Rokem tří papežů je označován rok 1978. V srpnu zemřel papež Pavel VI., jehož v čele římskokatolické církve vystřídal Jan Pavel I. Jeho pontifikát vstoupil do historie jako jeden z nejkratších, protože zemřel po pouhých 33 dnech ve funkci. Před 30 lety, 16. října 1978, byl jeho nástupcem zvolen krakovský kardinál Karol Wojtyla, který přijal jméno Jan Pavel II. Jeho volba i úřadování prolomily mnohá tabu a milníky a papež také velkou měrou přispěl k pádu komunistických režimů v Evropě.

Bylo to podruhé v historii (pozn. redakce: toto není pravda, ve skutečnosti bylo neitalských papežů mnohem více) a poprvé po 455 letech, kdy se papežem stal duchovní neitalského původu. Jan Pavel II. se také stal v 58 letech nejmladším papežem od volby Pia IX., který byl v roce 1846 zvolen v 54 letech. Jan Pavel II., který zemřel v dubnu 2005, se nakonec stal třetím nejdéle sloužícím papežem v téměř dvoutisícileté historii římskokatolické církve a v uplynulém století mu v tomto směru patří první příčka.

Jan Pavel II. se narodil jako Karol Wojtyla 18. května 1920 ve Wadowicích nedaleko Krakova v rodině vojáka. Matka mu zemřela, když mu bylo osm let. Studia filozofické fakulty Jagellonské univerzity v Krakově musel přerušit a za druhé světové války se podílel na záchraně Židů. V roce 1942 začal studovat ilegálně teologii a filozofii a univerzitu absolvoval až v roce 1946. V témže roce byl vysvěcen na kněze. V roce 1963 se stal krakovským arcibiskupem a o čtyři roky později byl jmenován kardinálem.

Volba 264. papeže v historii začala 14. října 1978. Zpočátku byli favorizováni italští kandidáti, kteří se ale ukázali jako neprůchozí. Vlivný vídeňský kardinál Franz König poté strhl pozornost na tehdy málo známého krakovského kardinála Wojtylu, který byl 16. října zvolen. Intronizován byl 22. října 1978.

Zvolení prvního Slovana do čela Vatikánu, který měl zkušenosti s hrůzami nacismu i komunismu, uvítaly desítky milionů věřících v komunistických zemích téměř jako zázrak. Nový papež svým věřícím nezůstal nic dlužný a již od počátku stavěl do čela své zahraničněpolitické agendy otázku dodržování lidských práv. Jeho volba byla jedním z významných momentů pro další politický vývoj v Polsku, kde začala demontáž komunistického systému ve východní Evropě. Jen rok po jeho první návštěvě Polska v roce 1979 se zrodilo hnutí Solidarita, které narušilo mocenský monopol v sovětském bloku a později výrazně přispělo k pádu komunismu.

Papež také například vydal zákaz kolaborantských kněžských sdružení, včetně československého nechvalně proslulého Pacem in terris. Přijetí Michaila Gorbačova ve Vatikánu v prosinci 1989 bylo zase historickým setkáním papeže se šéfem Kremlu.

Jan Pavel II. ale prolomil i další tabu. Jako první papež veřejně uznal historickou diskriminaci židů křesťany; v dubnu 1986 se pomodlil společně s rabínem v hlavní římské synagoze. Během poutní cesty po Svaté zemi v roce 2000 vyjádřil politování nad holokaustem a antisemitismem a o rok později v Sýrii bezprecedentně navštívil mešitu. V roce 1999 také například vyjádřil lítost nad "krutou smrtí" Jana Husa a poprosil jménem všech katolíků za odpuštění křivd spáchaných v dějinách českého národa na nekatolících.

Jan Pavel II. proslul také jako neúnavný cestovatel. Československo a ČR navštívil třikrát v 90. letech. Poprvé na území Česka ale zavítal již v dubnu 1973, kdy ještě jako krakovský arcibiskup při pohřbu kardinála Štěpána Trochty v Litoměřicích navzdory zákazu úřadů promluvil česky ke smutečním hostům a kardinála nazval mučedníkem.

Jan Pavel II. zemřel 2. dubna 2005, po téměř 27 letech v čele katolické církve. Loni v dubnu byla uzavřena první fáze jeho blahořečení. Temnou stránku jeho života byl neúspěšný pokus o atentát v roce 1981, kdy ho turecký terorista Mehmet Ali Agça několika výstřely zasáhl do břicha a do ramene.