Cestou na benefiční golfový Zibi cup v areálu pod Kunětickou horou jsem trochu bloudil po úzkých vesnických silničkách v okolí Pardubic. Když jsem však dojel na konec vesničky Dříteč, otevřel se náhle zcela jiný svět. Mohutná třípatrová stavba luxusní restaurace a sportovního zázemí, před ní dvě velká parkoviště. Na jednom se v tomto zapadlém koutě konala prezentace nejnovějších modelů vozů BMW, včetně nově uvedeného sportovního SUV X6, na druhém parkovišti stála v  řadě asi tak půl druhá stovka aut, jeden luxusní vůz vedle druhého. Zmíněné BMW, mercedesy, audi či porsche, občas chudá octavie. Bylo snadné pochopit, že dealeři BMW v tomto zapadlém koutě mají dost zákazníků. Problém jsem měl trochu s parkováním, protože jsem se poprvé v životě za svůj nablýskaný vůz Škoda Forman 135 Lux trochu styděl a tak jsem ho skromně umístil až zcela v koutě.

Když jsem vystoupal do hučící restaurace, vyšel mi s úsměvem vstříc melírový blonďák v saku a luxusní pruhované košili. „Pěkně vás vítám,“ napřáhl ruku náš věrný čtenář – lanškrounský kněz Zbigniew Czendlik.Nechtěl jsem hlavního organizátora benefičního golfového turnaje příliš zdržovat, a tak jsem se začal rozhlížet po pro mě novém světě.

Švédské stoly s francouzskou kuchyní vypadaly podstatně bohatěji, než moje dosavadní známé maximum při recepci ve vídeňském arcibiskupském paláci při příležitosti jubilejní konference Svazu rakouských katolických žurnalistů, kam jsme byli s kolegou Kirschnerem za ChristNet pozváni vloni. Kolem chodily různé známé osobnosti se světa televize, byznysu a politiky. Všímám si několika známých bankéřů, přichází i Lucie Bílá, objevuje se hejtman Královéhradeckého kraje i radní kraje pardubického. Postupně se začínají vracet z rozlehlého zeleného areálu promočení hráči, mezi nimi i Jiří Bartoška. „Zibi, tu kurvo, my tady celý den kvůli tobě mokneme, a tys tady hezky v suchu,“ přátelský plácne uondaný golfista dokonale oblečeného kněze.

Foto: Pavel Průcha

Za chvíli přichází i biskup Dominik Duka, který pak požehná novému velkému mikrobusu pro postižené děti ze Zbigniewova domovského Lanškrouna. Kmotrou je Lucie Bílá.

Foto: Pavel Průcha

Symbolem adresátů pomoci je postižený malý Lukáš z Lanškrouna, který prožívá svoji hvěznou hodinu v objetí Lucie Bílé a obstoupen politiky a byznysmeny. Paní ředitelka speciální školy pro handicapované děti dává Zibimu sošku anděla.“Nevím, kde andělé žijí, ale vím, že tady jeden mezi námi stojí,“ říká a podává anděla Zibimu.Napadá mě, že je to asi jediný kněz, která sponzoruje své farníky.

Foto: Pavel Průcha

Za chvilku je vše hotovo, kamery a fotoaparáty umlkly.



Rozhlížím se kolem, a v koutě uvidím pokuřovat zpěváka, herce a moderátora Petra Vondráčka. Ochotně přitaká na žádost o rozhovor. „Tak křesťanský magazín, říkáte,“ usmívá se a rychle típá cigaretu, narovná se a zpoza mikiny vyndavá krásný zlatý křížek. Hned je jasné, že bude o čem mluvit.


Co vás přivedlo na Zibi cup?


Petr Vondráček: (S úsměvem) Zibi mě přivedl na tento turnaj... Ale vážně: My se se Zbigniewem známe dva roky, vím že je to bezvadný chlap, který aktivně dělá pro lidi. I tento turnaj má benefiční charakter. Když mě pozval, tak jsem byl velice rád. Měl jsem čas a nic mi nebránilo přijet. Akorát počasí trochu nevyšlo...


Jaký byl výsledek?

Bohužel náš flight, dva chlapi a dvě ženské, jsme byli po dvanácté jamce tak promočení, že horký čaj zvítězil. Tím bych se ale nechtěl chlubit...

Byl byste ochoten zazpívat nějakou křesťanskou píseň, nebo píseň, kde by se vyskytovalo slovo Bůh?

V několika mých písničkách je slovo Bůh. Ne, že bych přímočaře a v prvním plánu propagoval Boha, i když v Něj věřím. Nevím přesně, jak si ho mám představit nebo zhmotnit, ale slovo Bůh a pojem Bůh hraje v mém životě důležitou roli. I v písničkách.

Takže ten křížek, co nosíte na krku, pro vás má význam...

Určitě, určitě, kdybych ho ztratil, tak budu velice smutný. Vím, že to není jediné pojítko k Pánu Bohu, ale je to dárek od mojí babičky k osmnáctinám, takže už ho nosím ... (rychle počítá) čtrnáct let.


V Čechách lidé často říkají: Bůh ano, církev ne. Platí to i pro vás?

No, v některých případech ano. Nedávno jsem zrovna viděl film o zneužívání dětí některými knězi. To je samozřejmě věc, která způsobí, že se na to pak člověk dívá pod jiným úhlem. Miloslav Šimek říkal velice chytrou věc: Na cestě k Bohu nepřebuju prostředníka. Já Boha nespatřuju v tom, že bych byl třeba každou neděli v kostele, i když do kostela občas zajdu. Jsem spíše takový pasivní katolík či křesťan. Pro mě je Bůh jakási mixáž mezi přírodou, mým svědomím, duší a láskou. Co se týče církve, tak když jsem se potkal s kardinálem Vlkem, tak z něj přímo proudí neuvěřitelná pozitivní energie, strašně hezky se s ním povídá, protože je to velmi vzdělaný člověk, chytrý a opravdu mám kolem sebe cosi až svatého. Ale co se mě týče, tak můj Bůh je skutečně můj, můj vlastní.

Fotografie Magazínu ChristNet laskavě poskytl fotograf Pavel Průcha, www.foto-prucha.cz

Zbylé fotografie autor