Seznamka
Článek je zajímavý tím, že přináší mnoho informací, které svědčí ve prospěch postupné evoluce zraku. Již Charles Darwin si při psaní „O původu druhů“ uvědomoval, že vysvětlit evoluci takových orgánu, jako je např. lidské komorové oko, bude nanejvýš obtížné. Myšlenky o nemožnosti postupné evoluce oka se později úspěšně ujal jeden z hlavních obhájců „teorie“ inteligentního designu, Michael Behe.
Tento autor ve své knize „Darwinova černá skříňka“ zavadí pojem tzv. neredukovatelné komplexity, pod čímž rozumí ty biologické procesy a ústrojí, které podle něj nemohly vzniknout postupně ze svých jednodušších ekvivalentů. Michael Behe postupně ve své knize uvádí několik příkladů neredukovatelných komplexit, jako např. koagulační kaskáda, bičík u bakterií a v neposlední řadě také oko. Komorové oko se od publikace „O původu druhů“ změnilo v jakýsi evergreen ve sporech mezi tzv. evolucionisty a tzv. kreacionisty a není tedy náhodou, že na něj často narazíme také u známého popularizátora „vědy“ Richarda Dawkinse, zapřísáhlého ateisty. Pro Beheho je existence neredukovatelných komplexit důkazem Boží existence, a díky tomu, že se ve svém výkladu odvolává zejména na biochemii a její „současnou úroveň poznání“, vyvolává dojem, že se jedná o vědecké důkazy Boží existence.
Už na první pohled bylo zřejmé, že teorie inteligentního designu není v žádném případě vědeckou teorií, jelikož je postavená na vědecky netestovatelné hypotéze existence Boha. Daleko obtížnější však už bylo vysvětlit, jak mohlo vzniknout i ono tolik diskutované oko v rámci evolučních procesů.
Je nutné konstatovat, že biologické vědy a s nimi i evoluční biologie postupují rychle kupředu, a proto otázky, které se dříve zdály neřešitelné, se dnes jeví jako snáze zodpověditelné. To je případ nejen evoluce koagulační kaskády, ale díky českým vědcům i evoluce zraku. Člověk si při čtení takových článků opět musí vzpomenout na sv. Augustina, který tvrdil, že pečlivé pozorování okolního světa nemůže být v rozporu s výkladem Bible. Augustin proto křesťanům radil, aby neprohlašovali svůj nesmyslný výklad okolního přírodního světa za podložený Biblí, a tak se dostávali do trapných situací, ve kterých by ukazovali křesťany jako neznalé věci a vystavovali je tak posměchu (De Genesi ad litteram libri duodecim, Kniha 1, Kapitola 19, Odstavec 39).
Zřejmě se však někteří křesťané nepoučili a nepoučí a budou přírodní vědy nadále zneužívat k obhajobě své víry, nebo jejich výsledky znevažovat, a na druhou stranu se mnozí vědci zřejmě také nepoučili a budou zneužívat exaktní vědy k obhajobě idejí a ideologií, které s nimi nemají nic společného. Obojí je nebezpečné. Věda a víra totiž mají člověka přivést ke stejnému cíli – k Bohu, jedná se pouze o dvě různé strany téže mince a není tedy možné, aby mezi nimi existoval skutečný rozpor. Z tohoto důvodu jsou i dlouholeté spory mezi tzv. kreacionisty a evolucionisty celkem bezpředmětné, jelikož tyto dvě teze - že Bůh stvořil svět a že se tento svět postupně vyvíjí - jsou naprosto kompatibilní.
Na závěr bych si dovolil ocitovat urývek z knihy „Bůh v Ritzu“, kterou napsal Lorenzo Albacete, americký katolický kněz a fyzik z hnutí Comunione e Liberazione: „Má láska k vědě není hrozbou mé víře a ani má víra nebo náboženská zkušenost nejsou hrozbami mému porozumění vědy. Touha mého srdce po poznání a pravdě, racionální a iracionální, mě žene dál na cestě k Nekonečnu, Nekonečnu, které zahrnuje celou realitu.“
Autor je studentem biologie na Masarykově univerzitě v Brně. Biologii studoval i v USA.
K článku bylo založeno diskuzní forum
