Vždy, když se blíží konec postní doby, adventu, exercicií nebo něčeho podobného, jímá mě hrůza. „Pane Bože (to je oslovení, ne nadávka),“ říkám (si), „zase jsem to celé prošvihl!“ Během těchto období kolem mne proudí spoustu výzev k tomu, abych právě nyní žil s Bohem mnohem intenzivněji a prožil znovu obnovu. Jenže to jaksi nezvládám. Ještě, že Bůh není vázán na žádná období.

Katolická církev (či spíše Duch svatý v ní) je velmi moudrá, když stanovila průběh církevního roku. Člověk není schopen stále prožívat „zvýšené stavy vědomí a úsilí“, jak by řekl psycholog, které patří k svátkům a slavnostem. Zvýšená pozornost je totiž vyčerpávající a kdyby neskončila, vedla by k destrukci. Proto jsou dána období, kdy má být křesťan více aktivní ve vztahu s Bohem (postní a adventní doba, letnice atd.) a doba, kdy křesťan „odpočívá“ (doba mezidobí).

Je to jako chození s dívkou nebo s chlapcem. Taky s ní(m) nemůžete stále chodit na báječná rande nebo radikálně měnit vztah. Potřebujete i kousek normálního života. Ono vyprchávání nadšení a nekonečné radosti vysvětlují někteří psychologové působením hormonů – endorfinů. V podstatě je to látka, která v nás vyvolává pocit štěstí (ve smyslu nadšení, povznášení se). Jenže jí máme omezené množství. Po té, co se vylije do krevního oběhu, se musí nějakou dobu čekat, než se zase vyprodukuje. Naštěstí, protože endorfiny působí trochu jako droga. Takže člověk, na kterého působí, není schopen řádného uvažování nebo normálního života. Proto jsou zamilovaní tak „bez rozumu“.

Proto (ale nejen proto) nemůžeme s Bohem zažívat stále ony exaktické stavy (zvláštní zkušenosti s tím mají charizmatici). Je tedy moudré, že máme během církevního roku čas na intenzivní i na „obyčejný“ život s Bohem.

Nicméně je dobré, když církev pedagogicky vyzívá křesťany, aby právě nyní, když je ono určité období, se snažili o zlepšení života s Bohem. Ten důraz na obrácení je silnější, když se ozývá jen párkrát do roka, než kdyby byl neustálý. Proto není zas tak důležité, zda se Ježíš narodil v létě nebo v zimě a kdy přesně byl ukřižován. Důležitá je ta výzva.

Na druhou stranu jsem moc šťastný, že Bůh není vázán na tato období. Možnost změny smýšlení a zintenzivnění života je kdykoliv. Bůh vám rád dá svou milost v každém času. Je mu jedno, zda je to o letnicích, o Vánocích nebo 17. září. Důležité je, že se tak stane.

Z vlastí zkušenosti mohu říci, že můj intenzivní život s Bohem začal jednoho úplně obyčejného pátku někdy v únoru. Ty začátky se moc nevázaly na nějaké církevní svátky, kromě Květné neděle a letnic.

Takže i kdybychom prošvihli celé Velikonoce, nic se neděje. Bůh je připraven vždy a můžeme začít kdykoliv. Třebas hned na Velikonoční pondělí. Hlavně co nejdřív.