Co tě vedlo k tomu, zúčastnit se Světových dnů mládeže v Sydney?

Bylo mi to nabídnuto, chvíli jsem váhala, jet tam sama, nikoho jsem neznala, je to Austrálie, daleko, měla jsem už nějaké plány na prázdniny, ale nakonec jsem si řekla, že to počká a že by to mohlo pomoct mojí víře, aspoň trochu a taky, kdy se podívám znova tak daleko?

O Sydney se říká , že je to největší vesnice na světě. Jak na tebe působila?

Sydney na mě působila, jako milé malé městečko - poté co jsem vystoupila z vlaku jedoucího půl hodiny z místa našeho ubytovaní Strathfieldu. V City jsem změnila názor. Z malého městečka se stalo milé malé velkoměsto, které jsem si okamžitě oblíbila. Samotná poloha přímo na březích moře mi učarovala, stejně jako The Rocks uprostřed mrakodrapů, obchodní ulice a hlavně Harbour Bridge. Tenhle symbol Sydney si budu pamatovat opravdu ze všech stran. Opera House je taky fajn, ale na můj vkus příliš moderní a já na to moderní umění moc nejsem.

Mohla bys nám přiblížit program Světových dnů mládeže?

No pro začátek musím opravdu smeknout před australskými pořadateli, všechno měli do sebemenšího detailu propracované a naplánované, takže se nám tam přebývalo jako v bavlnce. Scházeli jsme se na katecheze v Australian Catholic University - Strathfield Campus.
Katecheze se týkaly tématu Ducha svatého, tedy hlavního tématu Světových dnů mládeže.Po mši a obědě jsme se přesunuli do City na molo Barangaroo, kde se odehrával hlavní program. Proběhla zde zahajovací mše, vítání papeže a koncerty. Závěrečná mše a vigilie se odehrávala na dostihovém závodišti Randwick.



Jana Štěpančíková (vpravo)


Součástí programu byl i festival mladých. Co všechno nabízel?

Já jsem ten festivalem moc nestíhala, protože jsem se v Sydney moc dobře neorientovala, a než jsem se zorientovala, tak skončil. Ale byly tam koncerty, přednášky, diskuze a tak… Každý den jsme měli v plánu dorazit na akci, ale pořád jsme se někde zdržovali, takže než jsme tam dorazili, byl konec. A hlavně jsme jezdili brzy domů. Protože já i kamarádka jsme byly dost nachlazené, a večer bývala zima, takže jsme jely do školy, do tepla. Ale z těch kam, jsme chtěli jet: svědectví Eduarda Verastegui, koncert irské hudby a workshopy flamenga.

Objevily se námitky, že Světové dny mládeže jsou tak hlučné, že se jedná jen o „velký koncert“, který nemá s duchovní obnovou nic společného. Myslíš si, že by se měly křesťané ztišit?

Myslím, že v tom je ta krása mládí - umět se vyjádřit hlasitě, aby to každý slyšel. Copak ono se musí vždycky modlit potichu a v koutku? Setkání mladých je jednou za 2-3 roky, jsou tam lidé z celého světa, každý národ má jinou povahu a radost v Kristu je tou nejkrásnější radostí, a holt mladí lidi to vyjadřují hlukem.

Jak jsi prožívala vigilii - v tu chvíli ti asi nevadilo, že jí nerozumíš....

Pro mě osobně byla vigilie velice niterná záležitost, poprvé za celou tu dlouhou dobu jsem se úplně ztišila, to mi totiž dělá docela dost problém. A i když jsem moc nerozuměla, co se tam dělo a modlila se česky, myslím, že to ve mně dlouho zůstane. Mám pocit, že jsem se utvrdila ve víře, než jsem odjela byla jsem spíš takový ,,chodič.“

Takže si myslíš, že tyto akce plní smysl znovuobjevení Božího slova mezi lidmi?  

Rozhodně myslím,že ano. Mladý a mnohdy nejistý člověk může vidět víru u stejně starých mladých lidí, což může být pro někoho nezvyk. Není zvyklý dívat se na lidi, jak si v dopravním prostředku čtou Bibli. A může to na něj, zpočátku působit fanaticky, jako to působilo na mě, ale když jsem potom tyto lidi poznala, zjistila jsem, že oni mají opravdovou víru, a živě se o ni zajímají.  Člověk se tak od nich naučí dávat najevo motlitbu a radost. Nedělá mi takový problém mluvit o Bohu, a mám pocit, že jsem se utvrdila ve víře. No a taky jsem si našla spoustu nových přátel.

Myslíš, že taková akce pomůže oživit víru v Boha na dýl než po té co opadne euforie? Nebo je lepší jezdit na tato setkání pravidelně ?

Pokud tam člověk opravdu najde hlubší poznání Boha, a upevni se ve své víře,tak se začne třeba i víc angažovat v církvi, už samotná modlitba mu dělá radost, víc pomáhá tovšechno spěje k tomu, aby to nadšení z něj neopadlo.