Není podle mého názoru větší odpovědnosti člověka, než přivedení dítěte na svět a jeho následná výchova. Každé dítě má právo narodit se do spořádaných rodinných poměrů. Tomu odpovídá povinnost muže a ženy vytvořit pro narození dítěte optimální podmínky ještě před jeho početím. Avšak již zde vzniká problém. Sexuální pud je po obživném pudu nejsilnějším. Tak se relativně snadno stává, že dojde k pohlavnímu styku a následnému početí, aniž by pro narození dítěte existovaly alespoň elementární podmínky. Partneři nejsou manžely a sňatek ani neplánovali. Nyní stojí před závažným rozhodnutím, zda v důsledku těhotenství uzavřít manželství či žít jako druh a družka a urychleně alespoň improvizovat podmínky pro narození děcka, což je někdy fakticky nemožné. Jindy se stává, že muž nemá na společném životě a výchově dítěte žádný zájem a těhotnou ženu opustí. Tím ji zpravidla dostane do obtížné situace. V daných případech, tedy když není možné, aby partneři poskytli dítěti alespoň elementární životní podmínky nebo když muž, který ženu do jiného stavu přivedl, ji při zjištění jejího těhotenství opustí, má těhotná žena v raném stadiu těhotenství plné právo za splnění zákonem stanovených podmínek požádat o interrupci.

Další případ může nastat za trvání manželství. O tom, zda manželé budou mít děti a kolik dětí, rozhodují manželé výlučně sami. Pokud dojde v době trvání manželství k neplánovanému těhotenství manželky a manželé se tak dohodnou, má manželka v raném stadiu těhotenství rovněž právo za splnění zákonem stanovených podmínek požádat o interrupci, ať je důvod takového rozhodnutí jakýkoli. Měla by však přihlédnout k rozumnému stanovisku svého manžela.

Pokud dojde k otěhotnění v důsledku znásilnění ženy či ve stavu pod silným vlivem alkoholu či drog či za jiných extrémsních podmínek, právo těhotné ženy v raném stadiu těhotenství za splnění zákonem stanovených podmínek požádat o interrupci snad nikdo nebude rozumně zpochybňovat.

Křesťanské učení chrání život člověka, a to od narození do smrti. Tuto ochranu lze přiměřeně vztáhnout i na zárodek člověka, a to tím více, čím delší je doba těhotenství. Proto lze stěží z hlediska křesťanského učení souhlasit s interrupcí provedenou po uplynutí prvního trimestru těhotenství. Výjimkou je případ, kdy těhotenství vážně ohrožuje zdraví nebo život těhotné ženy. V této situaci má žena plné právo na záchranu svého zdraví a života i za cenu vyjmutí zárodku ze svého těla. Zde je třeba vycházet z toho, že větší hodnotu má živě narozený člověk než zárodek, o němž není nikdy úplně jisté, zda se z něj narodí živý člověk. Diskusní otázkou jsou případy, kdy v době těhotenství vyjde najevo, že zárodek je tak vážně poškozen, že nedojde k živému narození dítěte nebo že dítě bude poškozeno do té míry, že nebude schopné žít lidským životem.

V současné době, kdy je svět přelidněn, by potenciální rodiče měli velmi odpovědně přistupovat k otázce přivedení děcka na svět. Jen takové dítě, které je oběma rodiči chtěné a pro jehož výchovu mají rodiče alespoň elementární předpoklady, má šanci být v životě šťastné. Ze svého okolí vím velmi dobře, co je to syndrom nechtěného dítěte. Nebudu zde citovat odborníky z oblasti psychologie a jiných věd. O tomto fenoménu toho bylo napsáno dost. Promluvím pouze z vlastní zkušenosti. Je velmi smutná. Dítěti, které nepoznalo rodičovskou lásku, ji nelze ničím nahradit. Takové děti jsou odsouzené žít bez lásky, neboť nemohou dát, co nedostaly. Ten, kdo přišel na svět a byl laskavě vychováván v rodině, to opravdu nemůže pochopit, byť by přečetl všechna díla psaná na toto tristní téma. Pro takové děti by snad fakt bylo lépe, kdyby se nebyly narodily. Pokud někdo se domnívá, že zárodek je člověkem, pak z křesťanského hlediska tím ipso facto věří, že při jeho zničení by jakožto člověk měl věčný život. A kde jinde, než v nebi, neboť by to byl mučedník. Věřte tomu nebo ne, ale pozemský život je pro nechtěné děcko zpravidla peklem.


Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora. Autor je doktor teologie a doktor práv.

Poznámka redakce: Pan Salvet zaslal text redakci zhruba před měsícem. Kvůli kontroverznosti textu byl článek vydán s oponenturou lékařky Hany Farné.  

Domníváme se, že je to bolestivé téma a velká většina populace ČR bohužel zastává podobné názory jako pan Salvet a zavěry vyplývající z článku autora jsou z hlediska právního řádu ČR vpodstatě legitimní, proto je to téma, o kterém se má hovořit a diskutovat a předložit i rozumné oponentní argumenty.