Ve středu 19. března 2008 proběhne před Velvyslanectvím Čínské lidové republiky v Praze již druhé protestní shromáždění v souvislosti s nejnovějšími událostmi v Tibetu. Akce začíná v 18:00 hodin. Svolavatelem demonstrace jsou občanská sdružení Lungta, M.O.S.T., Potala, Namasté Nepál společně s Amnesty International ČR a Olympic Watch.

Pokojné demonstrace, které v Tibetu propukly 10. března 2008, přerostly v reakci na represivní zásah čínských orgánů v násilné protesty, při nichž, podle dostupných informací tibetské exilové vlády, zemřelo již nejméně 80 Tibeťanů.

Čínská vláda v obavě před únikem svědeckých informací z centra dění vykázala z Tibetu zahraniční novináře a média, uzavřela inkriminované oblasti, omezila komunikaci prostřednictvím mobilních telefonů a internetu a uvalila informační embargo na veškeré informace týkající se aktuální situace nejen v hlavním městě Tibetu Lhase, ale i na dalších územích obývaných Tibeťany, jak v rámci tak mimo Tibetské autonomní území, kam se v posledních dnech přesunula ohniska nepokojů.

Vláda České republiky na svém jednání dne 17. března 2008 vydala prohlášení, v němž mimo jiné vyzývá vládu ČLR, aby umožnila svobodný přístup k objektivním informacím o současném dění v Tibetu. Za nezbytný krok ze strany Číny přitom označila umožnění vstupu na území Tibetu zástupcům nezávislých médií a zrušení cenzury na informace.

Ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg k situaci uvedl: „S hlubokým znepokojením sledujeme zprávy o aktuálním vývoji v Tibetu, který si vyžádal řadu zraněných a obětí na životech. Odsuzujeme násilí na pokojných a neozbrojených demonstrantech, kteří chtějí svobodně vyjádřit svůj názor. Řešení silou vede pouze k dalšímu zhoršení situace, proto vyzýváme k maximální zdrženlivosti“.

K současným nepokojům došlo u příležitosti 49. výročí tibetského povstání proti čínské okupaci Tibetu. Agresivní protitibetská komunistická politika Číňanů po vpádu do Tibetu v roce 1950 nakonec vedla k lidovému povstání, které vypuklo ve Lhase 10. března 1959.

Povstání bylo krvavě potlačeno a dalajlama byl donucen opustit Tibet a uchýlit se do indického exilu. Bilance „úspěchů“ čínské invaze, nejrůznějších celostátních kampaní, pracovních a ideologických programů a „kulturní revoluce“ je dostatečně známá: 80 000 mrtvých během vojenského vpádu a v důsledku zásahu proti povstání v roce 1959. Přes milion Tibeťanů zemřelo ve věznicích, pracovních táborech nebo při hladomoru. Neustávající exodus Tibeťanů do exilu dosahuje již 120 000 uprchlíků. Z více než 6000 klášterů, chrámů a svatyní, v nichž žilo téměř 600 000 mnichů a mnišek, zůstalo pouhých třináct. Mniši a mnišky byli z klášterů vyhnáni, cenná umělecká díla vypleněna a rozprodána. Komunistická totalitní moc krutě omezila základní práva Tibeťanů na svobodu vyjadřování, užívání mateřského jazyka, pohybu, náboženství. Státní populační politika nutí tibetské ženy k násilným potratům a sterilizacím. Svévolné zatýkání, represe, mučení, zastrašování a věznění se staly součástí každodenního života Tibeťanů v jejich vlastní zemi.

První stadium okupace mělo převážně vojenský, strategický a represivní charakter. Tibet byl přeměněn v gigantickou vojenskou základnu a čínskou přítomnost v zemi ztělesňovali zejména vojáci a administrativní kádry státní správy. Pohyb obyvatelstva byl přísně střežen a regulován a do Tibetu se nedostal nikdo bez úředního povolení. Od 80. let (po smrti Mao Ce-tunga v roce 1976) došlo i v Tibetu k některým náznakům uvolnění politických poměrů, ale zároveň se prohloubilo ničení země. Vojenskou okupaci země nahradila okupace ekonomická, jejíž důsledky mohou být pro Tibeťany ještě zhoubnější. Největší hrozbu, jíž jsou Tibeťané a jejich jedinečná starobylá kultura vystaveni, představuje státem organizovaný a podporovaný masový příliv čínského civilního obyvatelstva do Tibetu, vedoucí k postupné asimilaci tibetského etnika. Dnes žije v Tibetu vedle 6 milionů Tibeťanů 7,5 milionů Číňanů.

Současná situace v Tibetu je kritická. Kampaň čínských úřadů nazvaná „tvrdý úder“ a s ní spojené „převýchovné“ akce z let 1996 - 2000 stále ještě přetrvávají, i když jen v menším rozsahu. Po útěku Jeho Svatosti karmapy z Tibetu do indického exilu byla kampaň rozšířena na laiky i obyčejné lidi žijící mimo kláštery. Mnoha politickým vězňům byly prodlouženy tresty nebo ztíženy vězeňské podmínky. Nadále je zadržován druhý nejvyšší duchovní představitel Tibetu pančhenlama Gendün Čhökji Ňima, nejmladší vězeň svědomí na světě. I  teroristické útoky na New York se čínské úřady snaží využít ve svůj prospěch tím, že režimu nepohodlné osoby začaly označovat za teroristy. Zatím takto označují muslimské Ujgury, kteří se podobně jako Tibeťané snaží zachovat svoji národní identitu. Je jen otázkou času, kdy čínské úřady takto začnou označovat i tibetské mnichy a mnišky, kteří bojují za práva svého národa a náboženství. První případy již byly zaznamenány právě v tyto dny...


Sestaveno z textů na portálu www.tibinfo.cz a www.vira.cz .Související diskuzní téma.