoře Sión, kde Bůh zjevil své slovo Mojžíšovi.

Olej sloužil k pomazání na krále či proroka. Je symbolem Božího vyvolení ke službě, ale také symbolem posvěcení toho, kdo je pomazán. Každý člověk je ve svátosti biřmování pomazán na kněze proroka a krále. Pravoslavní dodávají, že se stává Kristem, tím, kdo je pomazán ke službě Bohu, kdo odložil svou vůli a nechává se vést Duchem svatým. Olejem je mazán také třeba oltář apod., aby se ukázala jeho vyčleněnost jen pro službu Bohu. Proto také na oltář nikdy neodkládáme nepotřebné knihy, předměty, klíče, brýle apod., neboť je to místo Boží, na kterém si Mojžíš musel zout opánky.

Oheň je symbolem přítomnosti a činnosti Ducha svatého, který nás očišťuje, posvěcuje, naplňuje láskou, volá spolu s námi „Abba“ k Otci, dává účinnost naším modlitbám, je znamením Boží přítomnosti v liturgii.

Mnoho autorů křesťanského Východu píše, že člověk dostává často větší dary, než o jaké prosí. Důvodem je to, že Duch volá spolu s námi k Otci a jeho hlas téměř dokonale prosby nás. To je důvodem účinnosti naších modliteb.

Oheň nám tedy připomíná tu skutečnost, že jestliže je církev mystickým tělem Kristovým, pak je Duch svatý jeho krví a svátosti výživou, která dává život. Bez přítomnosti Ducha tedy není žádná modlitba účinná, stává se jen zbytečným odříkáváním textů.

Staří východní autoři si kladli otázku, zda je liturgie, které jsme účastni jen několikrát do roka, skutečně středem našeho duchovního života. Pokud by tomu opravdu tak bylo, museli bychom být liturgii přítomni stále, za předpokladu, že bychom chtěli vést kvalitní duchovní život.

Co je to andělská liturgie?

Současně si byli také vědomi toho, že člověk musí pracovat, starat se o bližní, modlit se soukromou modlitbu, spát či jíst. Liturgii lze vnímat v rovině obecné služby Bohu. Cokoli uděláme pro Pána, je součástí nebeské liturgie, které se stáváme přítomni. Pojem „andělská liturgie“ potom vyjadřuje stav člověka stále vnímajícího a myslícího na Boha. Je to činnost člověka, kterou má spolu s anděly účast (spolu s anděly) na nebeské liturgii spolu s trojjedinným Bohem.

Jaký je význam ohně v liturgii?

Nyní budeme přemýšlet a rozvažovat nad symboly přírodními. Příroda je stejně jako člověk součást Božího stvořitelského díla, odnepaměti nás obklopovala, tvořila a stále tvoří naše přirozené prostředí, proto celá řada těchto symbolů pochází právě z ní. I sám Kristus mluvil často v podobenstvích, protože si byl vědom toho, že člověk nemůže Boha pochopit, dokonale vstoupit do jeho tajemství. Možno vidět však jako v zrcadle – tak také působí liturgie symbolů. Skrze jednoduché předměty a znamení, si uvědomujeme skutečnosti, které bychom jinak chápali jen obtížně, nebo vůbec.