Seznamka
Zvažoval jsem: „Mám z bohoslužby, na které se kleká před biskupem odejít?“. Na bohoslužbě byla má žena a přátelé, a tak se mi nechtělo odcházet. Na druhou stranu s tím, co dělo, jsem se nechtěl smířit. Moc nechybělo, abych přistoupil k biskupovi během bohoslužby a řekl mu, že se mi nelíbí, že před ním lidé klekají. Neudělal jsem to. „Co dál? Jak se s tím vyrovnám dnes a jak příště? Co jednoduše na další bohoslužbu, kde se bude klekat před biskupem nejít?“
„Co mám dělat, nebo nedělat nic?“ „A co jít za biskupem a říct mu to po bohoslužbě?“ Cítím, že není správné, abych se biskupovi vyhýbal, ale abych mu řekl, co jsem viděl a poprosil ho o změnu. Po bohoslužbě jsem šel za biskupem do sakristie. „Pane biskupe, prosím Vás, nenechávejte před sebou lidi klekat.“ - „Ale lidé neklekají přede mnou, ale před eucharistií“ – „Ale já jsem viděl ministranty s konvičkami, jak klekají před Vámi.“ – „V katolické církvi přece nikdo nekleká před člověkem.“ – „Já jsem to viděl.“ – „No klekají, protože je to praktické.“ – „Klekání je přece úcta, kterou vzdáváme Bohu.“ Odcházel jsem a biskup se za mnou ještě obrátil „Je to praktické. Podívejte, kdybych Vám chtěl zavázat tkaničku u bot, taky bych si klekl.“
Vzpomínám si, jak babylonský král nechal židy klekat před modlou. Kdo byl věrný Bohu Abraháma, Izáka a Jákoba a nepoklekl, byl zabit. Proč si tedy neklekli? Vždyť šlo o život. Co by se jim stalo? – Židé zůstali Bohu věrní a on je zachránil z otroctví.
V tomto článku píši o klekání. Mohl bych zde psát o zajímavých lidech, se kterými jsme se na Velehradě setkali. O tom jsme se ženou napsali jiný článek. Teď jsem se snažil napsat o tom, s čím nesouhlasím a přál bych si změnu. Kdybych mlčel, jak bych si mohl něco přát.
K článku si čtenáři založili diskuzní forum.
